Nebezpečně krásná: Jak Kateřina Sforzová ovládla svět mužů

Kateřina se narodila jako nemanželská dcera milánského vévody Galeazza Marii Sforzy, jenž byl pověstný neústupností a statečností. A právě tyto vlastnosti formovaly i Kateřinu. Byla vychována na milánském dvoře, kde získala pod dohledem babičky Biancy Marie Viscontiová vzdělání, které zahrnovalo i lov a výcvik v zacházení se zbraněmi. Od útlého věku byla popisována jako mimořádně chytrá a zvídavá.

Byla sečtělá, ovládala latinu a vynikala znalostí antické i soudobé renesanční literatury. V období dospívání se zrodil i její zájem o studium medicíny, alchymie a kosmetiky. Ostatně Bona Savojská, druhá manželka Kateřinina otce, a její osobní lékárník Cristoforo de Brugora udržovali na milánském dvoře zahradu s léčivými bylinami. Pravděpodobně tímto způsobem poznala Kateřina léčivé rostliny, jejich využití a účinky.

První sňatek uzavřela s Girolamem Riariem, jedním z nejzarytějších nepřátel mocného rodu Medicejských. Žili v Římě, kde si Kateřina rychle získala respekt a obdiv nejen díky společenské povaze, ale bezpochyby i pro svůj půvab. Poznala mnoho vlivných osobností renesanční Itálie, k nimž patřili politik Niccolò Machiavelli nebo malíř Sandro Botticelli. Ten její tvář zachytil na jedné z fresek v Sixtinské kapli.

V roce 1484 se manželé přestěhovali do Forlì. Zde Kateřina založila zahradu s léčivými rostlinami. V paláci pak měla laboratoř, v níž prováděla experimenty a zkoušela různé receptury. Když manžela o čtyři roky později zavraždili spiklenci, stala se regentkou panství Imoly a Forlì. Neohroženě se rozhodla pomstít Riariho vraždu uvězněním těch, kteří zosnovali spiknutí. Jejich domy byly zničeny a majetek rozdán chudým. O rok později se provdala za věrného služebníka svého zesnulého manžela.

Sňatek uskutečněný bez papežského souhlasu nebo formálního oznámení zpočátku udržovala v tajnosti. Nové manželství by totiž mohlo vést ke zpochybnění její autority ze strany rivalů nebo rodiny prvního manžela, která ženicha vnímala jako hrozbu pro nástupnictví starších synů. Narození syna Bernardina ještě přiživilo zášť starších potomků Kateřiny i místní šlechty. V roce 1495 byl Kateřinin muž ubodán na ulici přímo před jejíma očima. Rozzuřená vdova mučila a popravila nejenom spiklence, ale i příslušníky jejich rodin.

Poslední sňatek uzavřela s příslušníkem rodu Medicejských. Giovanni il Popolano však rok nato zemřel. Kateřina neměla moc času na truchlení. Objevil se nový nepřítel, papež Alexandr VI., jehož syn Cesare Borgia vedl tažení za sjednocení Itálie.

Usiloval v dosud roztříštěné zemi o vytvoření, alespoň v její střední části, kompaktního státního útvaru. Když v prosinci 1499 zaútočil na Forlì, Kateřina a její vojsko houževnatě odolávaly celý měsíc. Neplakala, nezoufala ani nevyjednávala. Učinila jediný krok, který opět potvrdil její nezlomnost. Když nepřítel vyhrožoval smrtí jejích dětí, které držel jako rukojmí, postavila se na hradby pevnosti, nadzvedla sukně a prohlásila, že může mít další dědice. „Nikdy mě nedonutíte vzdát se,“ vzkázala protivníkovi.

V lednu roku 1500 byla zajata a uvězněna na Andělském hradu. Po propuštění v červenci 1501 se formálně vzdala panství Imola a Forlì a usadila se v rodinné vile ve Florencii. Zde zintenzivnila studium medicíny, alchymie a kosmetiky. Experimentovala za účelem léčby, výroby kosmetických produktů i hledání kamene mudrců.

Do rukopisu Experimenty nejvýznamnější paní Kateřiny z Forlì shromáždila více než čtyři stovky receptů a spis tak představuje kompilaci léčebných a alchymistických postupů a kosmetických receptur založených na přímé zkušenosti a pozorování. Rukopis zahrnuje recepty na bolesti hlavy, nespavost a melancholii, dnu, neplodnost anebo zlepšení libida, zvýšení potěšení z líbánek, posílení těla či řešení reprodukčních potíží. Mnoho rad se také zaměřuje na zvýraznění a zachování krásy.

Ze spisu je patrno, že ženy v 15. století se potýkaly s podobnými problémy jako ty dnešní. Kateřina vyvinula receptury na zakrytí šedých vlasů, dosažení mladistvé a zářivé pleti, svěžího dechu nebo bílých zubů. A protože na konci 15. století byli do Evropy přivlečeni otroci ze subsaharské Afriky, zvedla se v Itálii „poptávka“ po bělostné pleti.

Kateřina doporučovala pro bílý a zářivý obličej produkt vzniklý destilací vaječných bílků nebo květu bobu obecného – touto vodou se pak pravidelně omývala tvář. Vedle toho v rukopisu popsala i odvar z listů břečťanu pro zesvětlení vlasů. Na podporu růstu vlasů doporučila odvar ze slézu, jetele a petržele. Na šediny navrhovala přírodní barvivo destilované ze syrových jablek a pro bílé a lesklé zuby doporučovala popel ze spáleného rozmarýnu.

Kateřina knihou receptů potvrdila vědeckou a badatelskou aktivitu mužů i žen v období renesance. Podobné knihy se staly jedním ze způsobů, jakým si ženy mohly prosadit respekt a autoritu. Nabízely totiž návod, jak pozvednout půvab a udržet mládí, což společenské přijetí ženy výrazně podpořilo. Sama Kateřina, proslulá svou krásou, usilovala o její zachování i ve stáří. Užíváním kosmetiky však ona i jiné ženy riskovaly, že budou vnímány jako marnivé, a dokonce provokativní. Byl to neustálý balanc na hraně, protože make-up a pudr podle názoru některých klamaly okolí.

Na druhou stranu krása budovala dobrou pověst i vyhlídky na získání manžela. Zakrývání nebo naopak zvýrazňování tváře kosmetickými prostředky byly ze své podstaty vnímány jako podvratné, přesto se ženy líčení nevzdaly. Jak ostatně uvedl Leon Battista Alberti v pojednání O rodině (1433): „Každý nenávidí, když se jeho žena líčí, ale zdá se, že tomu nikdo nedokáže zabránit.“

Kateřina se stala předchůdkyní intenzivního zájmu o vědecké experimenty, které charakterizovaly rodinu Medicejských v průběhu 16. století. Její vnuk Cosimo I. Medicejský vybudoval ve svém florentském sídle Palazzo Vecchio alchymistickou laboratoř a zakoupil uměleckou slévárnu v Borgo Pinti. V roce 1544 založil v Pise nejstarší univerzitní botanickou zahradu na území Evropy, o rok později pak ve Florencii. Cosimův syn Francesco a vnuk Antonio se věnovali alchymii i medicíně, Antonio si dokonce dopisoval s astronomem Galileem Galileim.

Kateřina zemřela roku 1509 na zápal plic. Pohřbena byla v anonymní hrobce ve florentském klášteře Murate, jak stanovila ve své závěti. Její rukopis však nezůstal bezejmenný a dodnes představuje nejucelenější text o medicíně a kosmetice z 15. století.