Článek
Zde.
Senátní kandidát v brněnském obvodu Jiří Kadeřávek o sobě říká: „Jsem progresivně humanisticky, technologicky a ekologicky orientovaný. Jsem zastáncem ohleduplného životního stylu, alternativ, všeobecné digitalizace a internet je moje moře.“ Oba citáty jsou pro pirátské vidění světa charakteristické.
Tady je obrázek volebních preferencí. Když ho otočíte, připomíná tuto osobu. Respektive její dutinu ústní.
Trčícím osamělým zubem je Babišovo ANO. Teď vládne díky tomu, že pod ní trpí sociální demokracie, která připomíná někdejší komunisty hájící se tím, že do KSČ vstoupili, aby ji rozložili zevnitř. Jak dopadla stará KSČ, víme. Jak dopadá nová KSČM, víme taky. Momentálně drží Babišovu vládu u moci. Ale preference jí nerostou. Ani ČSSD se tím nemůže pochlubit. Takže je nejen teoreticky možná situace po příštích sněmovních volbách, že žádná z těchto stran poslance mít nebude.
I kdyby v této situaci čnělo ANO stejně vysoko nad zbytkem sněmovních stran jako nyní, nemusí to být pro ni vítězství. Musíme rovněž brát v úvahu, že na hranici volitelnosti se pohybují nejen KSČM a ČSSD, ale také KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Popusťme uzdu fantazii úplně – i když nic opravdu divokého na takové vyhlídce není – a připusťme, že v příští Sněmovně mohou být pouze čtyři strany. Dejme tomu ANO, Piráti, ODS a SPD (zatím to nevypadá, že by se navzájem vymlátily s Trikolórou).
Jak by se potom sestavovala vláda?
ANO+SPD nemusí vyjít na většinu. Kdyby to vyšlo, jsou tady ještě zbytky pragmatismu, který Babišovi zabránil spojit se s okamurovci už dříve. I když šéf ANO v poslední době zbytky kdečeho ztrácí dost rychle. ANO+ODS? Hm. ANO+Piráti? Hmm. Piráti+ODS? Dnes nepředstavitelné.
Piráti se chovají jako hegemon mládeže nové, mládeže internetové. ODS se chová jako hegemon pravice v konzervě. Piráti se přitom neštítí pouze modrých. „Piráti vznikli dva roky před ANO kvůli šíbrům z ODS, ČSSD, KDU-ČSL a pak i Věcí veřejných a TOP 09,“ upozorňuje často Bartoš.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Tato spekulace je samozřejmě pouze jednou z variant povolebního vývoje. Ale přesto nelze přehlédnout, že i Piráti mohou jednoho dne trčet jako osamělý zub v dutině ústní politické baby jagy.