Válka Brňanku Klingerovou dovedla až do Ameriky. Její salony krásy navštěvovaly první dámy i celebrity

Soutěže krásy vítězkám často mění život. Ale způsob, jak se to událo v případě rodačky z Brna, byl kuriózní. Gejungi Klingerová, které blízcí neřekli jinak než Georgette, pocházela z dobře situované moravské židovské rodiny podnikatele Benna Ecksteina.

Soutěž krásy, která se konala v Budapešti, vyhrála v osmnácti letech a kromě jiných cen dostala sadu kosmetických přípravků. Ty však u mladé ženy vyvolaly akné. Georgette tak dlouho hledala, jak kožní problémy vyřeší, až její posedlost přerostla v celoživotní zájem o péči o pleť. Ten jí přivedl do salonu takové persony, jako byla třeba první dáma Ameriky Barbara Bushová nebo… Ale nepředbíhejme, ještě pořád jsme v Evropě a v první polovině 20. století.

Georgette studovala a získávala zkušenosti v oblasti dermatologie a kosmetologie ve Vídni, Curychu, Budapešti a také v Praze. Nabyté vědomosti pak využívala při experimentech s léčebnými postupy a recepturami. A hle, její pleť nejen že se vzpamatovala, vypadala snad lépe než kdy dřív. Byla jako porcelánová.

První salon krásy otevřela v roce 1938 v Brně, a to navzdory námitkám rodiny svého manžela, právníka Franka Klingera. Tehdy měly ženy jiné úkoly než vydělávat peníze. Georgette vyhrožovala, že bude hrát nepřetržitě na klavír, pokud jí rodina nedovolí pracovat. Těžko říct, zda zabralo zrovna tohle, každopádně neústupnost se jí vyplatila.

Mladá paní si nasadila brýle, vlasy svázala do drdolu, aby pro zákazníky vypadala starší, a tedy i důvěryhodnější. Bohužel zanedlouho musela salon zavřít. Jako Židovka neměla po vstupu německých okupačních vojsk na území Československa na vybranou. S manželem Frankem a bratrem Ernestem uprchla do Londýna. A její rodiče? Otec zemřel rok před okupací a matka domov opustit nechtěla.

Georgette nedbala bombardování britské metropole během operace Blitz a ve městě otevřela obchod s bižuterií a šperky. Jenže po čase se opět musela stěhovat, tentokrát do New Yorku. Londýn opustila v roce 1941 na vojenské lodi a bez jakýchkoliv finančních prostředků. „Všichni říkali, že je šílené začít podnikat během války,“ vzpomínala později Georgette. Ale stejně jako v Evropě, tak ani v Americe na to nebrala zřetel. Díky strýci, jenž bydlel na Long Islandu, získala od banky půjčku a ještě v roce 1941 založila kosmetickou značku Georgette Klinger Inc. a otevřela salon krásy. V rámci Madison Avenue na Manhattanu se stěhovala pouze jednou a salon v čísle 501, kam se přesunula v roce 1959, je dodnes.

Rodačka z Brna zpočátku spoléhala pouze na osobní doporučení, ostatně její značka začala rychle získávat na popularitě. Pro několik generací žen, ale i mužů, se pak stala návštěva salonu na Madison Avenue speciálním zážitkem. Na rozdíl od jiných salonů se majitelka zaměřovala na péči o pleť v evropském stylu. Personál vyškolený na starém kontinentě nosil bílé uniformy a užíval oslovení „slečno“.

Ošetření probíhalo ručně a zahrnovalo péči o obličejovou i vlasovou pokožku. Ještě předtím však odbornice provedly analýzu pleti a pokožky hlavy, následovala masáž obličeje, krku a ramen a napařování obličeje bylinkami. K tomu byly aplikovány masky – zpevňující, vyživující a na závěr chladící. Poslední krok představovalo líčení. Každá klientka si domů odnesla tipy, jak o svou pleť pečovat. I péče o vlasy byla velmi sofistikovaná. Zahrnovala masáž, aplikaci bylinného kondicionéru a napaření vlasů po dobu dvaceti minut. Následoval bylinný zábal na třicet minut a důkladné šamponování vlasů. V salonu byl k dispozici kadeřník, klientka si také mohla bezplatně půjčit fén nebo kulmu.

