Článek
Už od pradávna lidé tušili, že při spánku jde o víc než jen o odpočinek. Staří Egypťané věřili, že sny jsou zprávami od bohů a měli dokonce „vykladače snů“, kteří jim pomáhali hledat jejich význam. Ostatně do snářů nahlížíme dodnes, jak o tom svědčí bohatá nabídka knih i služeb na toto téma. V křesťanství se spánek často spojoval s obrazem smrti a znovuzrození - i proto se mluví o „věčném spánku“.
Dnes už ho zkoumáme hlavně vědecky. Měříme mozkové vlny, sledujeme jeho fáze, počítáme minuty a hodnotíme, jestli spíme „správně“. I přes vědecký pokrok je ale spánek pořád obestřen tajemstvím, a právě proto nás tak fascinuje.
Jaký smysl má strávit třetinu života v neproduktivním stavu? To asi uhádne každý. Spánek je k životu nezbytný, potřeba usnout dokonce předčí i volání hladového žaludku. Mozek jednoduše usne, navzdory všem vědomým snahám udržet ho vzhůru. Odkud toto nutkání pochází?
Jedna teorie říká, že spánek je produkt přirozeného výběru, nečinnost během něj umožňovala našim předkům tiše se schovat před predátory. Další zmiňuje zachování energie, kdy se tělo dostává do pomalejšího metabolismu. Třetí teorie se nazývá regenerační a spánek je podle ní způsob, jak obnovit energetické zdroje využívané během dne. No a poslední je teorie takzvané plasticity, která tvrdí, že spánek je funkcí vývoje a neustále probíhající údržby mozku.
Čím déle, tím lépe
Určitě také znáte někoho, kdo tvrdí, že mu stačí pár hodin spánku, zatímco vy potřebujete nejméně osm. Každý člověk má individuální potřebu danou geneticky, ovlivňují ji i věk, zdravotní stav a životní styl. Děti spí výrazně více než dospělí a mají i více hlubokého spánku. U dospělých v mladém a středním věku je spánek obvykle stabilnější, ale čím jsme starší, tím víc to s námi jde z kopce.
Plná hlava starostí, únava fyzická i psychická, to vše narušuje noční odpočinek. A nevyspíme se ani na stará kolena, protože senioři mají spánek lehčí a často se časně ráno probouzejí. Může za to snížená hladina hormonu melatonin a narušené cirkadiální rytmy.
To vše přináší věk stejně jako bolesti kloubů, nutkání na časté močení a další tělesné projevy, které noční relaxaci narušují. Když k tomu přidáte občasné myšlenky na samotu, blízké, kteří již nejsou mezi námi, úzkosti z vývoje světa, není divu, že se člověk raději vyhrabe z peřin a jde něco dělat.
„Zdravé ženy spí podle studií o něco déle a hlubším spánkem než muži, nicméně stížnosti na nespavost jsou u nich častější,“ říká neuroložka a expertka na somnologii Jitka Bušková, vedoucí lékařka Oddělení spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví.
Einstein jako příklad
Často se dočtete, že Albert Einstein spal jen pár hodin denně. Ve skutečnosti patřil k velkým spáčům a údajně si dopřával až deset hodin. Naopak velmi málo spali Nikola Tesla a Winston Churchill. Ti si prý vystačili jen s několika hodinami denně a krátkými šlofíky.
To, že někomu stačí výrazně méně hodin, je spíš výjimka. Většina populace, která spí dlouhodobě málo, riskuje horší paměť, oslabenou imunitu a rychlejší stárnutí. Einsteinův příklad tak ukazuje, že noční odpočinek není ztráta času, ale investice do tvořivosti a výkonu.
Mozek před usnutím
„Mozek před usnutím postupně snižuje bdělou aktivitu,“ vysvětluje Jitka Bušková a pokračuje: „Začínají se objevovat pomalejší alfa a théta vlny, které signalizují přechod organismu do relaxovaného stavu. Tělo i mysl se postupně odpojují od okolí, klesá svalové napětí, zpomaluje se dech i myšlení. Mozek aktivně omezuje vnímání smyslových podnětů a připravuje se na postupné prohlubování spánku.“
Klesá tělesná teplota a tělo začne uvolňovat hormon melatonin, který funguje jako přirozený spánkový „spínač“. Nervová síť se ladí do klidnějšího režimu, dalo by se říct, že těsně před usnutím mozek stáhne roletu, aby mohl uklidit a znova nabít baterky. Když ale tu náhle „škub“ a jste vzhůru. Naštěstí jen na chvilku. Záškuby končetinami souvisí s rychlým uvolňováním svalů a přechodem mozku do spánkového režimu. Může to být tím, že jeden proces lehce předběhne druhý, ale tělo si to rychle srovná.
