Článek
V prosinci mnoho lidí začne žít podle toho, co „by se mělo“. Podle představ rodiny, společnosti nebo dokonalých fotografií na sociálních sítích. Lidé se často snaží zvládnout vše, co se od nich čeká, a přitom zapomínají na vlastní potřeby a ztrácejí chuť si svátky opravdu užít.
Když se z radosti stane povinnost
Prožít klidné Vánoce není podle psycholožky Lenky Pelechové o pouhém vzdávání se tradic ani snaze izolovat se od rodiny. Jde spíš o to položit si jednoduchou otázku: „Co mi v tomto období opravdu prospívá a co potřebuji, abych mohla fungovat?“ a dovolit si podle odpovědi jednat. Tento přístup chrání psychiku, snižuje napětí a pomáhá, aby svátky nebyly honičkou, ale časem, který má skutečný význam.
Zjednodušit si svátky znamená také komunikovat změny včas a jasně. Stačí rodině vysvětlit, že letos nechcete méně společného času, jen ho prožít v klidu. „Pomoci může i jednoduché rodinné pravidlo: dopředu si vymezit, co letos nebudeme hrotit. Ať už jde o počet druhů cukroví, tři hlavní chody k večeři nebo návštěvy od rána do večera,“ dodává psycholožka Šárka Miková.
Rodiče s dětmi si mohou předem určit tři nejdůležitější věci, na kterých jim nejvíce záleží. Každý si zvolí jednu prioritu. Jde o vyjednávání, při němž děti získávají prostor a pocit, že mohou ovlivnit rodinné záležitosti. Pokud se členové domácnosti neshodnou, každý si vybere jednu činnost, která je pro něj opravdu podstatná, například chvíli o samotě, pečení perníčků nebo výlet na hory.
Domluva místo dokonalosti
Podle Mikové nejde o přeplněný seznam úkolů, ale o realistickou domluvu. Takové společné nastavení navíc snižuje hladinu kortizolu a podporuje pocit klidu. Lenka Pelechová k tomu dodává: „Nebojte se svým blízkým říct včas, co letos o Vánocích potřebujete, a proč je to pro vás důležité. Lidé mnohdy reagují lépe, než očekáváme. Když jim dáme jasnou a laskavou informaci, není to odmítnutí, ale způsob, jak o vztah pečovat.“
U někoho to znamená jen kratší návštěvu, u jiného vynechání pár zvyků, které už roky ubírají sílu. A někdo letos potřebuje strávit klidný večer doma, bez povinných koleček a spěchu. Když to řekneme otevřeně, bez omluv a výčitek, většinou lidé reagují mnohem příznivěji, než očekáváme. Často se tím uleví všem, jako když někdo konečně otevře okno v přetopené místnosti.
A nemusí to být žádná věda. Stačí říct jen obyčejné a jednoduché věty:
- „Letos toho mám hodně, byla bych ráda, kdybychom to pojali klidněji.“
- „Přijedeme, ale strávíme u vás jen dvě hodiny.“
- „Potřebuji jeden den úplného volna, abych to zvládla.“
Jakmile člověk omezí množství aktivit, návštěv a sociálních povinností, mozek konečně dostane prostor zpomalit. „V moderním světě žijeme v permanentní nejistotě a změnách, které vytvářejí chronický stres. Jednodušší Vánoce dávají tělu šanci přepnout do parasympatického režimu: do stavu odpočinku a regenerace,“ upřesňuje Miková.
Návrat k podstatě Vánoc
Dlouhodobě to znamená méně únavy, méně podrážděnosti a víc opravdového těšení se. Svátky přestanou být projektem k odpracování a stanou se obdobím, kdy se dá konečně nadechnout.
Pocit povinnosti se často rodí z naučených vzorců: takhle to dělala naše rodina, takhle se to přece očekává, takhle to má být. Když se k tomu přidá únava, srovnávání s ostatními a někdy i prázdné místo po někom, kdo už u stolu nesedí, snadno sklouzneme do smutku a nostalgie.
„Možná právě proto stojí za to letos udělat krok zpět a připomenout si, že svátky mají sloužit nám, ne my jim. Když je člověk přestane plnit jako úkolovou listinu, dostaví se pocit, že jsou to opravdu moje Vánoce, nejen naplnění očekávání mého okolí,“ uzavírá Pelechová.
