Spisovatel Filip Rožek: Gump dvojka? Nejsou v ní množírny ani řetězy. Je veselejší

Jste milovníkem psů. Jaký byl ten váš úplně první?

Jmenoval se Filípek. S mámou jsme za ním jezdili skoro každý víkend – bylo mi tak deset, dvanáct – na parkoviště do pražských Komořan, které hlídal. Vypadal jako malá lištička. Dvakrát nebo třikrát mi maminka povolila, že si ho můžu vzít domů. Pokaždé jsem ho z těch Komořan vezl autobusem číslo 205. 

Jednou nám ale volali, že se Filípek z parkoviště ztratil. Když jsem asi dva dny poté přicházel domů ze školy, tak jsem Filípka uviděl stát před naším domem. Přes půl Prahy k nám našel cestu. Vůbec nechápu, jak to mohl dokázat, protože celou tu dobu, co jsem ho vezl autobusem, mi seděl u nohou a nekoukal ven. Byl to takovej zvířecí zázrak.

Jak to s Filípkem dopadlo? Mohl jste si ho nechat?

Bohužel ne. Museli jsme ho vracet. Měsíc po našem shledání u nás doma se parkoviště přestěhovalo do Davle. Filípek znovu utekl, jenže tentokrát už nás nenašel. Asi do mých pětadvaceti let jsem v sobě pořád měl tu naději, že se u našeho domu objeví. Dnes už je Filípek hodně dlouho za duhovým mostem, cestu ke mně už nenašel.

Pak přišli do naší rodiny další pejsci, pitbulíni Dein a Kevin, po nich Gump a nejmladší členkou naší rodiny je psí holčička Jenny, v knížce Kytička, která žije s mojí maminkou.

Jsme u Gumpa, který vás proslavil. Vysvětlíte mi ještě, proč se tak jmenuje?

Hledal jsem pejska, který byl stejně jako Forrest Gump na začátku svého života tak trochu outsider. Gump to totiž jako štěňátko rozhodně neměl snadné. Byl odebraný ze špatných podmínek a jako hodně zanedbaný psí kluk byl nabízený k adopci. A stejně jako Forrest Gump nad nepřízní osudu vyhraje a svým příběhem bude inspirovat ostatní.

Nedávno jste vydal knižní pokračování nazvané Gump: Jsme dvojka. Proč předchází opět knížka filmu?

Protože se nám to v případě první knížky osvědčilo. Myslím si, že je lepší si ji nejdřív přečíst, pracovat se svou vlastní fantazií, představovat si postavy tak trochu podle svého. Knížka je z hlediska obsahu také rozsáhlejší a do filmu se celá nevejde… Pokračování Gumpovy cesty je jinak větší pohádka než jednička.

Příběh je mnohem veselejší, a tak se mi to k tomu vánočnímu času hodí. Film pak přijde do kin zhruba po půl roce, a to je z mého pohledu dostatečně dlouhý čas, aby se to knižní vyprávění dostalo před filmem ke všem, kteří mají Gumpa rádi.

Navazujete na svou první knihu/film Gump – pes, který naučil lidi žít (2019)?

Ano, příběh dvojky navazuje víceméně tam, kde ten předešlý skončil. Jak jsem ale už řekl, je mnohem veselejší. Nejsou v něm množírny, řetězy a ubližování zvířatům. Neříkám, že si u příběhu někdo občas nepopláče, ale to bolestivé jsem nahradil spíš dobrodružstvím. A více si hraju se situacemi mezi člověkem a zvířetem. Je to knížka pro všechny, kteří dokážou číst ze psích očí, ale i pro ty, kteří to neumějí anebo nevěří, že je to možné. Pro ty, kteří berou psy jako parťáky a kamarády.

Jak si povídáte se svým psem?

Občas na něj mluvím, jako kdyby byl člověk. A někdy se tím povídáním i uvnitř rozesměju. Jsme na sebe hodně napojení. Vnímám jeho oči, mimiku, vím, co mi „říká“. A jsem přesvědčený, že on ví, co já říkám jemu.

Dobře. Vyzkouším vás. Co děláte, když je naštvaný?

Musím říct, že Gump je úplně pohodový pes, netrucuje, nenaštvává se. Je životem docela zkrouhlý. Když je něco špatně, má pocit, že je to špatně jeho vinou. Což je taky špatně. V takových chvílích si dokážeme vyjasnit i nedorozumění, aby nebyl smutný. Ale že pejsci občas trucují, to vím. Předešlý pejsek mojí maminky, pitbul Kevin, si občas zatrucoval. (smích)

Tak opačně. Zvířata z lidí emoce vycítí. Co dělá Gump, když máte splín?

Splíny často nemívám, ale někdy člověk ráno z postele vyleze špatnou nohou a nemá moc dobrou náladu. Gump má ale po ránu náladu dobrou vždycky. Když si zavazuju tkaničky a on do mě naráží hlavou, směje se pohledem, tak ve mně tu blbou náladu změní. Dokáže mě rozesmát.

Podobné napojení chovatelé popisují často. Myslíte si, že to byl i důvod, proč příběhy Gumpa tolik Čechy zaujaly?

V něčem jsme se asi trefili do vhodné doby. Lidi víc začali řešit problém množíren a víc si začali uvědomovat utrpení zvířat. V tom všem jsme ale na začátku. Ještě je tu hodně lidí, kteří si chtějí pořídit buldoka, čivavu nebo jorkšíra, ale za pejska s průkazem původu tolik peněz dát nechtějí, nebo je nemají. Jdou pak po levnější variantě, po pejskovi, který tento průkaz nemá, ale vypadá stejně.

