Hlavní obsah

Glosa: Proč je dobré vidět výstavu Evy Koťátkové…

Protože je jednoduše dobrá, současná a navzdory náročnému obsahu překvapivě srozumitelná. Touhle první větou bych mohla klidně skončit, ale byla by to odfláknutá práce. Téměř divadelně laděná instalace Moje tělo není ostrov otevírá společensky palčivá témata způsobem odvážným a nečekaně hravým.

Foto: Kateřina Farná, Právo

Eva Koťátková tne do živého. Její instalace ve Veletržním paláci je navíc mimořádně hravá.

Článek

Eva Koťátková velkorysý prostor ve Veletržním paláci využila velmi dobře. Každý metr čtvereční stojí za přemýšlení, každý kout dokázala zaplnit něčím k zamyšlení, něčím, co stojí za zastavení se aspoň na tu jednu malou chvíli.

Její postoj je pevný jako skála: pojetí vlastního přijetí, sebeurčení a sebehodnota, právo na respekt a úctu, jakkoli jiná je dotyčného či dotyčné jinakost, stojí za boj. Všechny varianty všeho jsou možné, to, že je zrovna nechápeme, neznamená, že mají být udupány pod zem. „Moje tělo není ostrov, po kterém se můžeš bez dovolení procházet,“ je jedna za základních myšlenek.

Přestože je Koťátkové prezentace monumentální a zaobírá se těžkým, obvykle složitě uchopitelným obsahem, předstupuje před návštěvníky nebývale hravým sdělením, které baví i děti. Ty to vidí nezatíženýma očima. S nevinnou radostí dokážou vstoupit do jakékoli části expozice, ohmatávají si tohle neobvyklé pole způsobem, k němuž dospěláci už nemají odvahu či dostatečně otevřenou mysl. Tahle výstava je důkazem, že i těžké téma nemusí být zpracováno ubíjejícím způsobem.

Pro Evu Koťátkovou muselo být mimořádně náročné nimrat se ve vrstvách mezi tělem a duší, v mezipatrech lidské hmoty, která by měla mít právo na život za každého počasí, přesto naráží na stereotypní klišé ve světě, ve kterém chce žít.

Umělkyně se zaměřila na propojení i oddělení duše a těla. Tělo by nemělo být vězením, z něhož není úniku, duše by neměla trpět tam, kde pro ni není zdánlivě místo.

Eva Koťátková problematiku o propastné hloubce Macochy a šíři Velkého kaňonu podává tou nejstravitelnější možnou formou pro běžného smrtelníka, jakou si umím představit. Žádná krev ani násilí nebo ironické sebemrskačské narážky. Čirá čistota, jasný jas. Ani ryba, ani rak, být tím, kým chci být, nikoli tím, kým mám být.

Eva Koťátková tne v Národní galerii do živého. Svléká kůži a nasazuje si jinou. Lépe padnoucí: „Zvykněte si na moje tělo, mně se v něm žije dobře.“

Na vlastní oči to můžete vidět a na vlastní těla to můžete zažít ještě do 4. června. Rodiny jsou vítány.

Reklama

Související témata:
Eva Koťátková

Výběr článků

Načítám