Ghosting: Jak reagovat, když vás někdo náhle odstřihne. Zaslouží si druhou šanci?

Dnes už máme zkušenost s ghostingem snad všichni. Ta druhá/ten druhý najednou ztichne, zmizí. Děje se to při konverzaci, která byla do té doby naprosto úžasná, i při takové, kde se občas objevily menší tlaky či dokonce nastal čas probrat těžší téma, u něhož by hrozil konflikt.

Člověk, který čeká na reakce a odpovědi, doslova hypnotizuje displej mobilního telefonu či monitor počítače. Snad každou vteřinu jej kontroluje, jestli náhodou… Zpravidla nedokáže moc dobře fungovat v běžném životě. Nemyslí na nic jiného než na to, co se asi mohlo stát a proč se ten druhý neozývá, a tak sám posílá jednu zprávu za druhou.

Reakce se nekonají, odpovědi nepřicházejí, popřípadě jsou po předchozím vřelém a intenzivním psaní velmi chladné, sporadické, doba mezi nimi se protahuje, až vymizí. Poté, co bylo všechno, náhle a nečekaně není nic.

Až jednou… napíše. Může to být klidně za tři dny, za dva týdny, za měsíc i za rok. Vyghostovaný má radost a komunikace se znovu naplno rozjíždí, aby byla záhy znovu ukončena ghostingem.

První reakcí na ghosting bývá překvapení nebo zmatek, jakmile člověku dojde, že osoba, která se stala významnou součástí jeho života, náhle bez vysvětlení přestala komunikovat. Oběti tráví spoustu času spekulacemi o tom, jestli řekly nebo udělaly něco, co ghosting způsobilo. Obvykle to vede k sebeobviňování nebo zpochybňování sebe sama.

Některé výzkumy přirovnávají následky ghostingu k dopadům sociálního vyloučení. Lidé jsou totiž z podstaty sociální bytosti. Naše mozky jsou nastavené tak, aby hledaly sociální spojení a sounáležitost. Podle dalších studií ghosting negativně ovlivňuje sebevědomí a sebeúctu. Odborníci také zjistili, že u lidí, kteří byli v minulosti vyghostováni, je větší pravděpodobnost, že se ghostingu sami dopustí, než u těch, kteří tuto zkušenost nemají.

Pokud nás někdo vyghostuje, je nejdůležitější zaměřit se na sebe a všechny své kroky směřovat k tomu, aby nám bylo znovu dobře. Že se to snadněji řekne, než udělá? Toto vám pomůže: Uvědomte si, že člověk, který se k vám takto zachoval, je emocionálně nezralý, projevuje nedostatečnou emoční inteligenci a není schopný zdravé komunikace.

Dříve nebo později by se to stejně projevilo. Můžete tedy být rádi, že vám sám zmizel ze života. Každý problém se dá vyřešit, pokud se řeší, pokud se o něm mluví. Nechce-li člověk emocionálně zralý s druhým komunikovat, napíše to nebo se omluví s tím, že si potřebuje odpověď promyslet a zareaguje později. Jak velký zbabělec je asi ten, kdo zmizel, když mu odvahu na upřímnost nedodal ani fakt, že je schovaný za klávesnicí? Jak by asi komunikoval osobně?

Pokud dospělý člověk nedokáže či se bojí vyjádřit, jak se cítí, je to známka většího problému. Ten si ale může vyřešit pouze on sám, třeba pomocí terapie.

Komunikace je určená k vyjádření, i když vyvolává pocity, které se nám nelíbí a bráníme se jim. Třebaže narazíme na nepochopení, komunikujeme a díky tomu zrajeme.

Člověk, který náhle zmizí, nad vámi získává kontrolu. Dává mu to pocit moci, a pokud ho začnete nahánět, jeho moc sílí. Veškerá vaše pozornost patří jen jemu.

