RECENZE: Pozor na hříchy, které tajíte před dítětem. Možná o nich všechno ví

Titulní dvanáctiletá protagonistka tráví vcelku poklidný, ba až poněkud nezáživný život po boku konvenčních rodičů. Maminka je úspěšná manažerka, tatínek pracuje v nakladatelství, dny šlapou jako švýcarské hodinky a nikdo ničím nevybočuje.

Takovou představu o nich Marielle má do chvíle, než jí rozkmotřená spolužačka uštědří facku. Od tohoto momentu dívka získá telepatické schopnosti, pro něž lékaři nemají vysvětlení.

Díky nim se hrdinka dozví věci o lidech ze svého okolí včetně těch, o nichž by raději nevěděla. Zjistí, že maminka, navenek zdrženlivá dáma, jejího tátu podvádí s kolegou a že otec, jenž se doma chvástá autoritářstvím na pracovišti, si od spolupracovníků nechává leccos líbit.

Bezbřehé znalosti o všech a o všem, které by Marielle potenciálně mohly způsobit poškození mozku z informačního přehlcení, se po zdravotní stránce kromě jedné scény vyšetření s podivem ve snímku vůbec neřeší.

Rodiče novou situaci po dočasném skepticismu a podezření z odposlouchávání víceméně přijmou jako neodvratitelnou danost.

Film pak začne zkoumat, jaký dopad má na jejich svědomí, scénář se odkloní především k postavě matky. Ta se jednak začne lehce neupřímně kát, jednak hluboce přemýšlet o pravé povaze svých niterných tužeb.

Humorné slovní výměny mezi ní a náhle odvrženým milencem se postupně přeladí na vážnější tón. Žena na nevěru přestane pohlížet jako na čiré rozptýlení od domácího stereotypu, ale prostředek k pochopení sebe sama.

Marielle v podání Laeni Geiselerové, kterou brzy spatříme i v dramatu Pohled do slunce, je po celou stopáž konstantně trucovitá a temně prozíravá. Její představitelka z tohoto nastavení umně neuhne ani o píď.

Oproti nepříliš výraznému Felixi Kramerovi v úloze otce snímek herecky táhne Julia Jentschová jako matka, jež skvěle lavíruje mezi uhlazeností a vášnivostí.

Příběh je nakonec až přehnaně komorní. Kamera se z kanceláří přesouvá převážně do luxusního rodinného domu, kde vše vypadá tiše, distingovaně a jaksi sterilně.

Filmová výprava působí jako protimluv chaosu, který Marielle nechtěně vyvolá. Když o vztahovém nepořádku postavy vedou poutavé a místy velmi vtipné dialogy, nezdá se to být uprostřed precizní nádhery tak docela hodnověrné.

Hambalek, jenž je i tvůrcem scénáře, v tomto ohledu není ojedinělý případ. Střet komiky s nerealistickou okázalostí se objevuje napříč současnou kinematografií německojazyčného prostoru.

Jednolité, až dokumentárně pojaté obrazy naštěstí tříští pár zpomalených detailních záběrů Geiselerové, které v různých odstínech naznačí její potlačované emoce. Dobře fungují coby předěly sušeji zpracovaného, byť námětem zajímavého počinu.