Hlavní obsah

Miloň Novotný jako nevšední fotograf všedního dne

V pražské Leica Gallery je možné si do 21. listopadu prohlédnout retrospektivu fotografa Miloně Novotného (1930 - 1992) Mezi námi lidmi. Připravila ji kurátorka Dana Kyndrová k jeho nedožitým devadesátinám (kvůli pandemii se mohla výstava uskutečnit až nyní). Autor je považován za klasika tuzemské černobílé humanistické fotografie a někteří odborníci o něm dokonce mluví jako o básníkovi všedního dne.

Foto: katalog výstavy

Poezie všedního dne na české vesnici (Prysk 1977 © Miloň Novotný)

Článek

Tato charakteristika je možná poněkud zvláštní, nicméně Novotný se na výstavě představuje jako pozorný pouliční lovec momentů, které vidí jen jeho vycvičené oko. Na vernisáži výstavy si kurátorka ale trochu posteskla, že v dnešní době konceptuálních projektů leckterý modernista chápe jeho dílo jako anachronismus. Jenže to je hluboký omyl, protože takový smysl pro vizualitu situace a její estetiku, jaký má autor, je potřeba (aspoň při fotografické tvorbě) u jakéhokoli stylu v jakékoli době.

Když se díváme například na snímek Varieté Alhambra z roku 1969, musí nás nutně napadnout, nakolik jsou výše uvedená slova pravdivá. Vypadá to, jako kdyby šel fotograf jen tak kolem a maně od boku zaznamenal, jak se artistka před vystoupením protahuje mezi stěnami. Jenže při bližší prohlídce uvidíme, jak autor přesně věděl co, jak a v jakém světle chce zachytit.

Ještě patrnější to je u jeho snímků z pohřbu Jana Palacha z ledna 1969. Na jednom z nich stojí mladík na vyvýšeném místě domu a jeho pravá vztyčená ruka je sevřená v pěst. Je to výmluvné gesto. Symbolizuje nejen hlubokou účast a pochopení jeho činu, ale i absolutní formu odporu.

Ve tváři se zračí hluboká kontemplace. Možná se v jeho mysli řetězí všechny milníky v historii našeho národa. Všechna ta ponížení (Bílá hora 1620, Mnichov 1938 nebo srpen 1968), ale možná i vítězství (založení republiky v roce 1918, květnové vítězství 1945 nebo úspěch fotbalistů v Chile 1962).

Poetiku všedního dne dokázal Novotný vidět i v obyčejné vesnické situaci jednoho letního dne. Fotografie pochází z obce Prysk, v níž měl tvůrce chalupu. Jedna dáma stříhá před chalupou sousedku, na celou akci dohlíží pantáta v plavkách a s gumotextilními kopačkami na nohou. Jeho vytrčené pivní břicho evokuje klasické barokní zpracování figury antického boha vína Bakcha. Celková kompozice snímku vyvolá spíše úsměv než pohoršení.

Právě úsměv skrze pomyslné slzy by mohl nejlépe vystihnout tvorbu fotografa Miloně Novotného. A koneckonců i historickou zkušenost našeho národa.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám