Článek
Herečka, autorka čtyř úspěšných knih, režisérka a scenáristka filmu Druhá šance už deset let nejen šťastně žije s producentem, spisovatelem a básníkem Jonathanem Cohenem, ale také spolu tvoří Mayim’s Bialik Breakdown, jeden z nejúspěšnějších podcastů současnosti, který se věnuje duševnímu zdraví, emoční pohodě a vztahům.
Nezastavilo ji ani nízké sebevědomí, s nímž se od dětství potýká, ani to, že není zrovna prototypem krásky z plakátů. Jak zvládla zklamání z rozvodu a pocit selhání? Jaké má zkušenosti se seznamkou? Kde se vzal nový muž jejího života? A jak se jí daří čelit výzvám dospělého vztahu? Nechte se inspirovat.
Velké úspěchy nutně neznamenají velké sebevědomí
Nějaké sebevědomí už teď má, ale stále na něm musí pracovat. „Věřím, že jsem hodnotná bytost, ovšem nesnažím se sama sebe přesvědčovat, jak jsem úžasná. Ženy, které se radikálně přijímají se vším všudy, jsou pro mě jako z jiné planety. Mám to zkrátka v genech, jsem tak naprogramovaná,“ vysvětluje. I teď, skoro v padesáti, jí záleží na tom, co si řeknou lidé.
„Dá se s tím v pohodě žít. Člověk si musí dovolit být nedokonalý, občas něco nezvládnout, selhat. První krok je mít představu o tom, kdo jste a kým byste chtěl/a být. Docela dost pomáhá zkusit se občas dívat na svět očima dítěte, bez obav a s úžasem,“ říká ve svém podcastu Mayim Bialiková.
Můžete také zkusit myslet a chovat se tak, jako byste sebevědomí měli. Hlavně se s nikým nesrovnávejte a neudržujte si v sobě pocit zoufalství. „Ničí to identitu. Pokud se neustále díváte ven, brání vám to dělat správná rozhodnutí, dokonce i když víte, co chcete,“ dodává.
Naši rodiče nás naprogramovali tak, jak byli kdysi naprogramováni oni. Buď ve špatném, nešťastném manželství, ale hlavně se nerozváděj.
Proč ženy zůstávají v nefungujícím manželství
Mnoho žen i mužů stále vidí jako jeden z největších úspěchů, ne-li ten úplně největší, pevné fungující manželství, které potrvá až do konce života. „Rozvod je velký otřes. Namalujete si obrázek svého ideálního života, svatbu, děti. Žijete podle něj a pak je najednou konec. Pro mnoho lidí je to obrovská ostuda,“ vysvětluje Bialiková.
S rozvodem souvisí ty nejtěžší a nejbolestivější emoce. „Stud, selhání… Vychovali mě s určitými kulturními a náboženskými očekáváními. Rozvod byl něco nepřijatelného, něco, co se prostě nedělá. Naši rodiče nás naprogramovali tak, jak byli kdysi naprogramováni oni. Buď ve špatném, nešťastném manželství, ale hlavně se nerozváděj,“ myslí si herečka.
„V době, kdy potřebujete prostor, čas a sílu na to, abyste se vyrovnali s obrovskou ztrátou, ztrátou lásky, života, ve který jste věřili, musíte bojovat se studem a tím, že vás rodina i širší okolí odsoudí. Právě proto se spousta žen zasekne a nerozvádí se,“ pokračuje.
ProŽeny.cz
Přitom správné by bylo mít spíš strach z toho, co se stane, když se nerozvedete, jaké to pro vás a vaše děti může mít důsledky. Sama je rozvedená přes dekádu a doteď si občas říká, jestli mohla manželství nějak zachránit nebo co mohla udělat jinak. Myslela si totiž, že bude celý život s jedním člověkem.
Doporučuje dívat se na zásadní životní situace z výšky. Umožní vám to položit si otázky: „Je to, co ode mě rodiče očekávají, opravdu můj osud? Pokud toto manželství pro mě není zdravé/někdo se mnou špatně zachází/zneužívá mě, opravdu v tom musím setrvávat?“ Jen vy víte, co skutečně prožíváte. „Máte jeden život, jednu šanci, proto je potřeba z nezdravých vztahů vystoupit.“
Pomáhají povinnosti kolem dětí a vzrušení z nového
Manželství herečky zkrachovalo v jejích 37 letech. Rozvod byl snad to poslední, co by ji napadlo, že se může stát. „Jako by pro mě v jistém smyslu skončil život. Mohli jste mě obléknout do černého, dát mi pletení a vystrčit mě na verandu,“ říká dnes s úsměvem.
