Jago si ovládání lidí užívá, shodují se jeho představitelé Jan Cina a Vojtěch Vodochodský

Vodochodský: Obsazení Othella a Jaga šlo trochu proti typu postav, možná i překvapivě, ale nemám pocit, že by Jago nemohl vypadat jako my dva. A třeba nás má prostě Braňo Holiček jako herce rád.

Cina: Souvisí to určitě s tím, jak chtěl režisér vytvořit kontrast dvou světů, černého Othellova a Jagova bílého. Přitom vůbec nejde o barvu, ale o mezigenerační setkání, kde Jago se chová jako dnešní mladí lidé, je rychlý, akční, bez skrupulí, a to vše je postaveno proti Othellovu světu tradičních hodnot.

Ostatně celé obsazení je výrazně mladší, než bývá zvykem. A pak si, stejně jako Vojta, myslím, že vždycky je zajímavé, když vás člověk něčím překvapí. Když na první dobrou působí jinak než to, co se z něho vyklube. Takže dva milí kluci, kteří možná vůbec nejsou tak milí, jak vypadají.

Cina: Určitě se podobné typy dnes objevují, ať už v autoritách, které vedou naši zemi, nebo i jiné země. A jsou to lidi v hezkém obleku, velmi úspěšní, uznávaní svým okolím, kteří ale nejednají úplně čestně a jde jim jen o svůj zájem. I když ve své generaci tolik těchhle typů nenacházím, je to problém spíš starších bílých mužů.

Vodochodský: V naší generaci je taky moc nevidím a celkově v textu spíš cítím paralelu se světem politiky. Aniž bychom na ni chtěli tlačit, diváci si ji tam dosadí. Jago je jasný populista, říká lidem to, co chtějí slyšet, a je v tom neuvěřitelně adaptabilní. Navenek je to příkladně hodný manipulátor.

Cina: Shakespeare má v textu zmínku o tom, že se Jago mstí Othellovi, který mu údajně svedl jeho ženu Emilii. Ale to jsme vypustili, protože daleko silnější je fakt, že Jaga prostě vzrušuje to, když může lidmi manipulovat a ubližovat jim.

Vodochodský: Ovládání lidí je pro Jaga fetiš, košilka, fet.

Cina: Navíc hra sugeruje možnost, že tak velkou akci, jakou má tady rozehranou, ještě nikdy nerozjel. A umím si představit, že když něco takhle rozjedete, už to nejde zastavit, už jedete na horské dráze, kterou neřídíte, dáte ruce nahoru, necháte tomu volný průběh a jen si to užíváte. A je to fakt velká jízda.

Cina: On je opravdu padouch; a černočerná energie, kterou v sobě má, mi nedělá moc dobře, musím se s tím vyrovnávat. Ale fascinuje mě na něm to, jak dokáže na lidi působit, dokonce tak, že k němu všichni chodí pro radu jako k blízkému člověku. A on jim opravdu poradí, pomůže jim vyřešit okamžitou krizi, aniž by oni dokázali dohlédnout, že jedná ve svém zájmu, nikoli v jejich.

S touhle Jagovou terapeutickou schopností, která je jedním z mnoha jeho talentů, se ztotožnit umím. Jen doufám, že ji sám v životě nepoužívám tak zištně jako on.

Vodochodský: Souhlasím s Honzou. Je úžasné, jak Shakespeare dokázal jít do hloubky lidské psychiky. A protože lidské emoce jsou neměnné, tak je hra stále aktuální. Jagova schopnost vcítit se do lidí kolem něj a využít toho ve svůj prospěch je něco, co se dělo, děje se a bude se dít. Takže jestli mě něco fascinuje, tak je to Jagovo chameleonství.

Cina: Máte pravdu. Jago při své intrice podává obdivuhodný herecký výkon.

Vodochodský: A je dokonale uvěřitelný, dokáže lidi přesvědčit. To se od něj určitě můžeme učit.

Cina: Vnímám to jako sdělení, že zlo v lidech nezmizí. Jagovi vyhrožují, že ho budou mučit, ale on si z toho nic nedělá. Je na vrcholu svého tripu, dosáhl, čeho chtěl, a užívá si to. My nevíme, co se stane dál, jestli ho umučí, uvězní, nebo jestli jim třeba uteče.

Vodochodský: Ale bylo by zajímavé, kdyby existoval nějaký Othello 2 nebo Jago 2. Jenže žádný takový není, takže se můžeme jen domýšlet, co by bylo jeho obsahem. I já vnímám Shakespearův závěr jako sdělení, že strůjce největšího zla zůstane vždycky nepotrestaný.

Vodochodský: Já jsem ještě na DAMU v rámci hereckých klauzur dělal monolog Jaga pod vedením skvělého pedagoga a herce Ladislava Mrkvičky, ale tehdy jsem neuvažoval o tom, že bych si ho zahrál. Shakespeare pro mě představuje velkou výzvu a je pro mě vzrušující hledat v něm významy rezonující v dnešní době.

Jak říká pan profesor Hilský, tak Shakespeare funguje v každé době, aniž by bylo třeba ho nějak násilně aktualizovat. Nabídka zahrát si Jaga na Letních shakespearovských slavnostech pro mě byla lákavě okořeněná faktem, že ho budu hrát v alternaci s Honzou, protože on je pro mě velkým hereckým vzorem, ke kterému jsem vždycky vzhlížel. A spadl mi kámen ze srdce, když jsem zjistil, že je to normální kluk, se kterým se báječně zkouší.

Cina: Určitě. Je skvělé alternovat se s někým, kdo je opravdu dobrý, protože vás to pořád žene dopředu. Vojtovy nápady mě inspirují a odkrývají mi spoustu věcí, které by mě samotného třeba nenapadly.

Vodochodský: Já jsem sice zatím zažil vždycky jen dobré alternace, ale nemusí to být pravidlem. O to víc si to užívám. Vnímám divadlo jako týmovou záležitost; a tohle zkoušení je ještě „týmovější“, když jste na roli dva. Určitě budou mezi našimi Jagy rozdíly, dané už našimi osobními odlišnostmi, ale to, o čem to celé chceme hrát, vzniká společně, jako když dva sochaři opracovávají týž kámen.

A ještě v jednom smyslu je pro mě zkoušení s Honzou přínosné. Já jsem na DAMU vystudoval katedru činoherního herectví, kde se k tvorbě přistupuje víc technicky, s důrazem na detaily. A Honza absolvoval katedru alternativního divadla, kde se preferuje autorský přístup, založený na větším osobním vkladu. Takže pro nás oba je společné zkoušení vzájemně inspirativní a svým způsobem je to pokračování studia.

Cina: Velkou roli v tom hraje i režisér Braňo Holiček, který studoval herectví, byl mým starším spolužákem na Pražské konzervatoři, pak vystudoval režii na alterně na DAMU a má za sebou i dlouhou zkušenost s autorským divadlem a Ypsilonkou Jana Schmida. Takže i v něm se ty dva přístupy mísí a promítá se to i do zkoušení Othella.

Cina: Eva Spoustová, která nám pomáhá s jevištní řečí, nám už na začátku práce řekla, že blankvers není nepřítel, ale pomocník. Líp se učí a člověk na něm sjíždí jako po vlně. Před prvními zkouškami jsem v New Yorku viděl poměrně klasické představení Othella. Slyšet ho v anglickém originále je zázračný zážitek, oni na tom jazyce opravdu surfují. V češtině je to lehce složitější, ale zase to víc umožňuje nenechat se rytmem verše svázat a jít po smyslu textu.

Cina: Určitě se těším a jsem zvědavý. Jsem rád za návrat do magického prostoru Nejvyššího purkrabství. Novinkou je pro mě použití mikroportů, ty jsme v Paničkách ani v Romeovi neměli. Ale věřím, že to bude výhoda, která nám umožní intimnější herecký projev.

Vodochodský: Já jsem ve Večeru tříkrálovém hrál jen v company, kde jsem se k herectví ani moc nedostal, takže jsem zvědavý, jak to bude fungovat v tak velké roli. A co se týče portů, tak si taky myslím, že se s nimi dá dobře pracovat. Třeba v případě klíčové repliky: To se mi nechce líbit!, kdy Jago poprvé nakazí Othella žárlivostí a kterou záměrně říká tak trochu stranou, aby byla i nebyla slyšet. V tom by nám mikroporty mohly pomoct.

Cina: Já jsem si dost dlouho toužil zahrát Romea, měl jsem pocit, že rozumím jeho bláznivé zamilovanosti, ale už mě to přešlo. Jago je pro mě vlastně první „dospěláckou“ rolí, ke které se po všech svých malých i velkých princích dostávám, takže si to užívám.

Vodochodský: Pro mě je Jago taky úplně jiný level než doteď, pro nás oba je to úplně nová zkušenost s podobně složitou postavou. A co se týče vysněných rolí, tak ty nemám, ale chtěl bych si zahrát v některé Shakespearově komedii.

Vodochodský: Já ano. Ale musím říct, že se mi osvědčilo, že když je vztah zdravý, tak v něm žárlivost nehrozí. Zatímco když je toxický, tak tam jsem tuhle odpornou emoci pocítil – a už to nikdy nechci zažít. Ale i z takové negativní emoce si člověk jako herec něco odnese.

Cina: Já bych oddělil případy, když jste na žárlivost sám a když jste na to dva, když vám opravdu blízký člověk skutečně zahýbá. A taky chci připomenout, že žárlivost existuje nejen v partnerském vztahu, ale třeba i na pracovišti, kdy žárlíte na úspěšnějšího kolegu. Ale to jsme zpátky u Jaga, který právě takovou žárlivost prožívá.