Koncept se osvědčil, a tak podnikavá dáma otevřela v roce 1969 druhý salon v Los Angeles. Postupně následovalo Beverly Hills, Chicago a Dallas. V roce 1967 Georgette navrhla první specializované léčebné programy pro dospívající a o pět let později i pro muže. V roce 1972 dokonce věnovala celé patro specifickým potřebám pánské pleti. Mediální pozornost k tomuto kroku přitáhla i tehdy slavná rocková skupina Kiss, jejíž členové salon navštívili.

Dámy však byly stále v převaze, a ne ledajaké. Služby Georgettiných salonů vyhledávaly Jacqueline Kennedyová Onassisová či Nancy Reaganová, později i Hillary Clintonová nebo herečka Nicole Kidmanová. Všichni klienti od celebrit a politiků až po prominenty z Manhattanu a Beverly Hills považovali péči i účinky produktů za zázračné. A výsledky jim dávaly za pravdu. V zrcadle viděli čistou pleť bez známek předčasného stárnutí. Nešlo však o zázrak, ale o revoluční přístup k péči. Dnes ho považujeme za zcela samozřejmý, ale ve 40. letech 20. století šlo o nevídanou věc, aby vám někdo říkal, že vaší kráse škodí znečištění ovzduší, kouření nebo některé léky.

Georgette byla průkopnicí i v tom směru, že sázela na vysoce kvalitní ingredience. Dávno předtím, než byly prokázány jejich účinky a staly se v kosmetickém průmyslu nepostradatelné, využívala rostlinné a ovocné extrakty, vitamin C a kyselinu hyaluronovou. Její produkty jako první obsahovaly kolagen a retinol proti známkám stárnutí. Své klientky edukovala, aby nevěřily rychlým řešením a produktům nabízejícím zázračné omlazení. Sázela na systematickou péči, ale nepodceňovala ani vliv výživy, cvičení, pitného režimu, spánku a ochrany před sluncem.

Mezi koncepty krásy, jimiž předběhla svou dobu, patřil i vzhled „bez make-upu“, dnes tolik populární „nude look“. Byla to revoluce, protože znakem hollywoodské krásy bylo výrazné líčení. Jenže Georgette vizionářsky kladla důraz na přirozenost. Všechny své poznatky a doporučení shrnula v knize Péče o pleť, která vyšla v roce 1979. Se spoluautorkou Barbarou Rowesovou představily metodologii péče a popsaly Georgettin přístup, v němž vždy zdůrazňovala čistotu jako nejdůležitější aspekt zdravé pleti.

V roce 1982 založila v New Jersey továrnu a laboratoř. V témže roce se stala členkou organizace Committee 200, která sdružuje nejúspěšnější podnikatelky s ročním obratem pět milionů dolarů. Na začátku 90. let vykazovala její společnost roční tržby ve výši 20 milionů dolarů. Nabídku na franšízu produktů a jejich prodej v obchodních domech nikdy nepřijala. „Nechci být největší, jen nejlepší, což znamená, že si musíme udržet osobní kontrolu,“ říkala. Dlouho vzdorovala i nabídkám na prodej své firmy. Nakonec tak učinila v roce 1998.

S Frankem se rozvedla hned po druhé světové válce. Druhé manželství s venezuelským podnikatelem Jacobem Eisenbergem uzavřela v roce 1949. V roce 1951 se jim narodila dcera Kathryn, která se do firemního provozu zapojila krátce po absolvování vysoké školy v roce 1970.

S manželem žila Georgette v bytě na bulváru Park Avenue vybaveném starožitnostmi a artefakty původních obyvatel Ameriky, jen pár bloků od salonu. Patřila k výrazným osobnostem sídlícím na Manhattanu. Ráda nosila klobouky a v kabelce od Louise Vuittona svého pudla, s nímž si dopřávala oběd v hotelu Carlyle přezdívaném Bílý dům New Yorku.