RECENZE: Ve vietnamské válce byly i ženy, zdůrazňuje kolísavý román Kristin Hannahové

Strůjci patrně nejkontroverznějšího konfliktu v historii Spojených států o zapojení mladých a naivních dívek, které sloužily jako zdravotní sestry nebo dobrovolnice v nejrůznějších funkcích, dlouho mlčeli. Oficiálního uznání svých zásluh se tyto ženy dočkaly až dlouhá léta po skončení války v roce 1975.

Hannahová vyzpovídala řadu pamětnic, které figurovaly coby personál v polních nemocnicích či civilistky, zejména reportérky a pracovnice Červeného kříže. Za vypravěčku své prózy si nicméně zvolila fiktivní postavu, sotva zletilou sestřičku Frankie, jejíž bratr ve válce padl. Ta se podobně jako spousta dalších vydala do jihovýchodní Asie bojovat za svou vlast, aby z počátečního nadšení a neznalosti brzy hořce procitla.

Tvůrkyně dokázala vykreslit protagonistku dostatečně sympaticky a poutavě na to, aby s ní čtenáři byli ochotní strávit několik intenzivních let na ploše téměř čtyř set stránek. Osobnost Frankie se přirozeně proměňuje pod tíhou příkoří, která jí osud přichystal.

Z vietnamské džungle se do svého kalifornského domova vrací sice fyzicky zdravá, zato se značnými šrámy na duši, aniž by si svůj podlomený psychický stav uvědomovala. Stejně jako u nespočtu dalších veteránů také u Frankie propukne posttraumatická stresová porucha, a to v době, kdy lékařská obec toto sousloví ještě vůbec neznala.

Scény z terénu líčí Hannahová poměrně autenticky. Přesto jich v románu není dost na to, aby se čtenář mohl plně ponořit do nehostinného prostředí, kde příslovečně nikdo nevěděl dne ani hodiny. Nelidská brutalita, která byla na denním pořádku, se v textu objevuje spíše v náznacích nebo formou útržkovitých zmínek o amputacích a napalmu.

Druhá polovina knihy, která se odehrává už zpět v USA, se pak vcelku předvídatelně zaměřuje na hrdinčin nesnadný návrat do běžné reality. Nejzajímavějším aspektem této části je její drsné vystřízlivění z mylné představy, že ji nejbližší okolí bude po návratu domů oslavovat jako hrdinku.

Ačkoli je správné, že příběh nepostrádá romantickou linku, Hannahová se v tomto směru utrhla ze řetězu. Milostnými aférami, občas i mimomanželskými, nikterak nešetří a bohužel jimi zastiňuje podstatnější prvky děje.

Zprvu panensky čistou a posléze cynickou Frankie zaplétá do přemrštěného melodramatu. Je to škoda, ambiciózní portrét bouřlivé doby očima jednotlivce se totiž v závěru mění v bohapustou telenovelu.

Celkový dojem navíc občas sráží český překlad. Markéta Polochová místy ztěžuje čtení užíváním zastaralých výrazů, například když jedné postavě přiřkne „tymolínový úsměv“. Jinde zase působí rušivě nekonzistence v tykání a vykání mezi mluvčími.