Článek
Byl jsem docela rád, že Němci mezi válkami babylónskou bránu odvezli a rekonstruovali v Berlíně, z Prahy se člověk přece jen dostane spíše do německé metropole než do Iráku.
Trochu jsem se za podobný názor styděl, protože jsem věděl, že mnoho starověkých památek, zejména těch vystavovaných v Londýně a Paříži, bylo odcizeno za koloniálních výbojů. Plně jsem rozuměl vládám arabských a jiných zemí, když chtěly starověké artefakty vrátit, i když mě - přesně v duchu kolonialistických tradic nadřazenosti - občas napadlo, že se možná o ně nebudou umět starat tak dobře jako naše vyspělá západní kultura.
Od té doby, co jsem viděl rozbíjení asyrských soch v mosulském muzeu a četl zprávy, která další archeologická naleziště jsou planýrována buldozery - po Ninive následoval Nimrúd, Hatra a Chorsábád - mrzí mne, že se toho neodvezlo mnohem více.
Vím, že plenění archeologických nalezišť značně komplikuje odhalování historie lidstva a že historické objevy by měly být ponechány na místech, kde byly nalezeny. Platí to zejména u staveb, které nejlépe působí v okolní krajině. Přesto bych byl raději, kdyby se palác v Nimrúdu, podobně jako některé evropské zámky, nacházel na pozemku nějakého zbohatlíka v USA, třeba v Arizoně, ozdobený vlajkami s hvězdami a pruhy, s automatem na colu ve vstupní bráně. Možná by to bylo projevem buranství, ale pořád by stavba stála, zatímco dnes je z jejích částí zřejmě už jen štěrk vhodný leda k vysypání zahradních chodníčků.
Výčet zničených asyrských památek je jen částí rozsáhlého seznamu památek, které zlikvidoval Islámský stát. Nejprve zničil šíitské stavby v Mosulu, jako byla svatyně proroka Džirdžíse ze 14. století a hrobka proroka Júnise, kterého my známe jako Jonáše. Šíité sice vyznávají islám, ale ne tu jedinou správnou formu. Pak spálil knihy z místní knihovny. Před Islámským státem zase jiná skupina fundamentalistických sunnitů poničila ze stejných důvodů památné maliské město Timbuktu a v roce 2001 Tálibán odstřelil dvě obří sochy Buddhy v Bamjánu.
Radikální sunnité nejsou jedinými barbary ničícími památky, euroatlantická kultura není jediná, která by si uvědomovala jejich cenu.
V Iráku byla část mezopotámských památek poškozena už při americké invazi v roce 2003. Dost církevních památek bylo poničeno za socialismu v rámci boje proti náboženství. A pominout rozhodně nelze ani nacisty, kteří likvidovali tzv. zvrhlé umění.
Právě oni měli tu umanutost zničit vše odlišné a právě k nim mají ti jediní správní vykladači Koránu z Islámského státu nejblíž. Přesně stejně popírají historii na základě několika spisů, které si ještě vykládají po svém. Nikdo se dnes už neklaní Anuovi, Enlilovi, Ištaře-Inanně, Mardukovi nebo Aššurovi, takže nelze hovořit o nutnosti ničit falešné modly, i když bych si přál, aby se fanatici z Islámského státu probudili do světa, kde je uctívají, a žádného Alláha neznají. Je to jen ukázka nenávisti proti všemu odlišnému, historii však vymazat nelze, i když se zničí památky na ni. Lepší ale je památky převézt do bezpečí, raději je uvidím v Berlíně či jiné metropoli, než vůbec.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.