Hlavní obsah

EU je na rozcestí. Šest velkých států nakročilo ke koalici

Evropská unie stojí podle německého ministra financí Larse Klingbeila „v bodě zlomu“. Debata o takzvané dvourychlostní Evropě se vrátila v kontextu globálních tlaků a slabé schopnosti unijní sedmadvacítky dosahovat shody. Tahouny užší spolupráce, jejímž cílem má být posílení konkurenceschopnosti a akceschopnosti v obraně, zajišťování surovin či mobilizaci kapitálu, mají být vedle Německa i další velké členské státy, tedy Francie, Itálie, Polsko, Španělsko a Nizozemsko.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Bývalý premiér a guvernér ČNB Jiří Rusnok v těchto plánech velkých evropských států vidí logickou reakci na pokles konkurenceschopnosti.

„Evropa ztrácí v globální konkurenci dech, a pokud tradiční mechanismy EU drhnou na nutnosti jednomyslné shody sedmadvaceti států, musí nastoupit, jak o tom mluví bývalý italský premiér a šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, pragmatický federalismus a koalice ochotných,“ řekl Novinkám.

Pokud by se šest největších ekonomik dohodlo na užší koordinaci, vzniklo by podle Rusnoka faktické jádro Evropy, které by určovalo pravidla zbytku kontinentu.

Pro Česko by to mohlo mít i přímé dopady – už jen proto, že do zmíněných šesti států míří více než polovina českého exportu a například zvažovanému sjednocení pravidel pro dodavatelské řetězce by se musely české firmy přizpůsobit, aby neztratily konkurenceschopnost. To i v případě, že by Česko zůstalo mimo tuto skupinu označovanou jako E6, přičemž vláda se zatím k projektu staví vlažně.

Rusnok upozornil i na záměr skupiny států v čele s Německem posílit roli eura, což pro Česko může znamenat riziko odstřižení od hlubší finanční integrace. Zároveň by v případném zapojení Česka do nového unijního jádra viděl příležitosti v obraně či zajištění surovin, o čemž by mohlo spolurozhodovat.

Na druhou stranu by to ovšem mohlo znamenat i nutnost podílet se na případných společných finančních garancích či dluzích a možnou ztrátu části suverenity ve prospěch „pragmatické federace“.

Velká vůle po změně

„Nemyslím si ale, že by integrace E6 postupovala nějak mimořádně rychle. Mezi těmito zeměmi panuje v mnoha oblastech velká rozdílnost zájmů. Je ovšem zřejmé, že vůle po změně je velká,“ podotkl Rusnok.

V sevření mezi asertivní ekonomickou politikou USA, geopolitickým a technologickým tlakem Číny a bezpečnostními hrozbami z východu nicméně Evropa musí podle něj zásadně změnit svůj způsob fungování.

„Pokud se například skupina států chce spojit k financování masivních investic do umělé inteligence nebo obrany, měly by jí to být umožněno bez veta ostatních,“ míní.

Účast v takové skupině by podle něj byla v souladu se strategickými národními zájmy Česka. „Otázka je, zda nás někdo k účasti přizve a jaké by byly podmínky našeho zapojení,“ poznamenal expremiér.

Evropa by podle něj také neměla být příliš závislá na nespolehlivých režimech v dodávkách léků, čipů nebo kritických surovin pro baterie a podobně. „Zajištění odolných řetězců není už jen ekonomická, ale bezpečnostní nutnost,“ zdůraznil Rusnok.

Potřebné je pak podle něj i avizované hlubší propojení roztříštěných národních kapitálových trhů, aby Evropa dokázala financovat vlastní inovace a společně financovat obranu. „Společné nákupy jsou správnou cestou, jak za stejné peníze získat větší vojenskou sílu a snížit tak i závislost na americkém bezpečnostním deštníku,“ dodal.

Laboratoř integrace

Ekonom Richard Hindls v souvislosti s iniciativou E6 spatřuje riziko polarizace EU. „Dvourychlostní koncept by asi rozdělil Evropu na oni a my,“ varoval. Podle něj by se tím nenaplnil cíl vyšší flexibility, ale zvýšilo by se riziko štěpení a oslabení hlasu zemí mimo unijní jádro, zejména pokud by se rozhodování přesunulo do eurozóny.

Výběr článků

Načítám