Článek
Dokážou vás komedie, mezi něž patří i film Na horách, coby převažující žánr v Česku ještě něčím překvapit?
Upřímně řečeno, v poslední době jsem moc českých komedií neviděl. Tenhle film je z mého pohledu hlavně o lásce, nejen té milostné, ale i k dětem, horám, prostředí, z něhož člověk pochází.
Zároveň je o horské službě. Záchranáři jsou hrdinové mezi námi, filmem se jim snažíme poklonit. Každá koruna ze vstupenek poputuje na jejich fond.
Teaser filmu Na horáchVideo: Donart Film
Máte mimo pracovní závazky čas chodit do kina?
Mám. Do kina jdu většinou na něčí doporučení. Docela dost se těším, že uvidím dokument Pan Nikdo proti Putinovi. Moc se mi líbil třeba poslední film s Leonardem DiCapriem, Jedna bitva za druhou. Skvěle balancuje na hranici tragédie a grotesky.
Vlastně moc nemusím čistě žánrové filmy a na tomto se mi líbí, že se s nimi moc nepáře a dobře je prolíná. Ostatně život sám je vícežánrový.
Jste spíše divadelní než filmový herec. V Národním divadle působíte více než tři dekády. Jak se za tu dobu proměnilo?
Proměny v čase moc nevnímám. Ať už jde o Národní divadlo, A Studio Rubín, kde jsem půlstoletí, nebo film, pokaždé to beru jako prostor o komunikaci, lidech, tématu, myšlení. Pokud se sejde fajn parta s dobrým tématem, je to vždycky super. To je pro mě důležitější než budova, kde se scházíme, nebo forma, jakou obsah předáváme publiku.
Na jevišti jste ztvárnil desítky úloh. Zůstává ve vás některá z nich?
Dozadu se moc nekoukám. Samozřejmě ale jsou role, které mi zůstaly v srdci a na nichž jsem se mnohé naučil. Velkým milníkem pro mě byl Goethův Faust, kterého mám spojeného s přípravami v Rubínu, ač jsme ho tam kvůli omezenému prostoru nikdy nehráli. Občas se k němu v duchu vracím.
Hrajete i na jedné z nejmenších, nepříliš známých pražských scén, a to v divadle D21. Čím vám imponuje?
Opravdu nerozděluji scény na velké, malé, národní, nenárodní, sklepní. Divadlo se dá hrát kdekoliv. Buď vás osloví, nebo ne.
V D21 právě začínám zkoušet třetí díl volné trilogie o českých prezidentech. První byl o Háchovi, další o Benešovi a teď se chystá Husákovo ticho. Titul inscenace naráží na pražský Těšnovský tunel, který údajně vykopali proto, aby soudruzi v ministerstvu nad ním měli klid.
Na hře spolupracuji s kamarády Jakubem Vašíčkem a Tomášem Jarkovským, které jsem učil na DAMU. Inscenace v tomto divadle většinou vznikají na základě debat a vzájemných inspirací.
Koho v představení ztvárníte?
To ještě přesně nevím. Samozřejmě bych chtěl hrát Husáka, protože ho miluju.
To myslíte ironicky?
Jistě. Byla to úžasná politická figura. Podívejte se, kolik dětí se jeho přičiněním narodilo. Teď se o to koneckonců snaží Babiš. Myslím si, že inscenace bude tak trochu mluvit i o současnosti. Obávám se, že se s novou vládou do Husákova ticha propadneme.
