Varovné signály, že je čas ukončit kamarádský vztah. Nedůvěra je jen začátek

Pokud si nevíte rady, jak v dospělosti budovat a udržovat kvalitní přátelské a kamarádské vztahy, nejste v tom sami. Bojuje a trápí se s tím spousta z nás.

Člověk by si myslel, že s přibývajícím věkem bude tyto vztahy zvládat snadněji než v dětství a období dospívání. V dospělosti je ale naopak mohou komplikovat odlišné emocionální potřeby, větší nároky a touhy po opravdovém spojenectví. S tím vším může přijít řada komplikací a zmatků.

Místo abyste se navzájem obohacovali, je to spíš trápení, ať už jen na jedné straně, nebo na obou. Je proto dobré rozpoznat, kdy nazrál čas vytvořit si odstup či přátelství úplně ukončit.

Jedním z hlavních znamení, která signalizují nutnost ukončit přátelství, je zjištění, že váš vztah je jednostranný. Začínáte si uvědomovat, že veškeré úsilí vynakládáte jen vy. „Není to totéž, jako když jste vy jediný, kdo iniciuje veškeré společné aktivity, protože někteří lidé jsou prostě takoví. Někdo je iniciátor a organizátor, někdo je zase nadšený účastník. To je v pořádku,“ říká psycholožka Julia Kristina Mahová.

Jednostrannost přátelství znamená, že jeden pouze dává a druhý pouze bere. „Pokud máte pocit, že tu pro ně vždy jste, vždy nasloucháte a podporujete, děláte, co chtějí, kroužíte kolem nich jako kolem středobodu vašeho vzájemného vztahu, nejspíš vnímáte, že pro vás tam není místo a takový vztah vám nic nedává,“ popisuje.

Přátelství a vztahy by měly být vzájemně prospěšné, proto jsou to vztahy, jde o spojení a budování něčeho společně, o společné zapojení. Nejsou a nemohou být jen o jedné osobě. Pochopitelně to neznamená, že musí být vždy všeho stejně. Například, když jste vy mluvili pět minut, že teď bude mluvit pět minut kamarád.

„Věci se tak nějak vyrovnají, oba lidé vztahu dávají, oba lidé dostávají. Jestliže ale jen dáváte a druzí jen berou, je nejvyšší čas říct, že potřebujete více podpory, než vám mohou nabídnout a ze vztahu poodstoupit. Případně ho rovnou ukončit, pokud se přidávají i další důvody,“ vysvětluje terapeutka a specialistka na emoční inteligenci.

Důvěra je jednou z nejdůležitějších součástí každého vztahu. Jestliže něco kamarádovi řeknete a jakmile to vypustíte z úst, pomyslíte si „au, tohle jsem neměla říkat“ a poněkud vás to znejistí či dokonce vyděsí, není to dobré znamení. Ještě horší je, když si myslíte, že pokud se s dotyčným o něco podělíte, později to použije proti vám.

„Například svěříte kamarádce, že se necítíte dobře fyzicky, přibrala jste, máte ze sebe špatný pocit, nebo vám to zrovna neklape s partnerem, něco se vám nepovedlo a za pár dní to použije proti vám stylem: ,Jak mi můžeš radit, když se nedokážeš postarat sama o sebe, promluvit si s partnerem, přiznat, že jsi zkazila práci celému týmu.’ Takové použití svěřeného tajemství jako munice proti vám je v každém vztahu doslova kruté.“

Všichni děláme chyby, pokud se to stane jednou, důvod k ukončení přátelství to není. Jestliže je to však běžná praxe, najděte si kamarádku či přítele, kterým můžete důvěřovat. Stejně tak se ujistěte, že i vám mohou vaši kamarádi a přátelé důvěřovat.

Jistě máte za život zkušenost aspoň s jedním člověkem, podle kterého je pořád všechno špatně. A hlavně se s vámi o to neváhá podělit. Při každém setkání, telefonátu, výměně zpráv se dozvídáte, že se špatně vyspal, od rána ho bolela záda, kolegové ho pomlouvali za zády či sabotovali jeho práci, šéf si na něj zasedl, doma byl obrovský nepořádek, takže i přes vyčerpání z práce musel ještě celý večer uklízet, dělat s dětmi úkoly, vyvenčit psa. Zkrátka má nesmírně těžký život, všichni se proti němu spikli, není to fér. Proč zrovna on musí mít tak těžký život?

Zářný příklad jedince, může to být žena i muž, který vstoupil do role oběti a nic s tím nehodlá dělat. Jste tu pro něj vy – kamarád, na kterého to všechno neváhá vylít jako bezedný kýbl špinavé vody po úklidu.

Takový člověk vás stahuje do bahna negativity, frustrace a beznaděje. To nejlepší, co pro sebe můžete udělat, a zároveň to jediné, je z takového vztahu odejít.

