Štěstí v zaměstnání by nemělo být jen příjemnou nadstavbou, říká odbornice na pozitivní pracovní kulturu

Jsem původem Francouzka a pracovala jsem v různých zemích, ve Velké Británii, v Kanadě, ve Švýcarsku. Všude jsem byla známá jako „happy Frenchie“ (šťastná/veselá Francouzka). Spolu se mnou totiž vždy přicházelo hodně pozitivity, vyzařovala jsem radost a štěstí, vytvářela jsem pro všechny bezpečný prostor, kde mohli pracovat v příjemné atmosféře.

Zároveň jsem ale na pracovišti zažívala různé frustrace a vnímala jsem, jak ovlivňují mé chování a to, jak se cítím. Mé vlastní štěstí a radost v práci se začaly ztrácet. Už jsem nebyla ta šťastná Francouzka.

Musela jsem s tím něco udělat. Rozhodla jsem se, že chci vědět víc o pozitivní psychologii, o tom, co stojí za našimi emocemi, za naším štěstím, abych mohla pomoci zaměstnancům a vedoucím pracovníkům vytvářet bezpečné a pozitivní prostředí, kde se všichni můžeme cítit dobře. Proto jsem se před osmi lety rozhodla stát certifikovanou manažerkou pro štěstí.

Dala jsem výpověď v tehdejší práci a začala pomáhat firmám, vedoucím pracovníkům a zaměstnancům po celém světě vytvářet pozitivní pracovní kulturu. Aby se lidé cítili dobře, byli produktivní, mohli se starat o týmy a měli na ně pozitivní vliv.

Při práci s různými mezinárodními společnostmi vidím pokaždé stejné problémy, stejný vzorec. Lidé touží po uznání a ocenění, ale nedostávají je. Na vině jsou špatné vedení a nedostatek emoční inteligence.

Obzvlášť teď s nástupem umělé inteligence musíme rozvíjet své lidské a sociální dovednosti. Ale lidé nevědí, jak na to. Vedoucí se tomu neučili nebo se na tyto dovednosti nesoustředili.

Právě obrovský nedostatek emoční inteligence, zejména ve vedení. Mnoho lidí je přetíženo prací a jen kousek od vyhoření. Zažívají hodně stresu a nevědí, jak se s ním vypořádat. Proto vedu i workshopy a kurzy, které jim pomohou analyzovat, co se děje, jak regulovat emoce, zvládat stres a být produktivnější.

Samozřejmě je tu i velké téma hybridní práce a práce na dálku. Někteří lidé od covidu pracují pouze z domova. Některé společnosti se rozhodly zrušit kanceláře. Chybí pocit sounáležitosti. Jiné firmy jdou cestou hybridní práce, částečně z domova, částečně z kanceláře, obvykle v procentním poměru 20:80. Jenže s tím neumí pracovat.

V kanceláři máte všechno, co souvisí se vztahy v práci, se spoluprací, máte schůzky. Když pracujete z domova, děláte práci, na kterou se potřebujete soustředit a nikdo vás při ní nevyrušuje. Měl by to být dobře promyšlený mix.

Důležité je naslouchat sami sobě. Chce to spoustu sebereflexe. Cítíte se neustále vyčerpaní nebo máte spoustu energie? Jaká je každý den, jaká v rámci celého týdne?

Samozřejmě, každý máme dny, kdy se necítíme dobře, to je v pořádku. Jeden den nedefinuje celkový stav. Soustřeďte se na to, jak jste na tom obecně. Věnujte pozornost emocím. Jsou spíše pozitivní, nebo negativní? Jste neustále frustrovaní, ve stresu, máte obavy? Nechce se vám chodit do práce, protože máte strach?

Všímejte si i svého chování. Jste bez zájmu, lhostejní, všechno odkládáte? Jste pořád nemocní? Víme, že když jsou lidé často nemocní, může to být vlivem frustrací a stresu.

Můžeme-li si říct „cítím se dobře, jsem šťastný“, máme také pocit sounáležitosti. Vycházíme s kolegy, komunikace s nimi funguje, nehádáme se, nebojujeme. Práce nám dává smysl, vidíme, že má nějaký dopad.

Rozumíme tomu, co děláme, a práci, kterou děláme. Chápeme dopad naší práce a někdy jsme na ni dokonce hrdí. Dobrý pocit máme i z toho, že rosteme, učíme se, něčeho dosahujeme. Klíčové jsou pozitivní vztahy, spolupráce, rovnováha mezi prací a osobním životem.

Jsem přesvědčená, že se vždy dá něco udělat. Vaše štěstí je vaše vlastní zodpovědnost. Samozřejmě ho bude vždy ovlivňovat řada okolností, které nezměníte.

Jedním z prvních kroků ke zlepšení je sebereflexe a identifikace toho, co přesně vás v práci činí šťastnými. Co potřebujete, abyste se cítili dobře, abyste chodili do práce rádi. Možná ne každý den, ale většinou.

Zamyslete se nad svou vlastní definicí štěstí v práci. Musíte vědět, co je pro vás důležité, co vás v práci dělá šťastnými, díky kterým důležitým faktorům se cítíte dobře. Jakmile si uděláte tuto analýzu, uvidíte, jak na tom jste. Jste daleko od své definice, nebo se k ní blížíte? Pak můžete začít podnikat kroky ke zlepšení. Jeden po druhém, den po dni.

