RECENZE: Franz - další kamínek do mozaiky jménem Kafka

Pro autorku znamenal od mládí Franz Kafka mnoho, dokonce prý kvůli němu odešla v šedesátých letech z Polska studovat do Prahy na FAMU. K napsání scénáře oslovila Marka Epsteina, s nímž spolupracovala už na filmu Šarlatán, ale nakonec síly spojili, aby text co nejvíce odpovídal režisérčině představě.

Postava průvodkyně v Kafkově muzeu ve filmu říká, že poměr slov, která Kafka napsal a poměr slov, která byla napsána o něm, je jedna ku deseti milionům. Ať je to přesně, nebo ne, jisté je, že knih o Kafkovi jsou tisíce - od biografií po filozofické interpretace. I filmových a televizních zpracování už vzniklo požehnaně, Franz je tak dalším kamínkem do mozaiky.

Holland nestála o klasický životopisný film, ale o to najít novou cestu ke Kafkově duši, ukázat ho jinak než jako zasmušilého intelektuála, ale i jako člověka s – nedej bože! – smyslem pro humor.

Představuje ho jako muže velmi společenského, dokonce víc v dnešním než tehdejším pojetí: moc si s lidmi nepovídal, o to víc napsal dopisů, řečeno současnou terminologií „dlouhých e-mailů a krátkých esemesek“. Byl vegetarián a pokud jde o psaní, workoholik. A práci úředníka v pojišťovně vykonával dobře, ale s odporem.

„Člověk je zodpovědný za to, co říká!“ zuří mladý Franz v jedné z výmluvných scén, kterých je ve filmu řada, vypichují jeho postoje ke světu, k bohu, k ženám…

Celkově však jde o skládanku mnoha střípků včetně střídání několika časových rovin, z nichž autorka poskládala místy dost působivý, ale zároveň ne zcela kompaktní film. Znalcům jak Kafkovy tvorby, tak děl o něm to nemusí překážet, ale nedostatečně poučený divák se může velmi brzy v útržkovité stavbě ztratit.

Film střídá Kafkovo dětství a dospělost s hranými scénami z jeho děl, která právě jen znalec rozpozná, a také se scénami, v nichž informace přináší zmíněná průvodkyně v dnešním Kafkově muzeu.

Až příliš pozornosti je věnováno jeho komplikovanému vztahu s otcem, naopak více prostoru by člověk přál postavě Mileny Jesenské i významu Maxe Broda. Scenáristicky tedy nejde o špičkové dílo, ale Holland v režii leccos spraví.

Precizně obsazuje herce, tentokrát v čele s Idanem Weissem, který se do titulní postavy doslova převtělil. Rafinované úhly snímání a promyšlené svícení (s kameramanem Tomaszem Naumiukem spolupracovala už potřetí) ještě umocňuje hercovu fyzickou podobu s Kafkou, lyrické scény střídají výbušné i kruté. Méně mohlo být mužské nahoty, český divák by asi naopak ocenil víc staré Prahy, byť se dnes zajisté těžko hledá.

Také další role obsadila autorka velmi dobře, počínaje Sebastianem Schwarzem v roli Maxe Broda přes výtečnou Jenovéfu Bokovou v roli Jesenské k nevelké, ale výrazné roli Ivana Trojana. Uvidíme, jak si film povede v USA, kam ho Polsko poslalo bojovat o Oscara.