Článek
Touha někam patřit může člověka, který si neví rady, jak dosavadní „celoživotní prokletí“ zlomit, snadno zavést do pasti. Mezi lidi, kteří jsou úplně jiní a nerozumí mu, nebo ho jen vodí za nos a srážejí, což ho ještě víc utvrdí v tom, že nikam nezapadá.
Po několika nezdarech se proto stáhne. Chce být pár dnů či týdnů raději sám. Jenže čas jen pro sebe se může protáhnout a zvrtnout v izolaci. A tam vztahy s ostatními nezmění, protože tam žádní „ostatní“ nejsou.
Kde se bere ten pocit
Pocit, že jste jiní, divní, zvláštní či mimo, je důsledkem kombinace řady nemilých zkušeností z dětství. Nejspíš vás to nepřekvapuje, ale je velmi pravděpodobné, že ačkoli u kohokoli jiného byste to jasně viděli, u sebe jste si to dosud nespojili.
Které zážitky z dětství vás sem tedy dovedly? Velmi časté je citové zanedbávání. Rodiče vás odstrkovali, když jste chtěli objetí či pomazlení. Nebyli tam pro vás, když jste je potřebovali. Lásku jste si museli zasloužit, být vidět bylo nebezpečné. Měli jste pocit, že na vás nezáleží.
Následkem konfliktů a nespolehlivosti v rodině jste se nenaučili důvěřovat. Neodnesli jste si, že po hádce přichází omluva a usmíření, že vás po ní milovaní lidé neopustí a zůstáváte členem rodiny.
Nesměli jste si vodit domů kamarády a návštěvy u nich, natož přes noc, byly nemyslitelné. Děti se vám posmívaly, odháněly vás, nebo vás dokonce šikanovaly.
Odtažitost vs. fixace
K čemu to všechno vede v dospělosti? Podle toho, jakou kombinaci zkušeností máte, buď těm, po jejichž společnosti toužíte, unikáte, nebo se na ně velmi rychle upínáte. Popřípadě to střídáte.
Mezi novými lidmi se obvykle cítíte v ohrožení, takže se záhy po seznámení stáhnete. V opačném extrému se po pár setkáních chováte, jako byste byli nejlepší přátelé a dokonale se znali celá desetiletí.
V prvním případě jakýkoli smysluplný vztah nemá šanci vzniknout, ve druhém se od vás, od toho otravného klíštěte, všichni časem odtáhnou. Obojí je vyčerpávající. Možná vás napadá, že kdybyste našli ty pravé lidi, kteří by vám skutečně rozuměli, měli vás rádi, měli o vás zájem, bylo by to jinak. Máte pravdu.
Jak najít „své lidi“
1. Věřte tomu
Prvním krokem k tomu, abyste se mohli stát členem rodiny, přátelské skupiny, klubu, spolku, jakéhokoli společenství lidí, je uvěřit. Hlava sice možná vyhodnotila: „Je mi s nimi příjemně, cítím se hezky. Nejsem ve střehu.“ Jenže vytváří pochybnosti: „Zdá se, že o mě opravdu mají zájem, ale co když to jen hrají?“ Neutečte a stýkejte se s nimi tak dlouho, až nervový systém přijme, že tomu můžete věřit.
2. Klidně buďte divní
Je úplně jedno, že hned nevíte, co říct. Na dokonalost se nehraje. Klidně buďte divní, trapní, směšní. Neobratnost a trapné chvíle jsou nedílnou součástí vytváření vztahů. Každý je na začátku trochu nebo hodně nervózní. To jen potvrzuje, že jste člověk. Osobitost je sympatická a přitažlivá.
3. Toužíte po lidech, tak se jim nevyhýbejte
Chcete trávit čas s lidmi, ale perou se ve vás protichůdné pocity. V jedné vteřině se na ně ohromně těšíte, ve druhé jen při samotném pomyšlení na vytoužené setkání propadáte panice. Na poslední chvíli ho proto rušíte, nebo dokonce použijete ghosting, tedy přestanete komunikovat. Donuťte se jít na domluvené setkání a pak na další a další a ještě jedno… až vás rušení čehokoliv ani nenapadne.
4. Naučte se rozlišovat, kdo jsou vaši lidé
Minulé zkušenosti způsobily, že máte zmatek v tom, kdo je a kdo není váš člověk. Přehlížíte nebo si opačně vysvětlujete výstražné signály, ale i ty pozitivní. Všímejte si: „Volají mi? Pozvali mě? Píšou mi sami od sebe? Navrhují setkání, nebo je to vždycky jen na mně? Jsem po setkání vyčerpaná/ý?“ Odpovězte si upřímně a držte se lidí, kteří vám jdou naproti.
5. Rozlučte se s těmi nepravými
Pokud máte v životě problémové, špatné, manipulativní, toxické lidi, zbavte se jich. Nic dobrého vám do života nepřinesou a jen zabírají prostor pro dobré lidi a skutečné přátele. Není třeba jim psát nebo říkat, že přátelství ukončujete. Často stačí přestat je dotovat svou energií a oni sami „odpadnou“.
Rozhodně někam patříte
Třebaže to tak teď možná nevypadá a zrovna se nacházíte v období dobrovolné samoty, jistě někam patříte. Vaše zážitky z dětství jsou minulost. I když vás v současnosti možná tlačí do izolace, nutí se chránit a předpokládáte kvůli nim odmítnutí, minulost uzdravíte jedině s lidmi.
Pokud to ještě párkrát nevyjde, nevadí. Trénujte. Jakmile přijde zlom, uvědomíte si, že vás noví lidé přijímají. Vyhledávají vás, je to vzájemné, vztahy se prohlubují a vy k nim patříte.
