Hlavní obsah

RECENZE: Zpěv tichých dní nikdy neutichá

2:41

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Dnes 21. 12., 11:13

Pozoruhodný debut, tak se dá shrnout román Marcely Bramborové Zpěv tichých dní do jedné věty. Hlavní postavou je Jiřinka, malé dítě, které sní o tom, že jednou bude zpěvačkou. Má pro to ty nejlepší předpoklady, jenže… Taky žije v nesprávné době, nesprávné rodině, a tak její hlas postupně utichá.

Článek

Autorka při sestavování příběhu zachycuje události ve vlastní česko-německé rodině. Mapuje osudy své babičky.

Dala dohromady střípky z kroniky svých blízkých a vytvořila z nich čtivou, intimní knihu, kde nejdříve zní veselý zpěv, aby jej vystřídalo leckdy tísnivé, jindy očistné ticho. Přichází obvykle s bolestí, která je až k nepřežití. Jejím zdrojem je neznámé prostředí i lidé, kteří pravidelně ohrožují v podstatě harmonickou, širokou rodinu.

Protagonistku Jiřinku tak sledujete od druhé půlky 30. let minulého století. Z holčičky, jež sní velký sen o tom být známou umělkyní, se stává dívkou. Proniká přitom do neznámého světa, o nějž nestála a jenž nestojí o ni. Má totiž obsah a taky formu, po níž Jiřinka netoužila. Neuměla si ji ani představit. Místo idealizované Prahy, konzervatoře a divadla ji kvůli válce čeká totální nasazení…

RECENZE: Stíny minulosti nasytí vaši zvědavost

Knihy

A klid nepřichází ani po skončení bojů, ani v 50. či 60. letech. Z křehké holčičky je v tu dobu dávno dospělá žena, s níž se život občas (ne)mazlí. Milovaný zpěv jí čím dál častěji nahrazuje ticho, do nějž se dá utéct, před ostatními, i před sebou.

Bramborová v líčení událostí nešetří vybroušenými popisy, doprovází je až kouzelným jazykem. Vše na vás hrne pomocí pomalého proudu mnoha slov, ve kterém ovšem nechybí spousta (ne)vyřčených emocí. Nebojte se, neztratíte se v nich, to si spisovatelka pohlídala dobře.

I díky jejímu smyslu pro detail je ale těžké učíst knihu tzv. na jeden zápřah. K tomu si přidejte hodně postav kolem protagonistky a máte tady „kus“, s nímž se několik dnů čtenářsky zdržíte. Litovat jich nebudete, troufám si říci.

Spisovatelka vás donutí si děj pozoruhodné knihy dávkovat kousek po kousíčku, podobně jako se to dělává s vybranými dobrotami. V závěru získáte barevnou mezigenerační skládanku jedné v podstatě obyčejné rodiny. Než se tak stane, nejednou se nad dějem dojmete.

Ač je Zpěv tichých dní debutem, patří k nejlepším letošním českým knihám: Máte-li rádi, respektive spíš rády, silné příběhy, napište o ni určitě Ježíškovi. Zklamané po vybalení dárku nebudete. A jeho obsah vám spolehlivě vánoční romantiku zředí na přijatelnou míru.