Recidivistu nepustily soudy dřív z vězení ani přes slib, že zavrhne špatné kamarády. Zastal se ho Ústavní soud

Recidivista, který má na svém kontě hlavně majetkovou trestnou činnost, se snaží poslední měsíce o to, aby mohl o něco dříve opustit vězení, kam naposledy přišel v březnu 2020 a kde má ještě nějakou dobu strávit. Ze soudních rozhodnutí však nelze přesnou délku trestu zjistit. Soudy nicméně jeho žádost o předčasné propuštění odmítly s tím, že má málo kázeňských odměn a víc se začal snažit až poslední dobou.

Justice muži připomněla i jeho trestní minulost. „Uložené tresty se naprosto míjely výchovným účinkem, neboť prakticky vzápětí poté, co vykonal předchozí nepodmíněný trest, znovu začal páchat další trestnou činnost. Sklony k páchání trestné činnosti jsou velmi výrazné a jeho osobnost je v tomto směru značným způsobem narušena,“ konstatoval okresní soud s tím, že muž navíc do vězení nenastoupil dobrovolně, ale s policejní eskortou.

Když recidivista neuspěl, obrátil se na Ústavní soud. Vyjmenoval řadu aktivit a programů, do kterých se ve vězení zapojil. Absolvoval školení „Člověk jako osobnost“ a „Základy trestního práva“. Účastní se pastorační činnosti organizované kaplanem věznice a pomáhá ve filmovém klubu. Hlavně se ale podílí na odhalování drog ve věznici.

„V minulosti byl obklopen starými známými z kriminálního prostředí, kteří mu ztěžovali resocializaci do společnosti. Trestnou činností se snažil řešit svou neutěšenou finanční situaci. Stěžovatel si našel zaměstnání a má zajištěno i ubytování a celodenní stravování. Bude navíc odstřižen od svých starých známých, s nimiž přerušil veškeré kontakty,“ stálo ve stížnosti s tím, že obnovil vztah se sestrou a nejlepším přítelem, který mu pomáhá s dluhy.

Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Josefem Baxou na takové argumenty slyšel a mužově stížnosti vyhověl. Verdikt soud v těchto dnech zveřejnil ve své databázi.

„Trestní minulost představuje relevantní faktor, ale nelze jej hodnotit izolovaně bez přihlédnutí k aktuálním poznatkům ohledně osobnosti odsouzeného, stavu jeho nápravy a také prostředí, v němž by se ocitl po případném podmíněném propuštění. Tyto důležité okolnosti soudy neposuzovaly,“ konstatoval Baxa.

Recidivista podle verdiktu jednoznačně rozpoznal a poukázal na důvody, které jej v minulosti vedly k páchání trestné činnosti, a zároveň předložil argumenty, proč by jeho situace po propuštění tentokrát vypadala jinak.

„Soudy se omezily na pouhé matematické sečtení dober, kterých odsouzený během výkonu trestu dosáhl, veškeré okolnosti svědčící v jeho prospěch bagatelizovaly či rovnou pomíjely. Proti tomuto součtu pak postavily a zdůraznily pouze negativní skutečnosti, na nichž nemůže stěžovatel již nic změnit. Z možnosti podmíněného propuštění tak fakticky učinily nedostižnou metu,“ dodal Baxa.

Soudy tak musí o podmíněném propuštění rozhodnout znovu.