RECENZE: Neorealistické drama lásky a žárlivosti

Režisér Ondřej Havelka se svým týmem zasadil příběh do kulis italského filmového neorealismu. Scéně dominuje lehce načrtnuté panorama horské vesnice s chrámem a řadou telegrafních sloupů ubíhajících do dálky. Ve druhé části se dění přiblíží do detailu chrámu a návsi. Je to výtvarně krásné a funkční řešení, barevně a stylově dotvořené kostýmy.

Příběh obou oper propojuje postava Tonia, přecházející z Komediantů, jimiž inscenace začíná, do kmotra Alfia ze Sedláka kavalíra. Spojuje je zničující žárlivost i filmové dotáčky, bez nichž už se v poslední době neobejde takřka žádná operní inscenace. Zde sice zdůvodní spojení postav, ale ve výsledku je třetí intermezzo už příliš popisné a nadbytečné.

Havelka umí vytvořit na jevišti živé situace skrze velmi konkrétní jednání, což dokonale ladí s charakterem obou oper. Zejména Komedianti gradují k dramaticky rozehranému představení, kde se divadlo mění ve skutečný život v duchu požadavků verismu. Co do dramatického účinku se jeho režie skvěle pojí i s barvitým a výrazově propracovaným hudebním nastudováním Andrije Jurkevyče a naprostou většinou pěveckých výkonů.

Hlas amerického barytonisty Daniela Scofielda zněl sice na premiéře zastřeněji, než by bylo žádoucí, občas ho kryl hutný zvuk orchestru, ale i tak je jeho Tonio/Alfio působivou figurou. Výborní byli oba tenoři – Denys Pivnickij jako žárlivec Canio i Alejandro Del Angel jako Turiddu. Sopranistka Jana Sibera je pěvecky i herecky dokonalou Neddou. Totéž bohužel nelze říci o Ester Pavlů v Santuzze, její hlas zní ve výškách ne vždy příjemně a s nežádoucím vibratem.

Živé postavy vytvořili i Csaba Kotlár (Silvio), Michaela Zajmi (Lola), Petr Nekoranec (Peppe) a Sylva Čmugrová (matka Lucia). A aplaus publika na premiéře právem patřil sboru po velké scéně v Sedláku kavalírovi. Nová inscenace veristických aktovek má jevištní poezii, dramatismus i hudební kvalitu a šanci udržet si přízeň diváků na řadu let.