Hlavní obsah

Jiří Anderle zve do království psychedelických iluzí

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Vlivy na tvorbu malíře Jiřího Anderleho nejsou úplně typické pro výtvarníka. Na začátku šedesátých let minulého století totiž jezdil po světě coby herec a technik s Černým divadlem Jiřího Srnce.

Foto: Jan Šída, Právo

Jiří Anderle mezi svými díly Oko a Pomíjivost (zleva).

Článek

Tam viděl v praxi, jak funguje živý obraz v šerosvitu na pozadí kontrastu světla a stínu. Kromě toho jej prý ovlivnila zkušenost s psychedelickou drogou LSD.

A právě prolínání různých světů, či deformace skutečnosti ve prospěch fantazie, jsou fundamentální opěrné body Anderleho prací. Lze se o tom přesvědčit na výstavě v pražské Galerii Miro do konce října.

Zvláštní názvy

Zvláštní jsou už názvy, kterými tvůrce své podivuhodné práce opatřil. Mimo jiné Nostalgický poetikon, Člověk člověku vlkem nebo Amor a Psýché. Čerpá tedy ideově třeba z antiky, z jejího pojetí říše mrtvých, ale také z nostalgického snění.

Pomíjivost z Cyklu Vanitas (latinsky prázdnota či nicota) z roku 1984 operuje se symboly, jako je levitující květina s rudými květy, pod níž se zjevují hlavy lidských bytostí. Pomíjivost je v tomto případě vyjádřena právě květinou, která vykvete, zavoní a definitivně uvadá. Vlastně jako každý lidský život. Snad proto malíř postavil vedle sebe řadu tváří, jako by chtěl akcentovat marginální význam jedince v lidském pokolení.

Na jiném díle, Oko (1991) postavil tvůrce vizuální sdělení na výrazně předimenzovaném oknu do duše. Aspoň se to o lidském oku tak říká. Tři slzy, které z něj prýští, symbolizují všechny strasti našeho hmotného světa. Svíjející se postavy evokují odsouzence propadlé Boschovu peklu. Dívka a opium (1986) se výtvarně vyjadřuje k delirantním snům, vzniklým po požití orientální drogy. Ležící hlavice makovice je už jen připomenutím, z čehože se dá opium vyrobit.

K vidění i Picasso

K dobré tradici Galerie Miro bývá, že v rámci výstavy domácího umělce vždy prezentuje i několik děl zavedených světových autorů. V tomto případě je to Pablo Picasso (1881–1973). I jeho díla jsou plná fantaskních vizuálních kouzel.

Díky analytickému kubismu, který rozkládá realitu na fragmenty, je cesta do jiných dimenzí snadná. Jak Anderle, tak i Picasso ukazují, že existuje několik paralelních světů, které se prolínají. Máme-li se jimi nějakým způsobem prokousávat, jsou díla obou výtvarníků skvělou orientační mapou.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie Miro

Reklama

Související témata:

Související články

Lustr představí divočáky i komiks

Devátý ročník festivalu Lustr mapuje českou tradici expresivně laděné ilustrace od Jiřího Šalamouna po dnešní mladé tvůrce. Představí i současnou japonskou...

Výběr článků

Načítám