Hlavní obsah

K. Flay: Raději napsat píseň, než mlátit do zdi

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Před čtyřmi lety vyprodala K. Flay pražské Rock Café, nyní se na cenu Grammy dvakrát nominovaná americká hudebnice vrací do MeetFactory, kde vystoupí 25. září. Do Prahy přijede jen pár dní po vydání studiového alba Mono.

Foto: Fource

K. Flay nahrála album plné příběhů.

Článek

Jak jste prožívala vydání vašeho nového alba?

Je to mé páté album, ale v mnoha ohledech mám kvůli okolnostem jeho vzniku pocit, jako by bylo první. Znáte tu naléhavost, když děláte něco poprvé a jste natěšení? Člověku to dodá spoustu energie. Nemohla jsem se dočkat, až ho lidé konečně uslyší. Teprve nyní písně konečně ožívají.

Zásadní okolností vzniku desky bylo, že jste loni ztratila sluch na jedno ucho.

O novém albu nejčastěji mluvím a uvažuji v této souvislosti, ale myslím, že podobné je to pokaždé, když v životě nastane nějaká zásadní změna. A pro mě jako pro hudebnici je ztráta poloviny sluchu opravdu velká změna.

Ale takové změny mimo jiné otvírají prostor pro zvědavost. Ztratíte stabilitu úplně ve všem, a když nemáte rovnováhu a jste daleko od své komfortní zóny, můžou se stát zajímavé věci.

Máte na mysli něco konkrétního?

Až zpětně jsem si uvědomila, že jsem píseň Are You Serious, kterou jsem po ztrátě sluchu napsala jako první a je jako první na desce, napsala už tři týdny poté, co se to stalo. S odstupem času jsem zapomněla, že jsem se do práce pustila tak brzy.

Když jsem se cítila dezorientovaná, nějaký moudrý vnitřní hlas mi poradil, abych tvořila a zjistila, kam mě to může dovést. A díky tomu byl nakonec velkým vedlejším efektem pocit svobody. I druhá písnička, do které jsem se pustila, je vlastně docela divná. Cítím z obou, že jsem prožívala něco neobvyklého.

Tohle album jste prý nahrála kromě debutu nejrychleji. Čím to bylo?

Roli v tom určitě hrála vnitřní motivace. Měla jsem, co si dokazovat. Bylo to pro mě po tom, co se zdálo jako největší noční můra, uzdravující efekt. Chtěla jsem znovu cítit sebedůvěru a moc. Pomohlo mi také, že je to má pátá deska a už mám kolem sebe v Los Angeles, kde žiji posledních sedm let, dobré kreativní zázemí. Když na to přišlo, věděla jsem, koho chci oslovit.

Mimo jiné to byl Paul Meany, kterého jsem požádala, aby byl výkonným producentem desky. Bylo pro mě užitečné mít po boku někoho, jehož vkusu věřím, kdo mi dával výzvy, pozoroval mě a všímal si jiných věci než já.

O svém předchozím album Inside Voices jste říkala, že práce na těch písničkách vám změnila život. Jak?

V minulosti jsem vždy v písních říkala velmi upřímné věci, ale v těchto jsem se víc zaměřila na svůj smutek a úzkost. Byla jsem upřímná ohledně svého vzteku. Pocházím ze středozápadu Spojených států a lidé jsou tam velmi zdrženliví. Vyjádřit vztek je pro mě asi nejtěžší ze všeho. Ten pocit mě velmi zneklidňuje, zdá se mi nepatřičný. Ale při nahrávání jsem se do něj vložila a říkala jsem naplno naštvané a nepříjemné věci. A já si uvědomila, že je v pořádku je vyslovit.

V jedné písni v refrénu zpívám v podstatě jen Fuck You a vůbec to není z legrace. Je lepší to říct a napsat písničku, než vypít deset piv nebo mlátit do zdi, protože jsem rozčilená. Byla to pro mě lekce, kterou se mi, myslím, podařilo uchovat v sobě a přenést ji dál.

Poslední skladba na novém albu je Perfectly Alone. Je o chvíli po koncertě, o náročných chvílích, které následují poté, co slezete po koncertu z pódia. Já myslela, že to je pro muzikanty jeden z nejlepších momentů dne.

Mívala jsem s ním potíže. Možná je to jiné pro sólové umělce než pro kapelu. Na pódiu cítí člověk veškerou energii, je plný dopaminu a nemůže to být lepší. Pak dojdu do šatny nebo do autobusu a tam je ticho, má kapela někam vyrazí, můj tým má práci a já jsem sama. A zvládnout tenhle kontrast pro mě bylo roky opravdu těžké. Musela jsem přijít, jak na to.

Je zvláštní být v klubu plném ječících lidí, zpívat, a pak najednou nic. Ale myslím, že dnes už to je jedna z mých nejmilejších chvil. Trvalo mi, než jsem se naučila si sednout, shodit zpocené šaty, dát si sprchu a uvědomit si, že jsem odvedla dobrou práci, do které jsem dala své srdce a duši, i když teď se cítím divně, protože ten rozdíl je příliš velký.

Dřív jsem si musela hned něco dát nebo něco dělat, abych změnila své pocity. Teď už vím, že je můžu prožít. Ta písnička je o této konkrétní chvíli, ale i celkové změně, kterou jsem prošla.

Může se vám hodit na Firmy.cz: MeetFactory

Může se vám hodit na Zboží.cz: Mono - K.Flay, Solutions - K.Flay

Reklama

Související témata:
K.Flay

Výběr článků

Načítám