Článek
Už zaznívá, že válka na Ukrajině za růst cenu energií nemůže, protože ceny plynu začaly růst ještě před ní. Rusko je tudíž z obliga, na vině je zelená politika Bruselu a spoléhání se na obnovitelné zdroje, které nedávají stabilní výkon.
Je pravdou, že obnovitelné zdroje závisí na přírodních podmínkách a loni málo svítilo, takže bylo nutné častěji spouštět plynové elektrárny. Ale sázka na obnovitelné zdroje není jen kvůli zelené politice, výroba elektřiny z těchto zdrojů je zdaleka nejlevnější. V roce 2020 se podle analýzy newyorské investiční banky Lazard pohybovala okolo 37 až 40 dolarů za megawatthodinu, což bylo méně než u uhlí, kde to tehdy činilo 112 dolarů, a jádra se 163 dolary. U paroplynových, jako je počeradská, to bylo 59 dolarů a u plynových, které se spouštějí v době špičky, 175 dolarů.
KOMENTÁŘ: Porušťování a adopce není záchrana dětí – Alex Švamberk
To jsou čisté ceny bez započtení emisních povolenek, které zvyšují náklady na výrobu elektřiny z uhlí a plynu, a bez dotací na ekologická zařízení. Samotná cena ovšem nezohledňuje další náklady včetně nákladů na vyrovnání nestálosti zdrojů. Problémem není jen, když fouká málo, ale také, když fouká hodně, to pak do sítě proudí příliš mnoho elektřiny a hrozí její přetížení.
Vytýkat Bruselu, že prosazoval levnější zdroje energie, které jsou navíc čisté, by bylo absurdní, i když je otázkou, nakolik by se měly uplatňovat různé podpory zelené energii. A ústup od jaderných elektráren není dán jen tím, že je zelení považují za nebezpečné, pomalu za dílo ďáblovo, ale rovněž jejich vysokou cenou, protože jde o složitou technologii, která je navíc citlivá, takže se jaderné elektrárny musejí pečlivě monitorovat a také střežit.
Cena plynu opravdu začala růst loni, více než tři čtvrtě roku před ruským útokem na Ukrajinu, ovšem v době, když už plány invaze byly hotové. Ruské jednotky se u ukrajinských hranic začaly soustřeďovat už od začátku loňského roku a jejich počet přesáhl před dubnovými manévry výrazně sto tisíc mužů. Od té doby začaly stoupat ceny plynu, které tehdy byly pod deseti eury za megawatthodinu.
Výrazně růst začaly loni v létě, jak kvůli silnému omezení těžby v Nizozemsku po několika zemětřeseních, tak kvůli snižování dodávek z Ruska, i kvůli menšímu výkonu slunečních elektráren a rostoucí poptávce, neboť po konci protipandemických opatření se rozbíhala ekonomika.
Pozornost růst připoutal v červenci, kdy cena 40 eur za megawatthodinu se pohybovala okolo maxima z předpandemických dob. Gazprom snížil dodávky do Evropy, odmítal plyn posílat přes Ukrajinu, protože chtěl prosadit schválení plynovodu Nord Stream 2 s cílem zvýšit závislost Evropy na ruském plynu.
Růst ceny vedl k říjnovému krachu Bohemia Energy, která se snažila těžit z toho, že elektřina se dala na spotovém (okamžitém) trhu koupit levněji než při dlouhodobých kontraktech. To padlo – a firma nedokázala splnit závazky. Cena elektřiny se odvíjí od ceny z nejdražšího zdroje, tedy podle ceny výroby z plynových elektráren, které jdou spustit okamžitě.
KOMENTÁŘ: Zhrzené Rusko vede absolutní válku - Alex Švamberk
Omezovala se hlavně dodávka přes plynovod Jamal. Opakovaně jím proudil plyn opačným směrem, což Gazprom vysvětloval tím, že si odběratelé neobjednali kapacity a že takto se řeší zásobování zemí, které nechtějí kupovat plyn přímo od Ruska. V říjnu stoupla cena za megawatthodinu plynu na 155 eur, což přineslo Rusku značné příjmy a vytvořilo finanční polštář pro dobu války. V té době už Rusko řešilo jen, kdy zaútočí.
Na začátku loňského listopadu USA varovaly, že Rusko chystá invazi na Ukrajinu. Tehdy ještě Rusové plán útoku nespustili. I tak po dalším zastavení dodávek stoupla cena plynu o loňských Vánocích na 188 eur za megawatthodinu. Když Rusko zaútočilo, dosáhla cena 239 eur, a po oznámení o přerušení dodávek plynovodem Nord Stream na konci srpna na 349 eur.
Rusko využívá plyn jako zbraň proti Západu, který podporuje Ukrajinu, aby získalo co nejvíce prostředků pro vedení války, která se protahuje, a současně dosáhlo zmírnění sankcí, nebo alespoň snížení jejich dopadu.
EU a zejména Německo lze pranýřovat za to, že se orientovaly na ruský plyn a věřily Kremlu, ovšem to bychom zrovna v naší zemi dělat neměli, protože v tomto případě jsme na tom podobně. Ale myslet si, že ústupky Rusku by vedly k výraznému snížení ceny plynu, je naivní. Rusko potřebuje zahojit své ztráty, tak by ji výrazně nesnížilo a dál by manipulovalo s dodávkami.
A pranýřovat zelenou politiku v případě výroby energie z bezemisních obnovitelných zdrojů by byla hloupost. Pokud bychom neměli sluneční a větrné elektrárny, byli bychom na tom ještě hůř.