Marika Gombitová: Na koncertech mi budou chybět Karel Gott, Miro Žbirka a Vašo Patejdl

Článek

„Prožila jsem tam nádherné dětství. Rodiče sestru Helenku, bratry Michala, Janka a Dušana a mě vedli k lásce k hudbě a ke zvířatům,“ říká Marika Gombitová s tím, že narozeniny neoslaví dnes doma, ale tam, kde vyrůstala.

„Nadále bydlím v Bratislavě, ale na východ Slovenska se často a ráda vracím. Je mi tu krásně! Tady oslavím i letošní narozeniny. Přírody, hor, lesů si tady nesmírně užívám. Společnost mi dělají mí tři psíci – bišonek Láska, maltézáček Majky a na ulici nalezená Bella,“ uvedla dále.

+15

Všechny své fanoušky chce ve svůj význačný den pozvat i na plánované koncerty do pražské O2 Areny. Uskuteční se 16. a 30. ledna 2024.

Zmínila i to, že bude hudebně vzpomínat, a to nejen na svou kariéru, ale rovněž na lidi, které během ní potkala. A kdo jí bude na pódiu nejvíc v lednu chybět? „Pochopitelně Karel Gott, Miro Žbirka a Vašo Patejdl. Nazpívala jsem s nimi nádherné duety a byli to mí velcí přátelé. Nejen kolegové,“ upřesnila.

Marika Gombitová

Narodila se 12. září 1956 do hudební rodiny v Turanoch nad Ondavou. Má sestru a tři bratry. Na ZUŠ ve Stropkově hrála odmala na klavír, věnovala se i kytaře. Nejvíce ale odjakživa milovala zpěv. Jejím celoživotním vzorem je Janis Joplin.
Amatérsky začala vystupovat jako třináctiletá ve skupině Matador, v níž hráli bratři. Na střední škole v Košicích začala vystupovat ve skupině Profily (1972 – 1974) a také v košických tanečních orchestrech Júliusa Olajoša a Juraja Szabadoša.
V roce 1976 přijala nabídku Jána Lehotského, připojila se k jeho skupině Modus. 1. července téhož roku se stala profesionální zpěvačkou. Duo doplnil Miro Žbirka. Kapela začala vyprodávat sály v ČSSR, ale také v cizině. Vystupovala mimo jiné v Laosu, Vietnamu... Marika Gombitová nahrála v té době dvě alba: Dievča do dožďa (1979) a Môj malý príbeh (1981).
Velké úspěchy spojila se soutěží Bratislavská lyra. Se skupinou Modus tam prvně vystoupila v roce 1976. O rok později soutěž skupina vyhrála se skladbou Úsmev. Rok na to vyhrála její sólovou část v domácí i mezinárodní konkurenci, a to s písní Študentská láska. V roce 1979 následovalo stříbro za baladu Vyznanie. V roce 1980 si vyzpívala bronz za duet s Jánom Lehotským Tajomstvo hier.
V roce 1980 vyhrála mezinárodní festival písní Intervízie v polských Sopotech, s písněmi Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť. V témže roce si zahrála hlavní roli v televizním muzikálu Neberte nám princeznu.
Její rozjetou kariéru na čas zastavila vážná dopravní nehoda (30. listopadu 1980) při návratu z brněnského koncertu domů na Slovensko. Vážné zranění ji upoutalo na invalidní vozík. Přesto dokázala pokračovat v koncertování. Nahrála i třetí album Slnečný kalendár. Další alba následovala.
Jako první slovenská zpěvačka se objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozvaní Stevieho Wondera s ním dvakrát zpívala v Bratislavě. Bodovala i v jiných anketách: Zlatý slavík (3x stříbro, 2x bronz), Slovenský slávik (2x zlato), Slávik (5x stříbro, 2x bronz), OTO (zlato, 2x stříbro, bronz, Sieň slávy).
V roku 1996 získala cenu Grand Prix Zväzu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě.
V posledních letech ji proslavily mimo jiné duet Nespáľme to krásne v nás (Miro Žbirka, 2001), Tajnosľubná (2005) a také píseň z muzikálu Adam Šangala Tak som chcela všetkých milovať (2007).
Prodala více než milión desek. Nazpívala 234 písní, u 64 z nich dělala hudbu.
V roce 2018 převzala z rukou tehdejšího prezidenta Andreje Kisky Pribinův kříž I. třídy za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti populární hudby. Ve stejném roce se stala první ženou, která získala Velkou cenu Slovenského ochranného svazu autorského za celoživotní dílo.