Článek
Románu Lolita jsem během gymnaziálních let propadla, nejspíš stejně jako spousta jiných čtenářů různého věku. Nabokov mě omámil důmyslnou slovní hrou. Pohledem sedmatřicetiletého deviantního antihrdiny mě vtáhl do jeho zakázané lásky k titulní dvanáctileté Dolores, dceři své bytné a pozdější manželky Charlotte Hazeové.
Tehdy jsem ji vnímala především jako úžasné vystižení touhy, kterou zoufale chcete naplnit. Nejevila se mi přitom jednostranně. Nabokovův nespolehlivý vypravěč mě přesvědčil o tom, že nezletilý objekt jeho vášně to přece taky chce: záměrně jej provokuje, iniciuje první polibek či pohlavní styk.
Pak ale přichází ta mrazivá citovaná situace, kterých autor vylíčí poskrovnu, případně je rafinovaně zakrývá poetickými výrazy. Teprve během druhého a dalšího, řekněme zralejšího čtení, jsem Lolitu přehodnotila. Tady nejde o lásku, ale o děsivou manipulaci a sexuální zneužívání dívky, kterou slyšíme promluvit sporadicky, jako by snad byla němá.
Reinterpretuje ji i francouzská prozaička Neige Sinnová, jež onen úryvek aplikuje coby výchozí bod svého autobiografického počinu Smutný tygr (Paseka, překlad Sára Vybíralová, 200 stran, 389 Kč). Žánrově je čímsi mezi novelou, esejí a memoáry. Hned na úvod předestře, že byla od svých zhruba devíti do čtrnácti let nesčetněkrát znásilněna otčímem.
Obal knihy
Už zase příběh o sexuálním predátorovi, jako by jich po MeToo bylo málo, řeknete si možná po vzoru řady nakladatelství, která jej odmítla vydat. Kniha Sinnové, jejíž titul se vztahuje k básni Angličana Williama Blakea, je však znamenitá, odvážná a strhující, aniž by obsahovala víc než pár nezbytných explicitních scén.
Z perspektivy dospělé ženy, nyní už matky dívenky podobného věku, se nelineárně probírá dávnými událostmi, zejména však jejich dalekosáhlým kontextem. Zločin nakonec přetnula žalobou na nevlastního otce, k níž se odhodlala. Pachatel byl následně odsouzen a odpykal si pětiletý trest odnětí svobody.
Je to ale pro ni coby přeživší happy end? Není a nemůže být, podotkla v letošním rozhovoru pro britský list The Guardian. Trauma si ponese do konce života a patrně se přenese také na její potomky. Na poskvrněné dětství myslí každý den, a to i v souvislosti s jinými osobami tohoto nízkého věku, které dnes potkává.
Přestože tematicky obdobných, ne-li totožných textů se v posledních letech opravdu vynořilo dost – jeden příklad za všechny budiž Svolení z pera její krajanky Vanessy Springoryové, význam jejich vzniku se tím neumenšuje. Každý z těchto osudů stojí za to vyslechnout, protože to samé se může netušeně dít ve vašem okolí. Hlas by měly dostat všechny umlčené Lolity.
