Článek
Co pro vás v hudbě znamená termín moderní, který máte v názvu?
Je to otázka přístupu. Moderní znamená být otevřený, zvědavý, spojený se současnou společenskou realitou. Moderní znamená chtít se skutečně propojovat a být součástí toho, co se děje ve světě.
Má to mnoho společného se snahou rozvíjet věci dál, stát v čele vývoje nových věcí, zkoumat je a objevovat. V našem případě to také znamená nacházet nové skladatele, kteří by mohli být v budoucnosti zajímaví.
Ale když se podívám na vaše desky, vidím mezi nimi i nahrávky děl Ludwiga van Beethovena. I on je moderní?
Myslím si, že Beethoven může být velice moderní. Ale Beethovena nebo Mozarta hrajeme jen výjimečně. Děje se to v případech, kdy se snažíme vytvořit most mezi dřívějším tradičním repertoárem a soudobou hudbou, protože si myslím, že je velmi zajímavé slyšet novou kompozici po velmi známé skladbě.
Uváděli jsme třeba Alpskou symfonii Richarda Strausse spolu s Ausklang Helmuta Lachenmanna. Je velmi zajímavá zkušenost slyšet Alpskou symfonii, která je proslulá a lidé si myslí, že ji znají, v kontextu s Lachenmannovou skladbou. Pak jsou vaše uši jinak naladěné a slyšíte ve Straussovi i to, co byste dříve nečekali.
Je to velmi pěkná interakce. Čas od času, ale ne příliš často, si dovolíme udělat taková propojení.
Co uvedete na festivalu Pražské jaro?
Konec května bude velmi intenzivní. Během dvou dnů budeme mít jednu přednášku, dva večerní koncerty, jednu čtenou lekci a masterclass. Ty dny budou skutečně naplněné. Hrát budeme mix skladeb z našeho repertoáru a děl českých skladatelů mladého a středního věku vzniklých na objednávku. Bude to bohatá a široká ukázka toho, jaký je dnešní svět soudobé hudby.
Jak jste vybírali repertoár na Pražské jaro?
Spolupráce s festivalem a jeho organizátory byla hluboká a pro nás inspirující zejména co se týká výběru skladatelů. Musím přiznat, že moc neznám aktuální českou skladatelskou scénu, a proto pro nás byla nabídka i nápady pořadatelů festivalu zajímavé.
Když dostanete a hrajete novou skladbu, kterou uvedete ve světové premiéře, předem nevíte, jaké dílo bude, takže je to dost riskantní. Jsme plni očekávání, jak nakonec vybrané kusy vyzní. Máme představu o tom, co můžeme čekat, ale nikdy nevíte, co z toho nakonec vzejde.
Myslím si, že je zajímavé, že teď můžeme rozhodnout my, myslím posluchače, soubory a muzikanty, co bude důležité za sto let. Mnoho skladeb a skladatelů zmizí, ale budou tu díla, která budou za sto padesát nebo dvě stě let považovaná za mistrovská. To je velmi vzrušující. Často zapomínáme, že tímto procesem postupně prochází celá hudební historie.
Jak důležité je, že jde o díla živých skladatelů, s nimiž můžete být v kontaktu?
Pro nás je privilegium, že pracujeme s živými skladateli a můžeme s nimi vejít do kontaktu. Výměny názorů s nimi jsou velmi důležité.
Můžeme se bavit o jejich záměrech, pracovat společně na různých formátech, protože naším cílem je vždy představit dílo tak, aby co nejvíce odpovídalo záměrům skladatele.
Hráli jste mimo jiné skladby Franka Zappy. Jak k tomu došlo?
Souvisí to s demokracií v souboru. Rozhodli jsme se nemít hlavního dirigenta a dělat to, o co mají členové skupiny zájem. Objevil se nápad oslovit Franka Zappu, což soubor udělal.
Jeho to moc nezajímalo, ale od chvíle, kdy ho do amerického Los Angeles přijeli navštívit tři členové souboru, začal být na Ensemble Modern zvědavý.
Za pár týdnů letěl celý soubor do Los Angeles. S Frankem Zappou tam jeho členové pracovali tři týdny a chodili za ním do studia, kde ve dne v noci pracovali a nahrávali. Poslední dva koncerty, na kterých byl Frank Zappa na pódiu, byly s Ensemble Modern.