Velkou pomocí jí byly děti. „Během rozvodu díky nim odvádíte pozornost od sebe a své bolesti, protože musíte dělat praktické věci. Rozptýlení je moje oblíbená droga. Pracovní záležitosti, seznamy, úklid, vaření, to všechno pomáhá.“
Mayim se vdávala docela mladá. V mnoha ohledech se proto po rozvodu cítila, jako by byla poprvé sama. „Bylo to děsivé a zároveň svým způsobem vzrušující.“
Složitosti kolem seznamování a randění
Spousta žen po rozvodu a podobných zkušenostech ve věku kolem čtyřicítky či padesátky rezignuje na lásku. „Pro mě bylo randění, protože jsem byla veřejně známá, složité a zvláštní.“
Seznamovací aplikace byly zhruba před deseti lety v počátcích. Mayim se do toho sice moc nechtělo, ale nakonec jednu vyzkoušela. Použila jiné jméno a hezké fotky, které do té doby nebyly zveřejněny. „Získala jsem stejnou zkušenost jako spousta žen přede mnou. Bylo to strašné!“
Byla prý také naivní. Naposledy randila asi v polovině 90. let, ve dvaceti, kdy ještě nebyly mobilní telefony. S bývalým manželem se seznámila na vysoké škole. Kdy a kde se sejdou, se domlouvali prostřednictvím vzkazů na veřejných nástěnkách. Na seznamce záhy zjistila, že většině mužů jde hlavně, a často i pouze, o sex. „O to jsem neměla zájem. A taky ta spousta emotikonů. Ani jsem nevěděla, co znamenají.“
Jak se ale jinak seznámit s mužem, když navíc nevyhledáváte bary a společenské akce? „Byla jsem zvyklá na univerzitní prostředí a svůj dům. Také jsem měla čtyřleté a sedmileté dítě,“ vzpomíná Mayim.
Najdete ho tam, kde by vás to ani nenapadlo
Jak je tedy možné, že už několik let žije po boku nového muže? „Vtipné je, že nás spojily naše děti. Seznámili jsme se už v době, kdy jsem byla vdaná a on ženatý, ale ztratili jsme kontakt. Přestěhoval se zpátky do Kanady, takže jsem ani nevěděla, že je rozvedený. Nemluvili jsme spolu nějakých šest let,“ svěřila se.
Herečka měla po operaci hlasivek nařízený asi tříměsíční hlasový klid. Když byly děti u bývalého manžela, vzala z police knihu, kterou jí asi před deseti lety dal, a řekla si: „Mám čas. Konečně si tuhle knížku můžu přečíst.“
Kniha byla o sémantické terapii. „Napsala jsem mu e-mail. Prý spadl ze židle, když ho dostal, protože zrovna potřeboval něco konzultovat s neurovědcem, plánoval se se mnou spojit.“
Po všech těch letech se znovu setkali. „Jako bychom za ty roky oba dospěli a dali vzniknout společnému vztahu a podcastu. Je to takové naše společné dítě.“
Život s novým partnerem přináší nové výzvy
Tak snadné to ale nebylo. „Všechny ty nejistoty, které jsem měla, přetrvávaly. A bylo jich ještě víc, protože máte starší obličej, máte starší tělo, všechno je jiné. Ve čtyřiceti máte také úplně jiná očekávání od vztahu než ve dvaceti.“
Když jdete ve dvaceti do vztahu s někým stejného věku, můžete společně růst, navzájem se programovat. „Jako dospělí ale potkáváte dalšího dospělého, který je naprogramovaný úplně jiným způsobem, svým vlastním životem, rozhodnutími. Třeba nechce jíst jídlo, které jíte vy, nechce používat nádobí, jaké používáte vy. Vaše standardy se liší. Je to neustálý proces růstu a přizpůsobování se,“ uzavírá.
