Článek
Setkání amerického a ruského prezidenta na Aljašce a jeho výsledek se dá odsud, z Charkova, kde přebývám, shrnout do stručného gesta. Celý svět a hlavně decimovaný a nonstop vražděný ukrajinský národ spatřily v přímém přenosu Putinův arogantně vítězně vztyčený prostředníček, jímž se bezostyšně vysmál míru i spravedlnosti. A oficiálně nejmocnější muž planety Donald Trump jen přihlížel. Jakoby onen samozvaný ruský pseudocar právě neurazil také jeho, neponížil ho před zraky světa, od nějž by přitom tak rád obdržel Nobelovu cenu míru.
Kdyby onen rudý běhoun ležel na frontě u východoukrajinského Pokrovsku a ještě by se do něj vpíjela krev čerstvě zabitých obránců svobodné a demokratické Ukrajiny, nemohlo by to být symboličtější. Měkké došlapy nohou Trumpa s Putinem v pátek na letišti v Anchorage obalovala krev desítek tisíc nevinných ukrajinských obětí.
Mnozí z mých charkovských přátel a známých nešli tu noc spát. Seděli u monitorů a čekali na tiskovou konferenci. Čekali na zázrak, ve který se už čtvrtým rokem modlí, ale čím dál méně v něj věří. Doufali v první náznaky ukončení ruské agrese, na oznámení zastavení bojů, nebo alespoň vzdušných útoků na civilisty…
Všichni tady vědí, že jejich země bude muset vraždícímu ruskému monstru ponechat obětinu ve formě území. O tom tady nikdo nemluví, to se mezi lidmi podél frontové linie rozumí samo sebou. I mezi většinou vojáků. Oficiálně samozřejmě tyto krvavé válečné územní zisky Ukrajina neuzná, ale fakticky, buďme upřímní - kdo by o ta rozbombardovaná a zaminovaná města a pole stál natolik, že by pro ně obětoval život dalšího statečného vojáka či vojačky?
I proto byli místní lidé snad poprvé od začátku napadení země Ruskem ochotní věřit v možnost míru. Upínali se k té pramalé naději. A Donald Trump je opět zklamal. Nejen je. Byl to výprask pro celý (pořád ještě) demokratický svět, jehož zástupcem se velkomyslně stal. Nic na tom nemění ani symbolické gesto, jímž chtěl Trump demonstrovat sílu svou i své země: po přivítání nad hlavami státníků proletěla formace amerických bombardérů stealth B-2 a několika stíhaček F-35.
Odsud na doslech frontové linie nelze vnímat páteční jednání mezi Trumpem a Putinem jinak než jako ruské vítězství. Jedinou možnou pozitivní zprávou snad může být, že se začalo o válce na Ukrajině a o Ukrajině (a tedy Evropě) jednat konečně na nejvyšší úrovni. V řádu desítek hodin se má v USA setkat s Trumpem Volodymyr Zelenskyj a v pátek by se mohla uskutečnit „mírová“ schůzka Trumpa, Putina a Zelenského.
Přesto všechno platí víc než kdy jindy, že Rusko rozumí pouze jazyku síly. Nesmí se dovolit této diktatuře zla a totality, aby nabírala na síle, jak je tomu nyní. Jinak se možná v celé Evropě vyplní krvavé proroctví rudého koberce.