Článek
Výstava zahrnuje práce české autorky Adély Jánské, britské umělkyně Caroline Walkerové a polské malířky Pauliny Olowské. Zejména nejstarší Polka Olowská (1976) má československé televizní dílo premiérované v roce 1977 za významný symbol doby, tehdejší estetiky i společnosti v prvních letech normalizace.
Všechny tři autorky prý chtějí společně zkoumat kulturní dědictví socialismu a jeho ozvěny v současné vizuální kultuře.
„Výstava ukazuje rozporuplný obraz ženy, která měla být podle tehdejší ideologie emancipovaná. Mohla působit silně, ale jen v rámci toho, co režim považoval za užitečné. Opravdová svoboda byla potlačena a ženy byly často zobrazovány jen jako matky národa nebo soudružky dělnice,“ uvedla autorka doprovodného textu k výstavě Joanna Zielińska.
Paulina Olowska ve své tvorbě vychází z politických a společenských dějin východní Evropy, popkultury a feminismu. Ve svých malbách pracuje s ženskou figurou a pomocí výrazné barevnosti vytváří lehce snové surrealistické scény.
Caroline Walkerová (1982) se zaměřuje na zobrazení ženské identity a každodennosti v prostředí, kde se prolíná soukromé s veřejným. Je známá realistickými malbami žen při běžných činnostech, třeba v salonech krásy, skrze které zkoumá sociální kontext i tvorbu komunity. Před vernisáží řekla, že velkou inspirací jí v londýnských ulicích jsou chvíle, kdy se už stmívá, obchody ale ještě mají otevřeno, takže je do jejich osvětlených prostor vidět z ulice, a lze tak pozorovat činnosti, které se v nich odehrávají.
Adéla Janská (1981) se ve své malířské tvorbě také věnuje ženské identitě, kterou zkoumá prostřednictvím figur inspirovaných porcelánovými panenkami – symbolem idealizované krásy. Postavy s charakteristickou lesklou pletí umisťuje do uzavřených prostorů připomínajících domečky pro panenky, čímž vytváří atmosféru izolace i napětí.
Všechny tři autorky využívají malbu k tomu, aby znovu objevily a přetvořily vzpomínky na minulost. Jejich obrazy na výstavě doplňuje rozsáhlá instalace z kovového lesklého odpadu, který je navršen uprostřed výstavního sálu a může evokovat použité a v době supermarketů nepotřebné prodejní pulty. Návštěvníci si mohou prohlédnout také video s výpověďmi umělkyň rámované záběry ze seriálu Žena za pultem, jehož propagandistický rozměr výstava neřeší.
Galerie Telegraph vznikla před pěti lety konverzí průmyslové budovy nedaleko nádraží v Olomouci. Založil ji podnikatel, sběratel umění a bývalý ředitel exekutorské firmy Robert Runták. Budova, ve které sídlí galerie, nabízí i workshopy a umělecké kurzy, umělcům poskytuje rezidenční pobyty.
Telegraph Gallery je otevřena od úterý do čtvrtka vždy 9:00 až 19:00, v pátek 9:00 až 21:00, o víkendu 10:00 až 18:00.
