Berklee mi otevírá dveře tam, kde by se jinak jen těžko klepalo, říká bubenice Sibinská

Ráda bych vyprávěla dlouhý a fascinující příběh o tom, jak jsem se dostala k muzice a bicím, ale pravda je prostá – jednoho dne mě to zkrátka napadlo. Bylo mi šest let a řekla jsem si, že chci hrát na bicí. Ani já, ani moji rodiče si nejsme jistí, co přesně mě k tomu vedlo. Oni mě ale od prvního dne podporovali, přestože nejsou muzikanti. Nečekali, že se hudba stane mou profesí, ale teď se radují se mnou.

Za ty roky, co bubnuju, jsem se setkala s různými reakcemi. Moji nejbližší kamarádi ovšem bicí vždycky brali jako něco „cool“. Na světě je spousta bubenic, které dosahují stejných úspěchů jako muži. A já si dokonce myslím, že ženský jemnější element za bicími, které jsou vnímány jako „tvrdý“ nástroj, dokáže hudbě přidat nový rozměr.

Škola Berklee College of Music je pojem. Myslím si, že každý muzikant o ní někdy snil. Já také, ale dlouho jsem měla pocit, že je naprosto nedosažitelná. O možnostech studia v zahraničí se u nás moc nemluví. Začala jsem si proto vše zjišťovat sama a brzy mi došlo, že kromě talentu budu potřebovat i velkou dávku štěstí, protože největší překážkou jsou finance.

A pak se stal zázrak! Na základě talentových zkoušek mi škola nabídla stoprocentní stipendium na školné. A díky stipendiu od nadace The Kellner Family Foundation a Moravskoslezského kraje, které mi poskytly nezbytnou podporu pro život v Bostonu, jsem mohla před dvěma lety svůj sen začít žít.

Berklee nabízí perfektní zázemí po všech stránkách – od špičkově vybavených tříd a zkušeben, přes profesionální nahrávací studia, která jsou studentům volně přístupná, až po výuku, kterou vedou nejlepší hudebníci s bohatou praxí. Navíc máme možnost absolvovat stáže ve světových hudebních institucích, nabízí se i spousta workshopů a nespočet příležitostí k vystupování. Tahle škola mi otevírá dveře tam, kde by se jinak jen těžko klepalo. A je jen na mně, jak tuto možnost využiji.

Týdně mám kolem devíti předmětů – od soukromých lekcí na bicí, přes hraní v kapelách, harmonii a intonaci, až po historii a sociální vědy. Docházka se očekává téměř stoprocentní a příprava je intenzivní. Díky tomu je ale zkouškové období méně stresující. Jsem součástí tří kapel, se kterými plánujeme koncerty, skládání i nahrávání. Sama se pak chci ještě více věnovat skládání hudby a zdokonalování hry. Kromě hlavního oboru – performance, jsem si přibrala i hudební byznys a produkci.

Vyrostla jsem na rocku, ale dnes hraju ráda jakoukoli kvalitní hudbu. Chci si stylovou pestrost zachovat a pracovat na různých projektech. Můj sen je vyrazit na klasické kapelní turné, spát v autobuse a hrát pro lidi, které naše hudba baví.