Zdravé soupeření může být prospěšné, může pomoci na sobě pracovat a dosáhnout cílů, k nimž byste se jinak neměli šanci přiblížit. Takové lehké soupeření s popichováním však stále musí být přátelské, láskyplné a respektující. Zdravé po všech stránkách. Nesmí ve vás vyvolávat nepříjemné emoce, jako jsou pocit nedostatečnosti, pokles sebedůvěry či sebevědomí.

„Nepříjemné to začíná být ve chvíli, kdy si začnete uvědomovat, že zdánlivě nevinné popichování je příliš časté, přestává být nenápadné a začíná překračovat meze,“ upozorňuje Julia Kristina Mahová. Najednou si uvědomíte, že jde o pasivně-agresivní chování.

Když například chcete sdílet radost z něčeho, v čem se vám daří, o radost vás připraví reakcí typu ,to mně/mojí sestřenici/jiné kamarádce se podařilo’ a přidá něco, čím vás chce trumfnout.

Opravdoví kamarádi či přátelé mají radost z úspěchů svých kamarádů a přátel. Společně s nimi je oslavují. Umí je povzbudit a podpořit, jak v dobách, kdy se jim daří, tak v těch, kdy se jim nedaří. Nezdravé či dokonce zákeřné soupeření, srážení, umenšování, ponižování nemají v přátelském vztahu co dělat.

Dalším znamením, že je čas ukončit přátelství, je nespolehlivost. Člověk, který často ruší společné plány, nejlépe na poslední chvíli, vám způsobí spoustu zklamání a komplikací, s nimiž se budete muset vypořádat. Stejně jako ten, který vám slibuje, že něco udělá/zařídí a neudělá/nezařídí to.

Například, když objednáte lístky do divadla a zaplatíte je s tím, že vám ten svůj proplatí před představením, a pak nedorazí. Nakoupíte potraviny, uvaříte a kamarádka s protějškem či celou rodinou nepřijdou na domluvenou večeři u vás doma a omluví se půl hodiny předem.

Takového člověka si můžete nechat v životě, jen pokud vám nevadí vždy počítat spíš s tím, že nic z toho, na čem se domluvíte, velmi pravděpodobně nevyjde. Můžete tak vždycky mít záložní plán. Pokud vás překvapí tím, že dorazí, sláva, užijete si sobotní společný výlet. Neobjeví-li se, v pohodě a bez zklamání vyrazíte sami nebo s někým dalším, spolehlivým, koho jste se rozhodli pro ten den přizvat do party.

V každém fungujícím vztahu je prostor na upřímnost. Upřímná slova se někdy neposlouchají snadno, stejně tak bývá těžké je vyslovit. Skuteční přátelé spolu mluví otevřeně, upřímně, jsou vůči sobě transparentní a jednají čestně.

„Ve zdravém přátelském vztahu, stejně jako ve zdravém partnerském vztahu, víte, že pokud druhý udělal něco, co vám ublížilo, můžete si s ním o tom promluvit. Třeba si to ani neuvědomil. Můžete přijít a říct, co zranilo vaše city, co udělal a vás to trápí. Opravdový přítel se zamyslí, případně si vezme nějakou dobu na promyšlení, promluví si s vámi o tom, omluví se,“ říká psychoterapeutka.

Udržovat vztah s člověkem, který v takové situaci vybouchne, vyděsí se, začne křičet, snaží se svalit vinu na vás nebo vás „odmění“ několika dny, týdny či měsíci mlčení, protože nesnese upřímnost a bojí se konfliktů, není zralý na opravdové přátelství.

Zvláštní pocity v přítomnosti kamarádů či přátel jsou obzvlášť zapeklité, pokud jde o někoho, s kým se znáte dlouhé roky. Měli jste se rádi, bývalo vám spolu hezky, hodně jste toho zažili, teď se však v jejich společnosti necítíte ve své kůži.

Proč se to děje? Měníte se vy, mění se oni, měníte se oba, mění se něco v dynamice vašeho vztahu. Buď se spolu už necítíte dobře, nebo jste se možná s dotyčným nikdy necítili dobře, ale doufali jste, že se to zlepší.

Ať už vám spolu v minulosti bylo krásně, nebo vlastně nikdy nebylo, nyní si uvědomujete, že po každém setkání přemýšlíte nad tím, co kamarádi řekli a uvažujete, co tím chtěli říct. Vybavujete si jejich pohledy a bádáte nad tím, proč se na vás tak zvláštně dívali. Pochybujete o sobě, máte pocit, že vás dotyčný člověk soudí, divně zkoumá. S ostatními se cítíte dobře, ale s tím jedním ne. Je čas se rozloučit.