RECENZE: Dobře navrácená procházka na jeviště Semaforu

V roce 2007 uvedl Miloš Forman se svými syny Petrem a Matějem Dobře placenou procházku na scéně Národního divadla a přes nadšené ohlasy diváků i recenzentů trvám na tom, že vizuálně i zvukově opulentní provedení křehký humor semaforské hříčky tehdy naprosto zlikvidovalo. I tato verze byla zaznamenána.

Zpět na semaforské jeviště, i když dnes už na to dejvické, ji vrátil Jiří Suchý v podobě přepsané do komorního muzikálu o pěti postavách (a jedné němé) a Dobře placená procházka opět zazářila ve své ryzí podobě, hudební, textové i herecké, jako citlivě zrestaurovaný obraz. A s diváky komunikuje dokonce lépe než před více než půlstoletím, protože dnes si dědictví jednoho milionu liber už dokážeme docela dobře představit, a refrén „milion“ znějící sarkasticky pod milostným duetem Uliho a Vanilky vyvolává v hledišti patřičný smích.

Ačkoli současné uvedení respektuje základní obrysy původní inscenace, rozhodně to neplatí o představitelích postav, kteří se nesnaží kopírovat výkony původních protagonistů. Jiří Suchý se z Listonoše převtělil do Advokáta a hraje ho zcela po svém, s lehce ironickým nadhledem, s nímž se švarně nabízí Vanilce, a s obdivuhodnou energií pěveckou i hereckou. Listonoše po něm podědil Petr Macháček, který ho alternoval již v Národním divadle. Jeho Listonoš je výborný nejen pěvecky (Rekomando blues v jeho podání je působivé), ale i herecky, s chutí si užívá bezbranného mladíka unikajícího před náručí dědicechtivé Vanilky.

I Jitka Molavcová se v roli Tety z Liverpoolu objevila již ve zlaté kapličce, ale teprve nyní k ní dozrála lidsky i pěvecky a její podání šansonu Proč je to tak? mísí v přesných dávkách komediálnost s hořkou životní skepsí a člověku jde z její autenticity mráz po páteři. Dravě i mile rozhádaný pár tvoří Lucie Černíková a Ondřej Havel jako Vanilka a Uli.

Inscenace má zejména v první části patřičný švih a spád. Druhou polovinu uvozuje vzpomínka na Jiřího Šlitra, která sem nepochybně patří, a po již zmíněném zážitku z šansonu Jitky Molavcové se na scénu navrací handrkování o dědictví, které ale v poslední části už působí poněkud zdlouhavě.

Problematické je i vyznění inscenace. Namísto původní pointy v podobě Listonoše likvidujícího osudný šek nabízí inscenace ironické vyznění po vzoru frašek, kdy Vanilka utíká i s šekem s postavou Kufronoše. Toto ironické vyznění ale oslabuje fakt, že Kufronoš v podání Vladimíra Hrabánka ml. se na jevišti mihne jen krátce v první polovině, takže ho divák sotva zaznamená, a také samotné provedení, které nemá patřičný prostor. Namísto logické pointy se tak vnucuje dojem, že inscenace postrádá konec. I tak je ale návrat Dobře placené procházky na semaforské jeviště velmi zdařilým tahem. Na jeho úspěchu se podílí i báječná semaforská kapela hrající živě za scénou. Dobře placenou procházku lze bez obav doporučit jak pamětníkům původní verze, tak i těm, kteří ji dosud neviděli.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Semafor