Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Hunové a pomocné síly

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Připomenutí 54. výročí invaze do Československa vedené Sovětským svazem může leckomu připadat jako formalita. Nebo jako něco, co je jen kusem dějin. A ono přitom není nic aktuálnějšího. Jak z hlediska ohrožení země, tak z hlediska výskytu novodobých pragováků.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Začnu ale věcí, která s výročím invaze na první pohled nesouvisí, jenže její naléhavost, na rozdíl od historické vzpomínky, nemůže zpochybnit nikdo, kdo má oči a uši a není vůči demokracii jako společenskému zřízení stižen mentální epilepsií. Také otázka, která s tímto jevem souvisí, opakovaně zaznívá ve veřejném prostoru, přičemž tazatelé nevycházejí z údivu, a někteří dokonce ze šoku: „Jak je možné, že tolik spoluobčanů v nedávné minulosti slepě obdivovalo Miloše Zemana a nyní zbožňuje Andreje Babiše, když u obou pánů bylo v řadě případů prokázáno, že lžou?“

Odpověď není až tak zapeklitá. Stačí si všimnout, že oba politiky podporovali a podporují spoluobčané, které lze v paletě typů chování zařadit mezi sluhy anebo pomocné síly. Nedokážou existovat bez pána, kterému slouží, který jim za to má zajistit živobytí a který se nesmí kritizovat, i kdyby lhal, protože by jinak zavládl na světě naprostý binec a na Karláku by seděl na každém stromě voják bez disciplíny.

Vyhlídkově mají šanci sklouznout mezi podobné typy také ti spoluobčané, kteří se drží neměnnosti stavu společnosti jako výkal košile, z čehož mimo jiné pramení snaha zakotvit do Ústavy manželství jako svazek muže a ženy. Ale politicky je teď zaštiťují strany, které nemají v programu východní model, proto je toto nebezpečí jen potenciální.

Zato se aktivovali sluhové a pomocné síly s inklinací mimo demokracii. Tady je dobrý příklad.

„Ale prosím vás, vždyť to jsou jen nějaké penzistky, které to zle nemyslí!“ jako bych slyšel námitku. Musím ale říct, že když jsem tento tvít zahlédl, okamžitě se mi vybavila slova z knihy Ilji Erenburga Lidé, roky, život, v níž píše o Německu krátce po druhé světové válce: „Tehdy jsem pocítil, že společná odpovědnost spojuje kruté esesáky s mírumilovnou paní Müllerovou z Rastenburgu, která nikoho nezabila, jen obdržela levnou služebnou z Ruska.“

Vysvětluji analogii: Dalším vtělením Hunů, kteří neumí nic jiného než ničit civilizaci, která se ovšem bojí snížení teploty v obydlí o dva stupně, je Putinovo Rusko. Je dědicem Sovětského svazu z roku 1968. Sluhové a pomocné síly uvnitř naší společnosti, kteří k tomuto útvaru vzhlížejí, jsou Putinovými sluhy a jeho pomocnými silami. Byť by na první pohled vypadali neškodně.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám