Sebestřednost a přebujelé ego často jen maskují vnitřní pochybnosti

Nám Čechům dlouhodobě chybí sebevědomí. Příliš si nevěříme a často podceňujeme své schopnosti. Osobní sílu hodnotíme na desetibodové škále známkou 6,4. Skóre podle průzkumu agentury Ipsos zvyšuje nejistá generace lidí ve věku od osmnácti do čtyřiadvaceti let. Těm starším pomáhá si uvědomit, kolik náročných životních situací už v životě zvládli, ať už jde o vybudování zázemí, změnu zaměstnání nebo narození a výchovu dětí. Jenže se zdá, že to stále není dost.

Touha postavit se sám za sebe, myslet na svoje potřeby a také se prosadit mezi ostatními je přitom velká. Ostatně okolí nás k tomu svým chováním postrkuje už odmala. Na základní škole si všimneme, že spolužáci, kteří o sobě nemají pochybnosti, snadněji získají lepší známky i náklonnost učitelů.

Benefity sebevědomí se promítají i později na poli partnerských vztahů. V zaměstnání to startuje hravě zvládnutým pracovním pohovorem a pokračuje výhodami, které si z našeho pohledu kolegové prosadí s větší lehkostí než my. V okouzlení z jejich přímého tahu na branku se však někdy zapomeneme zaměřit na otázku, zda jde ještě o zdravé sebevědomí, nebo o sebestřednost neboli hlubokou zahleděnost do sebe.

Cítit se sebejistě chce každý, ať už to dává více či méně najevo. Ale za jakou cenu? „Sebevědomí se obvykle opírá o vnitřní jistotu. Takoví lidé nepotřebují druhé shazovat nebo si na nich potvrzovat vlastní hodnotu a ani netouží být v centru pozornosti. Naopak pro sebestřednost je typické výraznější soustředění se na sebe, své pocity a pohled na věc, často na úkor vnímání druhých,“ vysvětluje rozdíl v chování Šárka Hrabovská, psychoterapeutka působící na psychoterapeutické platformě Hedepy.

Naši osobnost, postoje i návyky významně formuje výchova. Za sebestředností tak může být rodina, v níž se dítě naučilo, že jeho potřeby, přání a pohled jsou vždy důležitější než požadavky ostatních. „To se stává například tehdy, když dítě není vedeno k ohleduplnosti, k respektu k hranicím druhých nebo k tomu, aby vnímalo, že i ostatní lidé mají své emoce a zájmy. Jiná věc je zdravá podpora, která naopak pomáhá budovat stabilnější sebepojetí,“ popisuje psychoterapeutka.

Ale nesvalujme všechnu vinu za chování namachrovaných jedinců na rodiče. Když se přežene období dětství a dospívání, kdy na sebe přirozeně upíráme všechnu pozornost související s věkem i nedostatkem zkušeností, dostane se spolu s dospělostí ke slovu empatie a zájem o druhé. V případě, že ego a zmíněné hodnoty nejsou v rovnováze, sebestřednost se může prohloubit coby dobrá maska vnitřní nejistoty.