Píšete zprávy jako: Jsi tam? Stalo se něco? Mohl/a bys mi odpovědět? Udělal/a jsem něco špatně? Něčím jsem se tě dotkl/a? Naštvala jsem tě? Pokud ano, je mi to moc líto. Omlouvám se. Proč nenapíšeš aspoň ano nebo ne? Prosím odpověz. Proč se takhle ke mně chováš?

Nepronásledujte, nenahánějte, nepište, nechte to být. Trápíte tím totiž pouze sami sebe, v očích toho druhého i sami před sebou snižujete svou hodnotu a posilujete jeho moc nad vámi tím, že odměňujete její/jeho opovrženíhodné chování. Pokud jde o člověka, který ghostuje a následně se vrací, ví, že pokud se má mluvit o něčem závažnějším a jí/jemu se o tom mluvit nechce, prostě zmizí a je vyřešeno. Dosáhne tak pokaždé všeho, co chtěl/a.

Jakmile opadne počáteční zklamání a cítíte se po emoční stránce v pohodě, můžete napsat. Ovšem žádné otázky, nic, na co by ten druhý měl/musel odpovídat či reagovat. Dáte tím jasně najevo, že si jste vědomí své hodnoty a ona/on nad vámi nemá žádnou moc.

Nepište věty, kterými byste se dožadovali reakce, jako: Myslím na tebe. Dělal/a jsem to či ono a vzpomněl/a jsem si na tebe. Přála/ bych si, abys se mnou mluvil/a. Chtěl/a bych si s tebou promluvit.

Popište situaci a přidejte informaci o tom, co uděláte: Tohle ticho působí jako trest, v rozhovoru proto nebudu pokračovat. Odpovědět je slušnost, promluvím si s tebou, až to bude nezbytně nutné.

Modelujete tak emocionální zralost. Dáváte najevo, že odmítáte hrát tuto neférovou hru. Děláte to pro sebe. Na tom, co dělá ten druhý, nezáleží. Už vám ukázal, jak komunikuje, pokud dojde na téma, o němž se mu nechce mluvit. Napište dvě oznamovací věty, nic nevysvětlujte, nesnižujte se na úroveň ghostera. Zvládněte to, i když byste jí/mu nejraději vmetli do tváře kupu výčitek za to, jak se k vám neuctivě a špatně chová.

Místo toho, abyste dál hypnotizovali telefon, žijte. Aspoň na čas si na telefonu vypněte oznámení, vymažte dosavadní konverzaci, přestaňte si přát, aby vám napsal/a či zavolal/a. Nechte to být. Zhluboka se nadechněte a začněte se plně soustředit na sebe.

Zeptejte se sami sebe: Co můžu udělat pro to, abych i tak měl/a hezký den? Jděte na zmrzlinu, kávu, dobrý oběd, procházku, zaplavat si, zaběhat, sejděte se s kamarádkou/kamarádem. Dělejte cokoliv, co vám udělá dobře.

Říká se, že každý si zaslouží druhou šanci. Možná jste se i vy sami takto nezrale k někomu zachovali a přáli byste si ji dostat.

Zda tedy dát novou šanci po ghostingu, záleží na okolnostech. Dozrál/a a ukázal/a, že dokáže komunikovat jako dospělý, nebo se prostě jen ozval/a stylem výkřik do tmy a vy jste zrovna osamělí a toužíte po uznání? Nepouštějte si ji/ho zpátky do života, rozhodne-li se vrátit, protože se nudí, potřebuje nakrmit ego, je narcista, chybí jí/mu, jak se díky vám cítila/cítil. Druhou šanci nikomu nedlužíte.

Pokud se však ozve, omluví a adekvátně vysvětlí, proč tehdy zmizel/a, můžete to zkusit. Zpočátku se však držte zpátky a komunikujte spíš neutrálně, držte city na uzdě. Až poté, co prokáže, že je ve svém chování konzistentní, můžete jí/mu věřit a přestat komunikaci kontrolovat.

Jestliže vás vyghostuje podruhé, už nikdy nereagujte. Nebo snad chcete prožívat stejnou bolest podesáté, potřicáté, posté?