Hlavní obsah

Zpěvák Lauri Ylönen ze skupiny The Rasmus: Na Havaji jsem prožil krásné tři roky

Finská skupina The Rasmus v září vydala desáté studiové album Rise. Již 15. října ho spolu s výběrem skladeb z průběhu celé své takřka třicetileté kariéry představí ve Foru Karlín v Praze. „Jsem právě v Helsinkách, odkud pocházíme,“ zdravil přes videohovor zpěvák Lauri Ylönen několik dnů před tuzemským koncertem.

Foto: archiv kapely

The Rasmus mají v České republice mnoho fanoušků. Zpěvák Lauri Ylönen druhý zleva

Článek

Právě v Helsinkách vaše turné začíná. Vy ovšem stále žijete ve Spojených státech, že?

Teď bydlím v Miami, kam se stěhuji z Havaje. Je to zvláštní, protože jsem na vlastní oči zatím ještě neviděl dům, do něhož se po turné nastěhuji.

Proč opouštíte Havaj?

Chci být trochu blíž Evropě. Na Havaji jsem prožil krásné tři roky. Žil jsem na malém ostrově, kde mi chybělo víc lidí, kteří by podobně jako já žili hudbou. Když už je tam někdo velký fanoušek, tak je spíš zapálený do reggae. Rád bych se zase dostal do komunity, která je z podobného hudebního světa, jako jsem já. Uvidím, jestli taková vůbec existuje…

The Rasmus letos překvapili tím, že reprezentovali Finsko na Eurovizi. Bylo to pro kapelu vašeho formátu dobré rozhodnutí?

Velmi dobré. Přišlo to pro nás ve skvělý čas. V posledních dvou letech jsme stejně jako všechny kapely prošli těžkými časy. Před rokem a půl to vypadalo na rozpad. Odešel kytarista Pauli Rantasalmi, který s námi skupinu zakládal. Byla to smutná chvíle, ale zrodilo se z ní zase něco nového.

Pauliho už to v kapele netěšilo, neužíval si svou roli. A když vezmeme v úvahu, že ho prý vlastně nebavilo hrát na kytaru, vydržel to s námi dost dlouho.

Ostatní v kapele byli zapálení a on se chtěl věnovat víc jiným věcem. Sám řekl, že nám chce dopřát víc prostoru růst. To je v pořádku, bez vášně hudbu dělat nemáte. I fanoušci to poznají. Naše nová členka Emilia Suhonenová je nejen skvělá kytaristka, ale i báječný člověk, který nám vrátil radost ze společného hraní. Máme díky ní pocit, že prožíváme nový začátek. A bylo báječné prožít společně hned zkraje takovou výzvu, jako je Eurovize.

Právě vyšlo vaše desáté album. Jmenuje se Rise. Co jste při jeho vzniku prožili?

Mám pocit, že tentokrát bylo vše jinak a občas to bylo dost náročné. Když se ale ohlédnu, myslím, že deska a její texty vyprávějí zajímavý příběh posledních několika let a našich životů. Kromě toho, že to bylo i kvůli covidu turbulentní a občas děsivé období pro celý svět, prožil jsem opravdu těžké časy v osobní rovině.

To, že jsme měli s kapelou nucenou přestávku, která mě donutila si uvědomit, že jsem na koncertování závislý, byla jen jedna epizoda, která mě sice dostala do nefalšovaných depresí, ale ve výsledku mi pomohla pochopit, jak moc miluji svou práci. S partnerkou jsme se snažili o dítě a opakovaně jsme o ně přišli. To byly další černé mraky nad mou hlavou.

Pak Pauli odešel z kapely. Dělo se toho prostě moc. A to všechno se nějak vepsalo do nových písní, které vznikaly na dálku napříč kontinenty, což nebylo snadné.

To vám věřím…

Ale co se týká samotného nahrávání, byla to zajímavá zkušenost. Občas jsem nahrával vokály třeba zrovna takhle, jak spolu telefonujeme. Seděl jsem ve svém autě a zpíval o tom všem. Hledal jsem tiché místo, no a v autě je klid a mám v něm mikrofon k handsfree. Je to bizarní, ale bylo to vlastně docela hezké. Nevlastním studio, a tak jsem prostě improvizoval.

Jiné skladby jsem zase nazpíval v zapůjčeném soukromém kině. Nahrával jsem jen tak, do svého notebooku. Náš baskytarista zase uvázl v Austrálii, a protože u sebe neměl své nástroje, chodil nahrávat do obchodu s hudebninami. Pro mě to bylo strašně legrační a osvěžující, v porovnání s tím, jak jsme dříve nahrávali s armádou zvukových inženýrů a producentů v luxusních studiích. To všechno je fajn, ale doopravdy to není třeba.

To, jak jsme nahrávali nyní, zachytilo víc emocí a bylo to pro nás inspirující. I když to nebyla žádná pohádka, byl to jedinečný zážitek a věřím, že to je na albu slyšet.

Nicméně to zní, jako že to je deník pro vás osobně opravdu smutného období.

Od loňského roku se toho ale stalo i mnoho dobrého. Už jsem mluvil o Eurovizi, kterou jsme si moc užili a považujeme ji za úspěch, a o nové kytaristce, po jejímž příchodu jsme stihli ještě napsat skvělé písně Jezabel, Rise či úvodní Live and Never Die, které albu dodávají naději.

Cítili jsme, že jsme nakonec dospěli k happy endu, ke kterému patří, že jedeme na turné, na něž se tak těšíme, že jsme zkoušeli jako šílení.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Rise - The Rasmus [CD]

Může se vám hodit na Firmy.cz: Fórum Karlín a.s.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám