Článek
Havlík se po výpravě na Island, kde ve filmu Minuta věčnosti oživovali vztah otec Jiří Langmajer a dcera Martina Babišová, vydal s Langmajerem a Janou Plodkovou do Thajska, kde natočili Ostrov, a do třetice vzal Langmajera na Bali, kde jako otec Veroniky Khek Kubařové opět hledal s dcerou ztracený vztah.
V novince vyvezl štáb a Sašu Rašilova v roli horolezce Karla do Nepálu. Nechal ho tam pod lavinou na Annapurně zahynout, odsunul se do Krkonoš, a se slovy mrtvého hrdiny „hory jsou hory,“ už tam zůstal do konce filmu.
Na scénu poslal místo Karla jeho dospělou dceru Lucii (Aneta Krejčíková), která se o tátově existenci dozvěděla až z dědického řízení. Otec, který ji neznal, jí odkázal chalupu v Krkonoších, protože – ač tomu nic nenasvědčovalo – věřil ve své geny, tedy v to, že si dcera hory zamiluje. Naplnění této jeho víry je pak podřízeno vše ostatní.
Lucie tedy přijíždí převzít dědictví i s personálem (ne, opravdu nejsme v Poslední aristokratce), který se v chalupě stará o školy v přírodě, a s Karlovým nejlepším kamarádem a členem Horské služby Matějem (Igor Orozovič).
Ti dva se, jak žánr káže, ze začátku nesnášejí, a aby se v následujících dvou hodinách mohli hezky zvolna sbližovat, a zbyl prostor i pro krásu Krkonoš, bylo třeba vyčistit prostor od případných vedlejších postav, které by mohly rušit.
Lucie tedy pro jistotu nemá už ani maminku (rakovina), hospodyně (Adéla Gondíková) přišla o muže a malého synka (autonehoda), bez rodiny je i správce (Ondřej Pavelka) a pochopitelně též Matěj, který zatím jen kácí dívky jak vichřice smrky.
Co se škádlívá, rádo se mívá: Aneta Krejčíková a Igor Orozovič
Sbližování probíhá tak, že ač Lucie opakovaně pronáší, že nemá hory ráda, nepatří na ně, nemá pro horský život vlohy, nechá se drzým Matějem přinutit, aby ji naučil všechno, co horolezec a záchranář potřebuje umět.