Článek
Soupis díla je ohromující. Fotografie realizovaných staveb také. Vily. Převážně vily, zprvu okouzleně funkcionalistické, v přísných pravoúhlých tvarech, ovšem mezi pásovými okny se téměř vždy objevují okna kulatá.
Okna jako připomínka snu o zaoceánské lodi, který ve dvacátých a třicátých letech snila většina středoevropských suchozemských architektů. Jenomže pravý úhel brzy nestačil, objevily se úhly kosé a úhly ostré, taky měkké křivky - stále funkcionalistický charakter, ale s vědomím, že do moderní architektury patří fantazie, jež pomáhá překonávat příliš striktní, rigidní pravidla.
Architektonické dílo stále živé
Bratři Šlapetové nepatřili do pražských či brněnských kroužků, byli vždy výrazně solitérní. Třeba i díky svému školení - studovali ve Vratislavi, jejich okruh byl spíše mimo české země. Po dokončení studií sice začínali v Praze, ale velmi rychle se přesunuli na Moravu, do Olomouce a do Ostravy - a právě v tomto regionu je soustředěno nejvíce jejich staveb. A k tomu také projektů - obchodních domů, kulturních staveb, nového průmyslového města, víkendových domků či nájemních domů.
Ovšem jejich největší síla je zřejmě skutečně ve vilách a rodinných domech, které dodnes udivují svou živou aktuálností (řada z nich již právem patří mezi kulturní památky - např. vila K. Procházky, dvojdům Handlových a Vávrových, dům F. Kousalíka vše v Olomouci, a další jsou ještě navrženy).
Pozdní poznání bratrů Šlepetových
O vlastní propagaci, zdá se, bratři včas příliš nedbali - a ve chvíli, kdy už bylo co představit na souhrnné výstavě, přišla válka a pak už to byly převážně jen projekty, které se realizace nedočkaly, a pokud ano, tak se o nich nepsalo (kostel v Tiché pod Frenštátem, L. Šlapeta, 1967-76) nebo se skutečné autorství neuvedlo (hotel Imperiál v Ostravě, L. a Č. Šlapetové, 1948-1953).
Publikací bylo velmi málo, spíš výjimečně - v rámci oznámení o soutěži, v historických publikacích či souhrnných výstavách spíše v zahraničí. Jejich návrat do domácí historie začal až po roce 1990 a teprve nyní si lze jejich práce prohlédnout shromážděny do jednoho výběrového celku. Celku, který pracuje především s dobovými fotografiemi, dobovými plány, skicami a kresbami.
Z nich je patrná skutečná výjimečnost obou bratří - lehkost jejich kresby, samozřejmost předloženého řešení, velkorysost - a stejně tak skutečně výjimečné postavení mezi domácími architekty, vyplývající z jejich očividně silných a častých kontaktů s mezinárodní scénou.
Samostatnou kapitolu tvoří katalog, který výstavu provází -a který ji velikostí daleko přesahuje.
Lubomír Šlapeta - Čestmír Šlapeta: architektonické dílo.
Galerie Jaroslava Fragnera v Praze 5. 8. - 5. 9. 2004.