Není snadné zahrát jednoduchou píseň, která má smysl, říká Tonda Rauer z kapely Harlej

Harlej vznikl z legrace, to ano, ale když jsme točili první album Aj mena ou bejby hel, dělali jsme to zodpovědně, protože jsme si přáli, aby to fungovalo. Nenapadlo nás ovšem, že kapela vydrží třicet let. Kdyby mi to tenkrát někdo řekl, asi bych se mu vysmál.

Jenom jsme si dělali legraci, nic víc. Se zpěvákem Vláďou Šafránkem, s nímž jsme skupinu dali dohromady, jsme si řekli, že nebudeme nic řešit a budeme se především bavit.

V písničce Toník a Vládík jsme lidem ukázali, že si umíme dělat legraci sami ze sebe. Celoživotně razím heslo, že když si člověk umí udělat legraci ze sebe, může si dělat legraci ze všeho. A to jsme dělali.

Název alba Aj mena ou bejby hel byl inspirován tím, jak si čeští muzikanti a zpěváci v první fázi pojmenovávají písně a jak se zpívají takovou českou angličtinou. Říká se jí svahilština.

Přišlo nám skvělé použít ji i ve finální verzi, a kromě toho jsme všechna anglická slova psali foneticky, tedy jak je české ucho slyší.

Možná jsme to trochu přehnali a v něčích očích nám to uškodilo, ale našli se fanoušci, kteří na ten humor přistoupili, a postupně jich přibývalo.

Nedělali jsme si hlavu ani z toho, když nám třeba i kamarádi muzikanti říkali, že je to někdy až moc primitivní. No a ve výsledku to dopadlo dobře. Jsme tu třicet let.

Vždycky jsem byl kytarista, jenže v Alkeholu jsem hrál na baskytaru. Navíc mě baví skládat písničky, což v Alkeholu dělali moji kolegové Kuna a Ota Hereš. A tak jsme založili skupinu, ve které jsem mohl hrát na kytaru i skládat. Napsali jsme s Vláďou pár písniček, nahráli je a najednou se to rozjelo.

Že to přestává být nekonečný mejdan, jsem si začal uvědomovat někdy kolem vydání desky Zastavte tu vodu, což bylo v roce 2000. Úplně zřejmé mi to bylo v roce 2003, kdy jsme vyjeli na naše první opravdu velké turné.

Viděli jsme na něm, že to funguje, a bylo nám jasné, že to chceme dělat dál. Znamenalo to ovšem začít makat na sto procent, a to už obvykle není jenom legrace.

S Vláďou jsme ve čtyřiadevadesátém roce měli skupinu Brain, která produkovala melodičtější a popovější skladby. Vydali jsme s ní desku Příliv, a byť přišel Harlej, skládali jsme pro ni i další písně.

Postupem času jsme nevěděli, co s nimi, a tak se některé začaly dostávat do repertoáru Harleje. První se objevily už na desce Harlejova kometa z roku 1998.

Zlom nastal ve chvíli, kdy jsme dlouho zvažovali, jestli máme dát na album Zastavte tu vodu z roku 2000 písničku Sbírka. Byla z jiného hudebního světa než písně Harleje a měla vážnější text.

Nakonec jsme si vzpomněli na to, jak jsme si na začátku řekli, že si budeme dělat, co chceme, a nahráli jsme ji. U fanoušků nám to prošlo, nikdo s ní neměl problém, a my si uvědomili, že jakákoli omezení jsou blbost.

V té době jsme přestali být pouze crazy parta, jako to bylo na začátku. Myslím si nicméně, že humor v sobě máme pořád.

Myslel jsem si, že je všechno v pořádku. Kapela šla nahoru, fanoušci přibývali, jenomže on měl nějaké své problémy. Tím pádem se vztahy mezi námi mírně zhoršily a oba nás to, myslím, začalo unavovat.

Vláďa to vyřešil tak, že odešel. Dnes si trochu myslím, že tím, že odešel, umožnil Harleji fungovat dál. Kdyby to neudělal, možná bychom to během následujících měsíců zabalili. Vzpomínám si, že jsme tenkrát v kapele byli poměrně otrávení.

Samozřejmě, přestože je pro nás důležitější, aby kapela měla energii, než se instrumentálně předváděla.

Víme také, že někdy je lepší zahrát méně tónů, když v tom ta energie je. Tohle se mi líbí třeba na Metallice. Řada jejich písniček není hráčsky zrovna extrémně složitá, ale ta kapela to podá s takovou energií, že to působí jako lavina.

Upřímně si myslím, že není snadné nahrát jednoduchou skladbu, která má smysl. To už je někdy jednodušší hrát si na umění a vysvětlovat lidem, že to, že se jim vaše tvorba nelíbí, je proto, že ji nepochopili.

To se neděje, protože oba víme, jaká je naše role. Že do Harleje přišli lidé ze skupiny Debustrol, mělo zárodek při nahrávání alba Zastavte tu vodu, kdy jsme si Kolinsse pozvali, aby nám ve studiu pomohl nazpívat sbory.

Natáčení tenkrát provázely obrovské kalby a během jedné z nich z Kolinsse vypadlo, že kdyby měl někdy hrát v nějaké kapele vedle Debustrolu, byl by to Harlej, protože je v něm totální legrace.

Když do něj v roce 2002 spolu s kytaristou Martinem Volákem a bubeníkem Liborem Fantou nastoupili, neměl potřebu v něm šéfovat. Ani by to nešlo, nedávalo by to smysl. Má svůj Debustrol, a v něm to jde podle jeho představ. K nám si vlastně přišel jen tak zablbnout.

Určitě ano. Ze všeho, co jsme kdy s Harlejem udělali, jsme se pro další časy poučili. A děje se to tak dál, takže se těším na naši budoucnost. Myslím si totiž, že to bude pořád dobré. Spíš ještě lepší.