Nedochází jim, že tím průkazem původu zajistí jakousi ochranu jak štěňátka, tak jeho rodičů. Protože tzv. množitelé chtějí ze štěňátka jenom zisk, a to, co je v tu chvíli levnější pro člověka, tak za to ten pejsek a jeho rodiče zaplatí sami na sobě „mnohem vyšší cenu“.

Tohle vše řešila jednička Gumpa. Jako první vyšla kniha. Kolik jste prodal výtisků?

Něco přes dvě stě tisíc. Na film se pak do kina přišlo podívat kolem dvou set dvaceti tisíc diváků.

Byl právě komerční úspěch důvodem, proč vznikla druhá kniha, druhý film?

Nebyl. Celý Gumpův projekt, jak knížka, film a písničky, je hodně spontánní. Když jsme dodělali první film, tak se mě hodně lidí ptalo, jestli vznikne dvojka. Vždycky jsem poměrně jasně odpověděl, že ne, že je celý příběh ve mně vypsaný.

Také jsem říkal, že většinou jsou dvojky horší než jedničky. A vznikají proto, že producentům nebo autorům dojdou peníze… U nás nedošly, ale v jeden listopadový večer minulého roku mi zavolal režisér František Brabec a řekl mi hodně důležitou věc s přáním, aby Gumpova cesta ještě pokračovala. Asi týden jsem přemýšlel, že Františkovi zavolám s tím, že mě nic nenapadlo, ale jednu noc jsem skoro nespal a Gumpův příběh se ve mně znovu otevřel.

Podařilo se mi vrátit do toho světa Bédi Kozího Bobka, Oříška a Gumpova vyprávění. Za necelé tři týdny jsem měl knížku napsanou a celý ten projekt jsem začal znovu milovat. Byl to ale František, který mi tu chuť a sílu k té dvojce dal.

Prozradíte těm, co knihu ještě nečetli, kam se Gumpův příběh posune?

Jsme zase uprostřed velké lásky mezi Gumpem a Béďou Kozím Bobkem (ve filmu ho hraje Bolek Polívka - pozn. red.) Ti dva spolu jezdí na výlety a užívají si život. Jenže ne vše bude tak, jak si ti dva přejí.

Dál bych asi neprozrazoval, jen to, že v příběhu bude plno dalších zvířat. Bude tam prasátko, kohout, kočka i pejsek, který má ochrnuté zadní nohy a jezdí se svým vozíkem, jako kdyby byl v autě. Tady je taky rozdíl proti jedničce, kde jsme hledali hodně smutné příběhy - pejska, který si prožil množírnu nebo psí zápasy… Zvířata ve dvojce měla sice předurčený nehezký osud, ale pak se v jejich životě něco stalo, měla velké štěstí nebo byla velkými hrdiny. A všechno v tom jejich osudu se v dobré obrátilo.

Jak následně kopíruje film knihu?

Poměrně dost. Jak jsem říkal, pro veselejší vyznění ve dvojce přibyly lidské postavy. Třeba Štěpán Kozub, kterému paní maskérka Helenka vymyslela dost směšnou paruku. Nebo Martina Pártlová a Pepa Vojtek, na kterých se paní maskérka s paní kostýmní výtvarnicí také hodně vyřádily.

Abych nezapomněl, v pokračování Gumpova příběhu se objeví také psí slečna Jenny – ve filmu Kytička – Gump nepotká v novém vyprávění lásku, ale svého sourozence, holčičku, kterou v prvním díle Béďa prodal na tržišti… Jenny pochází ze slovenské romské osady a zachránil ji útulek v Rožňavě. Znovu zasáhl osud. V době, kdy jsme si ji ze Slovenska přivezli, ještě o dvojce Gumpa nikdo neuvažoval. Když se rozjely přípravy, Jenny nám do nich krásně zapadla. Objevuje se už v samotném názvu projektu Gump: Jsme dvojka.

Dvě úspěšné knihy, dva úspěšné filmy přesto na uživení v Česku nestačí. Čemu se věnujete takzvaně profesně?

Máme s kamarádem firmu na bylinné preparáty, takže vyrábíme například přípravky na klouby, na prostatu nebo třeba na detoxikaci organismu.

Máte další literární ambice, až skončí projekt „dvojka“?

Nechtěl bych být jenom autorem knížek o Gumpovi, lákaly by mě i jiné žánry, a také když s Františkem teď trávíme tolik času ve střižně, tak nové nápady už vznikají.

Ještě nezaznělo, že peníze za prodej knih o Gumpovi jdou na charitu. Je jich hodně?

S penězi z Gumpova projektu si hospodaří organizace Se psem mě baví svět, ta má také na sebe napsané veškeré licence, například z plyšáků a dalších věcí nesoucích Gumpovo jméno. Na začátku projektu jsme peníze rozdělovali hlavně na pomoc pejskům, ale poslední dobou pomáháme i dětem nebo starým lidem. Z Gumpova projektu se jednou také proplácela záchrana potkana, kterého vyhodili z okna na ulici…

Může se vám hodit na Zboží.cz: Knihy: Gump: Jsme dvojka - Filip Rožek, Gump: Pes, který naučil lidi žít - Filip Rožek