Zásadní je také přerámování perspektivy. Zaměřte se na to, co můžete ovlivnit, protože na pracovišti je spousta věcí, které změnit nemůžete, a proto jste nešťastní. Když se na ně soustředíte, zbytečně tím ztrácíte spoustu energie.

Samozřejmě, to je extrémní situace. Pokud jste v toxickém prostředí, nemůžete pro změnu nic udělat. V určité chvíli je nezbytné se rozhodnout. Nebývá to snadné a ne každý to dokáže, ale nastane moment, kdy je jediným řešením odchod z firmy, odchod z týmu nebo přechod do jiného týmu v rámci firmy. Pokud věci nelze změnit, musíte změnit prostředí, zejména pokud je toxické.

Není to snadné. Pomůže pochopení mechanismů, které stojí za emocemi. Jako děti máme spoustu pozitivních emocí, ale v dospělosti je ztrácíme. Už se tolik nesmějeme, neradujeme se a neužíváme si maličkosti, a to je škoda.

Jako lidé máme tendenci pamatovat si spíš negativní zážitky a emoce. Důvodem je naše negativní předpojatost. Je to instinktivní reakce daná evolucí. Pamatujeme si nebezpečí a hrozby. Negativní zážitky a emoce jsou pro náš mozek jako hrozba.

Musíme si „hacknout“ mozek a vědomě se soustředit na to dobré, pozitivní. Každý den nebo aspoň každý týden si zrekapitulovat, co pozitivního jsme zažili/se nám stalo/jsme dokázali. Může jít o cokoli od popovídání s kolegyní u dobré kávy, přes pohodovou atmosféru v kanceláři a pozitivní e-mail od klienta až po uznání od nadřízeného.

Když jsem v této oblasti před osmi lety začínala a říkala jsem lidem, že chci přinášet radost a štěstí, vytvářet pozitivní pracovní prostředí, reagovali: „Bože můj, to teď musíme být permanentně šťastní? Co to znamená být v práci šťastní?“ Samozřejmě že ne. Nemusíme a ani nemůžeme.

Určitá míra frustrace a negativity je také velmi důležitá, protože díky našim frustracím a negativním emocím podnikáme podstatné kroky. Ale nesmíme přistoupit na křeččí závod.

Toxická pozitivita znamená předstírání a chování, jako by bylo všechno v pořádku, když víte, že není. Je to ignorování problémů, předstírání pozitivních emocí a štěstí, a to rozhodně není účelem mé práce.

Pravá pozitivita je také o autenticitě, zranitelnosti a odolnosti. Toxická pozitivita potlačuje skutečné emoce a brání řešení problémů.

Mám svou vlastní sadu nástrojů, aby ne, když ve své knize 100 Ideas For A Positive Work Culture tvrdím, že je třeba si vytvořit vlastní sadu nástrojů. Proto je tam 100 nápadů, aby si každý pro sebe mohl vybrat ten pravý. I já mám tedy svou vlastní sadu nástrojů ke zvýšení štěstí v práci.

V den, kdy se cítím trochu sklesle, chybí mi motivace, ačkoli svou práci miluji, zkrátka jsem jen člověk, se jdu projít. Vím, že když jsem venku na procházce, na nic nemyslím. Poslouchám hudbu, jdu do lesa nebo kolem jezera. Snažím se uvolnit napětí.

Každý den si připomenu vrchol dne. Když zavřu notebook, zamyslím se, co jsem si ten den užila. A ptám se na to i svých dětí. Takový typ rozhovoru s dětmi je něco neuvěřitelného. Taky mám přátele, kterým můžu zavolat. Tančím, poslouchám hudbu, jsem velmi aktivní, potřebuji sportovat. Bez toho všeho by byl můj život katastrofa.

V neposlední řadě projevuji vděčnost. Za to, že můžu být s rodinou, pochutnat si na dobré večeři. Hodnotíme den, říkáme si, co bylo těžké a co bylo opravdu skvělé. Už jen to, že to řekneme nahlas, pomáhá posílit pozitivní emoce.

To je vtipné. Pocházím z jižní Francie, kde slunce svítí po celý rok. Na jihu Francie je fantastické počasí. Bydlení máme přímo u moře, je to krásné místo na prázdniny. Když jsem byla teenager, můj pokoj a ložnice byly vymalované žlutou barvou. Nedělám si srandu. Stále mám fotku, protože mi to lidé nevěří. Mívala jsem kolem sebe tuto žlutou, kterou miluji a která mi vždycky dávala spoustu energie.

Když mám na sobě žlutou, cítím se šťastná. Žlutá je jako slunce, energie, kreativita, motivace. V začátcích podnikání jsem si řekla, že budu používat žlutou, protože stejně hodlám dělat radost. Mám i žlutý telefon. Když vystupuji na pódiu, vždycky mám něco žlutého – boty, náušnice, košili, kalhoty.

Je to moje barva, lidé mě podle ní poznávají. Přináší mi energii, a já jsem velmi barevný člověk. Nosím různé barvy, ale žlutá je pro mě velmi speciální.

Na osobní úrovni jsou to novinky, které přicházejí s nástupem mé dcery na střední školu. Na té profesní opětovná poprázdninová setkání s řadou mých klientů. Budeme řešit, co můžeme udělat do konce roku, kde potřebují mou podporu. V říjnu mě čeká vystoupení na velké konferenci Happiness@Work v Praze, na to se moc těším. Chystám velkou vzdělávací novinku na příští rok.