A co se děje za staženou roletou víček? Nastává fáze, odborníci jí říkají NREM, třídění informací získaných během dne a jejich ukládání do paměti.
„Tahle fáze je velmi důležitá i pro regeneraci tělesných tkání,“ vysvětluje Bušková. Během další fáze, tedy REM, je mozková aktivita výrazně zvýšená, blízká stavu bdělosti. Objevují se živé barevné sny, probíhá zpracování emocí a dochází k dočasné ztrátě svalového napětí, což vede k neschopnosti svalů fungovat. To je pojistka proti motorickému přehrávání snů.
„Fáze se během noci cyklicky střídají, a přestože se jejich funkce do určité míry překrývají a doplňují, každá z nich hraje specifickou roli v obnově těla i psychiky,“ upozorňuje Jitka Bušková.
Buňky ve sprše
Málo se mluví o tom, že v době, kdy spíme, mozek aktivuje speciální čisticí mechanismus. Činností mozkových buněk totiž vzniká spousta škodlivých látek, kterých se neumí zbavit za pochodu.
„Až ve chvíli, kdy neurony sníží svoji činnost, tedy ,odpočívají‘, mohou se otevřít glymfatické cesty pro jejich vymývání. Mozkové buňky si tak dopřávají po práci jakousi sprchu a zbavují se toxických látek,“ vysvětluje Jiří Nepožitek z Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. To se děje jen v hlubokém spánku. Proto bychom se měli snažit kvalitně a dostatečně dlouho spát.
„V minulosti lékaři pozorovali, že pacienti s neurologickými onemocněními, například neurodegenerativními, kteří neměli dost spánku, trpěli častěji demencí a rychleji se jejich stav zhoršoval. Objev glymfatického systému tato pozorování do značné míry vysvětlil,“ říká neurolog.
Dobrou noc a nový film
Kde je spánek, tam jsou i sny. Každou noc nám mozek naservíruje program, který kombinuje romantiku, horor i komedii, často vše naráz.
„Poslední výzkumy o snech naznačují významnou roli ve vztahu ke zpracování emocí. Pokud jde třeba o depresi, ukázalo se, že pacienti s více sny se z psychické nemoci zotavují lépe. Předpokládá se, že ve snu prožívají stresující vzpomínku zasazenou v jiném kontextu, a to umožňuje její konsolidaci. Odehraje se v bezpečném prostředí kulis, které mozek sám vykonstruoval. Máme tak možnost se s emocemi lépe smířit,“ vysvětluje Jiří Nepožitek.
Ale nefunguje to pokaždé. Pokud je emoční prožitek příliš silný, může snění jako konsolidační nástroj selhat a mozek si někdy mimořádně děsivou vzpomínku vyvolává častěji. Tak zřejmě vzniká porucha s nočními můrami.
Berete sny jako prostředek, který vás může před něčím varovat? „Neexistuje žádný důkaz, že by předpovídaly budoucnost. Ale mohou upozorňovat na to, co nás v běžném stavu zatěžuje, i když to není vědomě zřejmé,“ dodává neurolog. Jak vidno, noční odpočinek je víc než jen ležení se zavřenýma očima. Je to tajná zbraň proti stresu, vráskám i špatné náladě. A dobrý spánek je jediná věc, kterou můžete mít zadarmo.
Máte paměť na sny?
Proč si některé sny pamatujeme a jiné ne? „Zapamatování snů závisí na tom, zda se probudíme během, nebo těsně po skončení REM fáze, kdy jsou sny nejživější a emočně nejintenzivnější. Pokud se vzbudíme z jiné fáze, jejich obsah často zapomeneme,“ vysvětluje neuroložka Jitka Bušková.
K tomu, zda si ráno vybavíme to, co se nám zdálo, zmiňuje neurolog Jiří Nepožitek teorii, která říká, že bezprostředně po probuzení máme oslabenou celkovou paměťovou kapacitu.
„O ni soupeří retrospektivní paměť, odpovědná za rozpomínání na minulost, s prospektivní pamětí, pomocí níž si vybavujeme úmysl něco vykonat. Takže ti, kteří vstávají narychlo a spěchají, si mohou sny hůře vybavit. Pokud byste si je tedy chtěli osvěžit, nechte si po zazvonění budíku čas na rozjímání anebo se věnujte psaní deníku o snech. Tím bude paměťová kapacita správně nasměrovaná,“ radí odborník.
