Článek
„Snaha uspět za každou cenu, naplňovat étos vytrvalosti není pro každého. Ani pro každou situaci. Zní sice fajn, že s vytrvalostí to dotáhnete nejdál, není to ale pravda. Skvělý život můžete mít i v okamžiku, kdy si přiznáte, že s nějakou činností, člověkem končíte. Že zkrátka nemáte sílu bojovat dál. Tím dáváte najevo, že souboj není vaší prioritou, že chcete žít. Hezký život podle svých představ. V klidu a pohodě. Bez neustálého napětí. K takovému rozhodnutí je potřeba hodně sil,“ upozorňuje kanadský psychoterapeut Nicholas Balaisis.
Některé formy vytrvalosti se mohou stát fixacemi. Což není nikdy pozitivní. Mohou vést k zanedbávání jiných oblastí života. Příklad? Workoholik se může hnát za povýšením, vyšším platem, uznáním. Jenže mu mezitím utíká soukromý život. Sportovci od určité úrovně jsou na tom stejně. „Jistě, můžete chovat tajnou naději, že vaše bolest a oběť nakonec budou stát za to. I když to může být pravda, existuje mnoho tužeb a přání, které se nepovedou, a pak co? Pro mnohé v tom okamžiku přichází doba, kdy se musí rozhodnout, jestli budou v honbě za snem pokračovat, nebo to vzdají,“ vysvětluje odborník.
Jak je to s vytrvalostí ve vztahu?
Každou chvilku se ve vztahu můžete dostat do situace, kdy se sami sebe budete ptát, zda vám všechno to úsilí a vytrvalost stojí za to. Zda jen neztrácíte čas v partnerství, které nikam nevede.
Například v okamžiku, když toužíte po dětech a partner má ještě dost času, nebo byste se chtěla vdát, ale přítel vás stále odmítá požádat o ruku apod.
Jak poznat, že jste vztahu věnovali dost času na to, abyste s čistým svědomím mohli odejít?
„Pro většinu lidí je ve vztahových záležitostech hlavní překážkou hanba. Žijeme s kulturními pocity, že vztahy se vzdávat nemají. Nikdy. Jenže když to uděláte a přiznáte si realitu, přeformulujete mýty, které o partnerství fungují, uleví se vám,“ radí expert.
Podle něj mnohdy ani tvrdá práce nevede k cíli. Je tedy namístě včas takovou situaci rozpoznat a odložit na chvíli realizaci svých snů. Za rozpadem vztahu nemusí stát vaše slabost, ale třeba to, že jste začali žít s nesprávnou osobou, brali jste se příliš mladí, měli jste odlišné představy o rodičovství…
„V životě existují špatné i dobré oběti, ale nevíme předem, které jsou které. Nakládáme na sebe přehnaná očekávání, chceme od sebe víc, než umíme dát. Nemáme křišťálovou kouli, a proto nemůžeme předvídat, zda se v budoucnu vyplatí zarputilost, nebo bude na čase odejít. Proto se nevyplatí ani nikoho soudit,“ doporučuje Balaisis.
- Znáte své hranice?
Jistě ano, ale nemůžete tušit, co je za nimi. Možná opustíte vztah, který vás po letech nenaplňuje jen proto, abyste zjistili, že ani ten další není lepší. Nebo odejdete z práce a najdete si jinou, jenže ta se stane utrpením. Zkrátka to, že se v určitém okamžiku života vzdáte, neznamená, že máte vyhráno. A situace se může po čase opakovat.
- Je lepší zůstat, nebo odejít?
Nové cesty mohou být lepší, ale také stejné, nebo horší. Jak dodává odborník, radu, jak naložit se svým životem, nikde nenajdete a ani ji nechtějte. „V konečném důsledku je odpovědností každého jednotlivce posoudit, kdy a jak přestat. Jen vy víte, jaká je vaše motivace ke změně. Zda vám přinese úlevu, posun, nebo jen pocit, že jste silní.“
Odchod, vzdání se životního směru není jen o vzájemných emocích, ale také o vašich vlastních. Vy se vzdáváte a musíte se s tím vyrovnat. Prožít si bolest z nového prožitku. Uzdravit svou duši i tělo. Pak může být vzdání se v určité fázi života prospěšné, přináší růst a nabízí novou dynamiku vašeho života.
