RECENZE: Na Obvinění láká Julia Robertsová, očekávání však nenaplní

Alma (Robertsová) je profesorka filozofie na Yale, tedy univerzitě, která velmi dbá na tradiční morální i jiné hodnoty. Veškeré tradice však bourá obvinění jedné z prominentních studentek Maggie (Ayo Edebiri) ze sexuálního zneužití Alminým kolegou a dlouholetým přítelem Hankem (Andrew Garfield).

Akademický svět je otřesen, Hank, který obvinění striktně odmítá, na hodinu letí, aniž by věc byla vyšetřena, a Alma se začíná potýkat s mnoha otázkami. Je Maggie opravdu tak hvězdná studentka? Dá se jejímu obvinění věřit? Kde se vzalo její silné pouto k profesorce, když je sice lesba, ale ve vztahu s trans člověkem? A co to má společného s Alminou minulostí?

Scénář k filmu napsala debutující Nora Garrettová, a rozhodně divákům nic neusnadnila. Předepsala postavám tolik filozofujících debat, že může diváka otrávit už v úvodních scénách. Mezi nimi vyniká zejména večírek v Almině bytě, kde studenti s profesory nekonečně přechytrale žvaní, a člověk by nejspíš musel být sám filozof, aby jim rozuměl. A možná ani to by nepomohlo.

Z letmých dotyků Almy a Hanka vytuší jen to, že Alma nejspíš lže, když svému manželovi (Michael Stuhlbarg) tvrdí, že s Hankem jsou odjakživa jen kolegové a přátelé. Manžel je psychiatr, leccos nejspíš pozná, ale Almu miluje, tak to nechává být, a vede se ženou další hlubokomyslné řeči.

Otázek bez odpovědí na téma sexuálního zneužívání, rozdílných barev pleti, sexuální orientace, bohatství, díky němuž si zámožný člověk (ne)může dovolit cokoliv, i míry korektnosti je tu tolik, že z toho vzniká jen pocit zmatku a nelogičností. Navíc žádná z postav není natolik sympatická, aby se na ni divák soustředil a vnímal film skrze ni.

Guadagninova režie je řemeslně zručná, ale rovněž podporuje zmatečnost celého díla. Obtížné je už jen rozpoznat, kdy se vlastně film odehrává. Režisér sice tvrdí, že chtěl natočit film o dnešku, ale Almino (a nejen její) neustálé popíjení a kouření na veřejnosti i v univerzitních prostorách to dosti popírá.

Režisér skáče z jedné situace na druhou, záměrně nechává diváky od začátku tápat v ději i psychologii postav, a tak to zůstane až do konce. Alma má například od začátku z neznámých důvodů velké bolesti břicha, často zvrací, bez léků je vyřízená, ale letmou zmínku v závěru filmu o žaludečních vředech lze jednak snadno přeslechnout, jednak není vůbec jasné, jakou to hraje ve filmu roli.

Režisér, který je známý tím, že každý film točí jinak, tentokrát přehnal snahu o jinakost za každou cenu, když historku o sexuálním obvinění natáhl na více než dvě hodiny často planých hovorů. Patrná je snaha o jiný přístup k daným tématům, o nichž si má divák udělat obrázek sám. Ale vzhledem k tomu, o jak obecně propíraná témata jde, k tomu jeho film nepotřebuje.

Julia Robertsová, která je hlavním lákadlem filmu, se do postavy univerzitní profesorky velmi ponořila, čímž ještě zdůraznila, jak je její postava protivná. Což byl nejspíš záměr, ale je otázka, co jím režisér sledoval.