Článek
Zahájili Smetanovou symfonickou básní Håkon Jarl zkomponovanou právě v Göteborgu. Tragédii pohanského norského vládce bránícího svou zemi před příchodem křesťanů přečetl Rouvali jako příběh statečného Håkona definovaného jásavými fanfárami žesťů.
A to na pozadí heroického pochodu v kontrastu s nádherně vyklenutým melodickým tématem utlačovaného lidu. Rouvali postavil elegicky pojímané rebelství s wagnerovskými leitmotivy do světla konsensuálně se vyvíjející hudební řeči, jež má své dramatické peripetie, ale není v tak hlubokém kontrastu s konečným osvobozením, jak bývá v interpretaci zvykem.
Pro Chopinův Klavírní koncert e moll lze dnes jen těžko hledat lepšího interpreta, než jakým je Jan Lisiecki. V dokonalém propojení s orchestrem, který s kanadským klavíristou doslova dýchal, se rozvíjela jeho osobitá hra. Ať už to bylo sonátové Allegro první věty s expresivními i lyrickými momenty, Romance ve větě druhé s klidnou melancholií, anebo démonicky roztančené Rondo v duchu lidového tance, Lisiecki působil velmi vyrovnaně a v souladu s Chopinovou hudbou.
Posluchač mu věřil každý tón, stejně jako upřímnost, potěšení ze hry a nadhled, s nímž skladbu tlumočil. I v bleskových bězích byl každý tón srozumitelný, fenomenální technika sloužila hudbě a vše hýřilo barvami, proměnlivou dynamikou i variabilitou. Nesporný vrchol večera.
Bartókův Koncert pro orchestr, rozdělený do pěti propojených vět s vrcholnými okamžiky v úvodní části a ve finálním virtuózním ohňostroji rytmů a barev, potvrdil suverénní výkon orchestru, individuální virtuozitu v dechové a žesťové sekci a působivý měkký tón v nenásilně plynoucím hudebním toku se zářícími dynamickými vrcholy. To vše pod precizním gestem dirigenta s jasně promyšleným záměrem v každé skladbě.
| Pražské jaro – Göteborgs Symfoniker a Jan Lisiecki |
|---|
| 23. května, Rudolfinum, Praha |
| Hodnocení: 100 % |
