Článek
Agnieszka Holland mi řekla: uviděla jsem ho a hned jsem věděla, že je ten pravý. Nastalo podobné nadšení i na vaší straně?
Ano. Věděl jsem, že – jestli dostanu tu příležitost – Kafku udělám. Jednoduše proto, že to byla úžasná role, úžasná postava, nabídka přicházela od výjimečné ženy, režisérky. Myslím si stále, že je to celé nádherný sen, který se stal skutečností.
O Kafkovi hodně lidí mluví, ovšem ne(do)četlo ho. Jak jste na tom vy?
Miluju čtení, knihy. Věnuju jim spoustu času. Ale Kafka?… Než přišel film, četl jsem od něj tak jednu knihu, a to jsem byl hodně mladý. Moc jsem tak nechápal, o čem je, co v ní autor píše. Když jsem pak roli dostal, přečetl jsem si od Kafky vše, od románů, povídek, po deníky.
To je čtenářský výkon, řeknu vám. Kterou knihu máte od něj nejraději?
Zámek. Je to v něčem neuvěřitelně vtipné, krásné vyprávění. Hlavně v tom, jak protagonista, zeměměřič, stále chodí kolem tajemné budovy a hledá někoho, kdo by mu pomohl do ní vstoupit. Kafka v díle podle mě předvedl svůj skvělý smysl pro humor.
Jste Němec, stejně jako Kafka. On mluvil ovšem obstojně česky, vás čeština čekala v rámci role. Byla pro vás hodně těžká?
Jazyky se učím rád, poměrně mi to i jde. Čeština mi asi i proto docela šla. Pár vět, slov si ze scénáře stále pamatuju, musím dokonce říct, že mi naskakují líp než ty německé. Asi je to tím, že do učení českých scén jsem vložil víc energie.
A když se nad tím zamyslím ještě dál, je čeština v čemsi němčině i blízká. Podrobnosti po mně ale nechtějte, jen jsem to tak vnímal. Taky vím, že abych se vaši mateřštinu dobře naučil, byla by to – jak říkají Američané – výzva.
Když jsme u jazyků. Pocházíte z židovské rodiny. Mluvíte hebrejsky?
Plynně, zejména proto, že polovina mé rodiny žije v Německu a ta druhá v Izraeli. Táta je totiž Němec, máma Izraelka. Potkali se na studiích. A ač jsem se narodil už v Německu, i Izrael vnímám jako zemi, do níž patřím. Každý rok tam trávím týdny, spíše měsíce. Často tam pracuju, případně tam jedu „jen“ na dovolenou.
Idan Weiss představil 7. července 2025 na 59. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech nový film Franz.
Vrátím vás k filmu, ke Kafkovi, jazykům. Česká němčina musela být jiná než ta vaše. To vám problémy v učení role nedělalo?
Ani ne, především proto, že němčina není ani v Německu jednotná. Výslovnost se napříč zemí hodně liší. Jinak zní na severu, na jihu, na západě i na východě. Ta moje je hodně severní, je taková „uzemněná“, taková „čistá“, teď srovnávám německé dialekty. Do role se hodila. Navíc při natáčení stejně všichni mluvili hlavně česky, moji němčinu nikdo moc neřešil.
Co se naopak řešilo, je to, že Kafka byl sportovec. Učil jste se tak i veslovat. Šlo vám to?
Snažil jsem se. Než se začalo točit, trénoval jsem na veslici pět měsíců, střídával jsem ji s lekcemi češtiny, hezky se to doplňovalo. Jinak strach z vody nemám, dlouhé roky jsem závodně plaval. Vyhrával jsem i medaile… Plaveckých scén jsem se tak nikdy neobával.
Kafku jste poznal velmi důkladně. Kdybyste ho měl popsat jednou větou, jak bude znít?
Byl v něm strach, spousta obav. Tohle s ním máme v různé míře společné asi všichni, jen jeho tyhle pocity ovládaly. Bál se okolí, světa, jenž ho obklopoval. I proto, že byl velmi citlivý.
Máte s ním cokoli společného?
Asi tu citlivost, do určité míry. Jinak jsem úplně jiný. On byl introvert, já jsem velký extrovert, i když hodně používá rozum. Jeho svět naopak ovládaly pocity. Žil ve svém nitru, byl tam uvězněný „v uzavřené krabici“. Ven, do reality z ní chodil jen občas, dost nerad. Právě na tuhle jeho citlivost jsem se musel napojit, abych ho co nejlíp zachytil.
Jak dlouho jste s ním/v něm podobně byl?
Skoro rok. Z toho šest měsíců trvala příprava na roli. Dva a půl měsíce, zhruba, se točilo. Další tři, čtyři měsíce mi trvalo, než jsem ho pustil ze sebe dál, než jsem se Kafky zbavil, než odešel z mé hlavy, z mého těla. Teprve pak jsem to byl zase já. Mohl jsem se jako „já“ znovu normálně bavit s přáteli…
Zní to celé asi dost intelektuálně, ale role nebyla jednoduchá. Jak jsem říkal, musel jsem se na Kafku napojit, což byla cesta, která nešla zkrátit. Stával jsem se jím den po dni. Hodně mi v tom pomáhala také Agnieszka Holland. Je úžasná. Nedokážu si představit někoho lepšího, s nímž bych podstatu tohoto génia hledal. Na konci jsem ho nehrál, já jsem jím byl.
Franz (2025) - ze zákulisí natáčení v PrazeVideo: Bioscop
Obklopoval vás z velké části český štáb, čeští herci. Zmínil jste česká slova, věty, které si nosíte v hlavě. Které vás napadne jako první, když se zeptám?
Ježišmarjá. To znělo kolem mě velmi často. Třeba v momentě, kdy začala kamera natáčet, ale ještě nebyl správný čas…
A když jste zmínila české herce a herečky, moc jsem si s nimi rozuměl. Na place nebyli Němci, Češi a Poláci. Byli jsme hezky promíchaní, díky Agnieszce, která si nás vybrala, jsme si krásně rozuměli. Rád vzpomínám na Honzu Budaře, Jenovéfu Bokovou… Ale těch lidí, s nimiž jsem byl a jsem rád, je daleko víc.
Kosmopolitnost k vám patří. Nazval byste se evropským, německým, izraelským hercem?
Evropským, líp řečeno, rád bych jím byl. Vedle hebrejštiny, němčiny mluvím plynně ještě anglicky, trochu francouzsky. I proto rád hraju v mezinárodních projektech… Na Wikipedii k tomu píšou, že jsem izraelsko-německý herec. S tím nesouhlasím. Nemám izraelský pas, nemám tam ani pevné kořeny. Ty mám v Evropě.
Super.cz
Neříkáte v Německu, to je záměr?
Německo je země, kde jsem vyrostl, kde žiju, ovšem nenazval bych ho domovem. Možná právě proto, že se cítím Evropanem. V něčem stále Němce nechápu a vím o sobě, že je mi v lecčems líp třeba v Izraeli, nebo v Česku, když tam déle pobývám. Dá se říci, že hledám nový domov, zemi, kde bych vše, co mi v Německu chybí, našel.
Přeju hodně štěstí… Zpět k práci. Kafka je vaším prvním velkofilmem. Jako herec jste se před ním pohyboval hlavně u divadla. Změní se to?
Ano, doufám, že budu víc točit filmy, seriály. Z divadla jsem se už stáhnul. I proto, že nějaké nabídky už běží, mimo jiné italský projekt o dívce, která fotí občanskou válku ve Španělsku (The Girl with the Leica/Dívka s Leicou, podle knihy polské spisovatelky Heleny Janeczek - pozn. red.).
Pak ještě dělám svůj první film v angličtině Save Our Souls. V obou mám několik natáčecích dnů, takže se dalším nabídkám na práci před kamerou nebráním. Jen bych po Kafkovi bral něco úplně jiného, třeba roli narkomana, třeba Kurta Cobaina…
