Článek
Jak poznamenal izraelský psychiatr Adam Twerski: „Lidé potřebují k životu kyslík, vodu, potraviny a někoho, na koho lze svalit vinu.“ A protože se selhání a chyby politiků v demokracii tak snadno neodpouštějí, jsou jejich výmluvy nevyhnutelnou součástí systému. To by ale vůbec nebylo tak zlé, vytáčky a mlžení bývají průhledné a trapnost vykrucování je očividná.
Jenomže zlaté časy s posledními zbytky pragmatismu se zánikem Evropského hospodářského společenství dávno minuly a naše nalomená, oktrojovaná demokracie se nachází pod neúprosným tlakem integrační vládnoucí elity, jež sice hovoří o svobodě a demokracii, ale v rozporném sepětí s utopickým programem. A proto má většina politiků hlavního proudu (včetně našich slabochů) psychický problém s prezentací ideologie, neboť dobře vědí, že ji značná část společnosti neschvaluje. Západní elity se lidu vyhýbají, a proto jim nezbývá než lhát. Nedávno se nejvyšší představitelka EU Ursula von der Leyen rozhodla zvýšit finance na komunikaci s občany v příštím roce na dvojnásobek. Aby ne, propaganda dá čím dál větší fušku a není laciná.
Příklad agresivních politických lží nám minulý týden předvedl ministr vnitra Vít Rakušan po návratu z Lucemburska, kde zvedl ruku na podporu před sedmi lety zavržených kvót na přerozdělování uprchlíků, nyní přejmenovanou v newspeaku EU na reformu azylového práva a migrační pakt solidarity. Pěkná reforma, když hranice mají zůstat pašerákům dokořán otevřené a uprchlíky z diktátorských režimů nelze podle našich humanitárních zásad vracet! Všichni už po letech marných protestů víme, že si západní politici masovou imigraci přejí.
A tak si nyní podle schválené dohody státy s nedostatečným počtem ilegálních příchozích mají uprchlíky mezi sebou rozdělit (zatím minimálně 30 000 osob), a pokud tak neučiní, utrží pokutu zhruba půl milionu korun na hlavu ročně. Vynásobme několika tisíci, tak jak nám kdysi německá kancléřka naordinovala 2 700 lidí, a máme bilanci dluhů překračující bilion korun.
A co na to náš ministr? Migrační pakt prý nezavádí povinné kvóty ani příspěvek do migračního fondu. Rakušan, aby odvedl pozornost, totiž mluvil o české výjimce (bohužel prozatímní) z dohodnutého systému, jehož existenci sám nejdříve popřel. Takže systém je přece jen na světě, avšak díky 326 000 ukrajinským běžencům máme odklad. „A Unie nám bude s uprchlíky pomáhat.“ Časem nepochybně i s těmi, které tu téměř nikdo nechce.
Není smutné lhát, když jde o tak zásadní záležitost, jakou je nezávislost státu? A ta se na prvním místě týká svobody rozhodovat, s kým chceme a nechceme ve své zemi bydlet. Marně jsem doufal, že v existenciálních otázkách zůstane Česká a Slovenská republika pevnou součástí visegrádské skupiny. Naše vláda ale k odporu vůči Bruselu evidentně odvahu nemá a poklonkuje i tam, kde nemusí.