Článek
Je to jedna z prvních vztahových dovedností, které se v životě učíme. Malé děti se omlouvají, když jim řeknete: „Omluv se sestřičce za to, že jsi jí rozbil panenku. Omluv se bráškovi za to, že jsi ho bouchla lopatkou.“ Druhé dítě pak dostane instrukci, aby řeklo: „To nevadí.“ Případně přidalo objetí a pusinku.
Omluva by s námi měla růst. Odpověď se později změní na: „To je v pořádku. V pohodě. Omluva se přijímá.“ Málokdy někdo přidá i zásadní: „Odpouštím ti.“ Jaksi automaticky se s ním počítá, ale slova vyjadřující odpuštění zůstávají zpravidla nevyřčená.
V dospělosti se pak často omluvy zcela vytrácejí. Omluvit se pro mnoho lidí znamená přiznat slabost či porážku. „Někdo se neomlouvá, protože už má vyzkoušené, že to ve vztahu dělal jen on, partnerka či partner nikdy,“ uvádí psycholožka Elizabeth Scottová. Dalším důvodem bývá domněnka, že stejně nikdy nepřijde odpuštění, které je tak úlevné. Mnoho odborných studií také potvrzuje jeho příznivý vliv na duševní i fyzické zdraví.
Upřímná omluva dokáže zachránit vztah
Klinická psycholožka Harriet Lernerová píše ve své knize Proč se neomluvíš? (Why Won't You Apologize?), že „dobrá omluva je, když převezmeme jasnou a přímou odpovědnost bez náznaku vyhýbavosti, obviňování, zamlžování, (nebo) hledání výmluv a bez vypočítávání zločinů druhé osoby.“
Cílem omluvy není ospravedlnit to, co jste provedli, nebo se hádat, ale udělat to nejlepší pro váš vztah. Třebaže chcete vyčítat, co provedl ten druhý, obviňovat, křičet, prásknout dveřmi, odejít a několik dní s ním nemluvit, je vám jasné, že nic z toho by vztahu neprospělo. „Zeptejte se sami sebe: ,Když to teď udělám, co bude s naším vztahem? Co náš vztah potřebuje?’,“ doporučuje Scottová.
Neomlouvejte se jen na oko
Aby omluva fungovala, musí být vyřčena slušně, klidným, níže položeným hlasem, a hlavně upřímná. „No tak promiň! Tak já se teda omlouvám! Omlouvám se! Tak sorry, no!“ Než vyhrknout zvýšeným hlasem, v afektu, něco takového, to raději skutečně práskněte dveřmi a odejděte.
Takovým vyhroceným situacím můžete snadno zabránit. Zpravidla k nim dochází tehdy, když cítíte, nebo víte, že partnerka či partner chtějí, abyste se omluvil za něco, co jste udělali, jenže vy toho nelitujete, a tak je vám doslova proti srsti se za to omlouvat.
Že je to bezvýchodná situace? Neomlouvejte se za to, co jste udělali, ale za to, co to způsobilo.
Součástí dobré omluvy je:
- zodpovědnost za to, jak jste se chovali
- uvědomění si toho, co jste udělali
- uznání dopadu na druhou osobu (bez ohledu na to, jestli vám i ona ublížila)
Takovou omluvou nevyjadřujete potřebu odpuštění, jednoduše děláte to nejlepší, co můžete, pro dobro vztahu.
Komunikace je důležitější než vítězství
Ohromná síla je v tom, že se omluvíte jako první. Přiznání a převzetí odpovědnosti vám dává pocit samostatnosti. Nejde o to získat moc nad tím druhým, ale moc vyčistit vzduch, něco přebudovat a napravit. „Tím, že se omlouváte, měníte příběh a posouváte jeho děj vpřed. Jako byste říkali: ,Způsobili jsme to společně, ale já nesu zodpovědnost za svou část a omlouvám se ti za to, co jsem udělala/udělal.’,“ vysvětluje psycholožka Scottová.
Prostřednictvím omluvy si také uvědomíte, jaký vliv na toho druhého můžete mít. „Pokud máte moc zraňovat, máte také moc udělat krok k uzdravení. Když se omluvíte jako první, otevíráte dveře neutrální komunikaci a společně si uvědomujete, že ta je důležitější než vítězství,“ dodává.
Počítejte s tím, že nemusí následovat odpuštění
Vy máte moc se omluvit, ten druhý má svobodu odpustit nebo neodpustit. „I proto je pro mnoho lidí tak těžké se omluvit. Vědí, že jakmile udělají první krok, už nemají situaci pod kontrolou. Nabídli svou zranitelnost a může přijít odmítnutí.“
Pokud jste se dopustili něčeho opravdu zásadního, bude nejspíš potřeba se omluvit několikrát, ale nepřekračujte určitou mez. Dvakrát, třikrát, možná i čtyřikrát. Někdy odpuštění vyžaduje čas. Někdy však nepřijde vůbec.
Každá omluva je lepší než žádná
Nemějte obavy z toho, že když se půjdete partnerce či partnerovi omluvit, řeknete něco špatně a situaci ještě víc pokazíte. Ano, i to se může stát, nicméně už jen to, že uděláte vstřícný krok, se počítá. Podle klinické psycholožky Harriet Lernerové je „omlouvám se“ nejdůležitější slovní spojení v jazyce.
„Když se omluva vysloví správně, je velmi léčivá. Když se nevysloví nebo selže, vede to k narušení vztahu nebo k jeho konci. Omluva je ústředním bodem všeho, co nám je drahé – rodiny, manželství, vedení, rodičovství, naší schopnosti milovat sami sebe a milovat ostatní lidi,“ píše Lernerová.
Během života máme spoustu příležitostí říct „promiň“ ostatním i sami sobě. S každou z nich lépe chápeme sílu a účinnost omluvy a zlepšujeme se v tom, jak ji správně provést.
