Počátek století, válka, NDR i dnešek. Pohled do slunce vypráví o čtyřech generacích Němek

„Bylo to zvláštní. Statek byl v době, kdy jsme s Maschou objevily onu fotku, už po desetiletí neobývaný. Ženy na snímku stály na stejném místě jako my o sto let později. Dívaly se přímo do objektivu. Působilo to, jako by překlenuly čas a promlouvaly k nám,“ řekla Novinkám spoluautorka scénáře Louise Peterová, jež film přijela představit do pražské Lucerny.

Dům, který tvůrkyně inspiroval a v němž zároveň Pohled do slunce natočily, se nachází v historickém regionu Altmark mezi Berlínem a Hamburkem. Nepříliš osídlená oblast se v době rozděleného Německa ocitla na samém rozhraní jeho západní a východní části.

Stoleté dějiny farmy rozťaly jejich příběhy zasazené do čtyř časových rovin, a to do počátku minulého století, druhé světové války, éry komunistické NDR a přítomnosti. Prostřednictvím malých protagonistek z jednotlivých období je ovšem vyprávějí nelineárně, jejich osudy se na přeskáčku prolínají.

„Filmem odrážíme různá traumata. Těžké věci, které máme hluboko uvnitř sebe a jež vyplouvají navenek ve chvílích, kdy nad nimi nemáme kontrolu. Někdy se nám stane cosi, o čem kolikrát nejsme schopni mluvit do konce svého života,“ podotkla Peterová.

S režisérkou se nespoléhaly na monology ani rozhovory mezi postavami, kterých je ve snímku poskrovnu, ale především na tíživou bezeslovnou atmosféru. Tu dokresluje výrazný zvuk dokreslující dění na plátně. Zatímco v angličtině se film jmenuje Zvuk pádu (The Sound of Falling), v němčině nese titul In die Sonne schauen, který doslovně převzal český distributor. Pohled do slunce je narážkou na oslepující akt.

„Slunce je zářivě krásné, ale přímý pohled na něj bolí. Odkazujeme na rozpor mezi příjemným a bolestivým, dvěma pocity, které k sobě vždycky mají blízko,“ upřesnila scenáristka.

Do Prahy s ní zavítala i čtrnáctiletá Laeni Geiselerová, jež ztvárnila jednu z hrdinek, Lenku. „Během natáčení jsem na ostatní tři dívky z jiných dob hodně myslela, navíc jsme se propojily přes totožné scény. Erika (hraje ji Lea Drindaová – pozn. red.) třeba prstem sáhne na strýcův pupík a to samé udělá Lenka své kamarádce,“ uvedla.

Geiselerovou čeští diváci teď mohou vidět na festivalu i v běžné distribuci také ve fantaskní satiře Co ví Marielle. Ztělesnila v ní titulní postavu, dvanáctiletou školačku, která náhle začne vidět a slyšet vše, co před ní rodiče tají.

„Kdybych měla tuto její zvláštní schopnost, myslím, že by to byl dar i prokletí. Spíš bych se přikláněla k tomu, že by to byl opravdu problém. Marielle jsem si pro sebe nazvala ďáblem smutku. Je zasmušilá a současně ďábelská, protože o rodičích ví všechno,“ doplnila herečka.