První dojmy: Variace přislíbily perly filmové sezóny

Jejich filmová část letos nabídla snímky, které s výjimkou festivalů, kde měly svou světovou premiéru, ještě nikdo neviděl. A jak poznamenal umělecký ředitel Karel Och, je velkou zásluhou ředitele distribuční společnosti Aerofilms Iva Andrleho, že se je pro Variace podařilo získat.

Producent filmu amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche nedovolil přeložit pro toto exkluzivní uvedení název Father Mother Sister Brother do češtiny a nechal si zkontrolovat české titulky.

Není divu, film vyhrál Zlatého lva v Benátkách a čeká ho ještě dlouhá cesta dalšími festivaly i kinodistribucí, kde má díky skvělým hereckým výkonům i jemnému humoru šanci zaujmout i širší publikum.

Název Father Mother Sister Brother je naštěstí asi každému srozumitelný a jeho obsah mu dokonale odpovídá. Jarmusch natočil tři povídky o rodinných vztazích, které jsou trochu smutné a hodně vtipné zároveň.

Té první dominuje pětasedmdesátiletý Tom Waits v roli Otce, kterého přijedou po delší době navštívit dvě dospělé děti v podání Adama Drivera a Mayim Bialikové, kterou nejvíc proslavila role Amy v seriálu Teorie velkého třesku.

Táta a děti se dlouho neviděli, zdá se, že otec žije po matčině smrti osamělý a dost nuzný život, a tak je celá konverzace mírně řečeno rozpačitá. Pointa této povídky je nicméně vtipná tak, že sál doslova zabouřil smíchem.

Povídce Matka, v níž titulní postavu navštíví po roce dvě dcery, dominují brilantní herecké výkony Charlotte Ramplingové, skoro k nepoznání namaskované Cate Blanchettové a okouzlující Vicky Kriepsové. Ve třetí povídce se Bratr a Sestra loučí s dojetím i humorem s pozůstalostí po svých rodičích.

Také novinka slavného italského režiséra Paola Sorrentina má zatím jen originální název La Grazia, a jde v ní nejen o udělení milosti prezidentem, kterého hraje Sorrentinův oblíbenec Toni Servillo.

Sorrentino už natočil filmy o dvou skutečných italských vrcholných politicích. Andreottiho ztvárnil Servillo ve snímku Božský, Berlusconiho ve filmu Oni a Silvio. Tentokrát hraje prezidenta Mariana De Santise, který je naopak čistým výplodem Sorrentinovy fantazie.

De Santis je původním povoláním právník, vdovec a katolík, jeho dcera Dorotea je rovněž právnička. Jeho funkční období se chýlí ke konci a on ještě musí rozhodnout o dvou citlivých žádostech o milost…

Sorrentino se ve svém novém filmu dotýká řady vážných až existenciálních témat, přitom nechybí ani chvíle odlehčení a sympatického humoru v některých dialozích. Točí s jistotou a bravurou, nicméně pomalé tempo a statičnost záběrů vyžadují od diváků jistou trpělivost, když mají dostat, co od tvůrce Velké nádhery, Mládí či Boží ruky očekávají.

Role prezidenta glosujícího pošetilost lidského chování vynesla Servillovi v Benátkách cenu za nejlepší herecký výkon.

Milovníky klasiky filmového umění potěšila letos v Cannes novinka amerického režiséra Richarda Linklatera Nová vlna. Autor v ní vzdává poctu Jean-Lucu Godardovi a francouzské nové vlně, sám řekl, že to je jeho milostný dopis kinematografii.

Linklater se dívá do zákulisí natáčení Godardova filmového debutu U konce s dechem a daří se mu vystihnout nejen atmosféru novátorského přístupu k filmu, ale i obraz Paříže přelomu padesátých a šedesátých let.

Nová vlna není snímek pro nepoučeného diváka, je dobré vědět alespoň něco právě o francouzské nové vlně a Godardově slavném filmu, ale i několik základních informací stačí k tomu, aby si ho člověk užil a třeba posoudil, jak se Aubrymu Dullinovi podařilo zahrát Jeana-Paula Belmonda, z něhož se právě díky dramatu U konce s dechem stala hvězda.