Článek
Pokud se vyhýbáte konfrontacím, obvykle to znamená, že vám chybí potřebné vztahové dovednosti a ovládají vás různé strachy. Myslíte si, že když se vyhnete výměně názorů, vztah tím zachráníte. Konfrontaci totiž vnímáte jako něco špatného a nesprávného, co značí, že vztah nefunguje.
Konflikt vs. konfrontace
- Konflikt je problém, konfrontace je nástroj k jeho řešení.
- Konflikt je stav nesouladu, konfrontace je aktivní proces.
Příklad konfliktu: Manželé mají rozdílný názor na výchovu dětí, ale nemluví o tom.
Příklad konfrontace: Manželé si spolu sednou a téma výchovy dětí a své pohledy na něj proberou.
Protože vám na vztahu záleží, nechcete, aby ho konfrontace zničila. Bez ní se však nemůže nic změnit, ne k lepšímu. Naopak neřešení konfliktů vede k předstírání, že je všechno v pořádku, k většímu napětí, nedorozuměním, neupřímnosti a paradoxně i k hádkám, kterým jste se chtěli vyhnout.
4 strachy, kvůli kterým se vyhýbáte konfrontacím
1. Strach z toho, co by se mohlo stát
Jde o obecný strach z jakékoli negativní reakce. Člověk, který takové strachy má, si v hlavě vytváří ty nejhorší scénáře. Předpokládá, že když půjde do konfrontace, vztah, na němž mu záleží, to ohrozí, nebo úplně zničí. Uvnitř se mu odehrává reakce „bojuj, nebo uteč“, ale nebojuje, naopak utíká, emocionálně zamrzne nebo se podřídí a odsouhlasí cokoli, jen aby měl klid.
2. Strach, že se na vás rozzlobí
Při tomto strachu se vyhýbáte otevření, z vašeho pohledu třaskavého, tématu, a tím i partnerce či partnerovi. Uděláte cokoli, aby ke konfrontaci nedošlo. Nechcete, aby na vás byl někdo naštvaný, nechcete se hádat.
Ale proč? Už se to někdy stalo? Už se na vás někdy rozčílil, vybouchl vzteky a zachoval se k vám nehezky? Pokud ne, je to neopodstatněný, falešný strach, který se nezakládá na žádných důkazech.
3. Abyste neřekli něco špatného, raději mlčíte
Možná se i vy vyhýbáte konfrontaci, protože neumíte efektivně komunikovat. Nevíte, jak usměrňovat své reakce a obáváte se, že byste řekli něco, čeho byste mohli později litovat, šli do obranné pozice, ztratili nervy. Raději neriskujete ztrátu kontroly a konfrontaci se vyhnete.
Nemáte-li právě teď potřebné dovednosti, můžete se je naučit. Většinou spíš muži než ženy nevědí, co říct, a tak raději mlčí. Případně mají pocit, že je ženy vždycky umluví, protože mluví moc a nepřetržitě, nebo je překřičí.
Vlastně není divu. Přesně tak se to naučili. Dívky si v dětství povídaly o svých zážitcích, rozebíraly pocity a čím byly starší, tím hlubší rozhovory vedly, takže v dospělosti mají ve vztahových konverzacích slušnou praxi.
Chlapci si naopak hráli vedle sebe, ve vyšším věku tato „paralelní hra“ pokračovala aktivitami téměř beze slov. Proto se muži musí naučit naslouchat, komunikovat a vést hlubší rozhovory.
4. Strach z nebezpečí, zranění, zneužití
Další strach bývá návratem k prožitému traumatu, k nějaké formě hrozby nebo násilí, které jste zažili v minulosti, a konfrontaci s nimi máte spojenou. Teď pro vás konfrontace znamená, že se vystavíte nebezpečí.
Zaměřte se na současnou partnerku nebo partnera a položte si otázky: Je pro vás tato osoba nebezpečná? Chová se k vám násilnicky? Cítíte se na základě jejího jednání špatně nebo vás zpochybňuje? Ohrožuje vás fyzicky, zneužívá nebo nějak děsí?
Pokud ano, pak na rozdíl od předchozích strachů je tento oprávněný. Na prvním místě musí být vaše bezpečnost. Jestliže se necítíte ve vztahu bezpečně a je evidentní, že oprávněně, zapomeňte na konfrontace a vyhledejte pomoc. Z takového vztahu musíte co nejdříve pryč, ale s pomocí někoho, kdo vám doslova bude krýt záda.
Své strachy znáte. Co dál?
Být ve vztahu s někým, kdo se vyhýbá konfrontacím, je frustrující, protože máte pocit, že se nikdy nic nevyřeší. Pokud pochopíte chování toho člověka (ale i své vlastní), vytvoří se prostor pro empatii.
Jakmile identifikujete strachy, přijde čas se s nimi vypořádat a zapracovat na vztahových komunikačních dovednostech. Zároveň přestanete partnera odsuzovat a být naštvaní, že mu na vás a na vztahu nezáleží.
