KMENTÁŘ Jaroslava Kmenty: Je jasno. Premiér stál u zrodu dotačního podvodu

Andrej Babiš může milionkrát tvrdit, že kauza Čapí hnízdo je vykonstruovaná a že jde o politický proces, který mu měl znemožnit politickou kariéru, protože odmítl krást s mafií. Jenže čerpání padesátimilionové dotace na tuto farmu byl prostě podvod od samého začátku, což se celou dobu vědělo. Jen se tu díky obrovské politické moci Babiše hrála přes deset let přetahovaná a „právní kličkovaná“, aby to nebylo odsouzeno.

Kdyby se podobného skutku dopustil obyčejný smrtelník bez politické a byznysové moci, byl by odsouzen hned a měl by po hruškách. To, co nyní Babiš tvrdí, je tedy jen jeho politická obhajoba. Nikoli realita kauzy.

Abychom nepodlehli jeho politické verzi a také parciálním třenicím policie, státních zástupců a soudců, je třeba se vrátit k podstatě věci. Na tom se dá případ vysvětlit.

Kauza Čapí hnízdo je v podstatě jednoduchá. Evropská unie poskytla 50 milionů korun na projekt výstavby Farmy Čapí hnízdo na Benešovsku jako dotaci malého a středního podnikání. Jenže za nějaký čas se ukázalo, že v případě Čapího hnízda o malého ani středního podnikatele nešlo.

Projekt totiž nejdříve zastřešovala, pak se z něj na chvíli vytratila, ale později opět už zcela nepokrytě vlastnila firma z Babišova koncernu Agrofert. Tím pádem dotace nesplnila svůj původní účel – tedy že podpoří podnikání někoho „malého“, kdo na takový projekt nemá dostatek svých prostředků. A vznikla tudíž oprávněná otázka, zda to nebyl cílený podvod, čili úmysl, jak na dotaci dosáhnout. Kdyby o ni požádal rovnou „velký“ Agrofert, dotaci by nedostal.

Celou dobu šlo tedy o jasné podezření z podvodu, což nyní potvrdil svým verdiktem i soud. Nebylo tedy divu, že případ již několik let vyšetřovala policie.

Potvrzuje se tak, že projekt multifunkčního centra Čapí hnízdo byl od samého začátku projektem Babišovy společnosti. A jen kvůli získání dotace se majitel na chvíli a účelově změnil na anonymního vlastníka.

Tezi, proč by mělo jít o podvod, mi již dříve popsal auditor Lukáš Pečeňa. „K tomuto závěru jsme dospěli na základě analýzy podkladů, které se staly součástí žádosti o evropskou dotaci, kterou předložil sám žadatel o dotaci. Vycházíme ze základního východiska, že při podání žádosti o dotaci firma nesmí lhát. V podkladech proto musí popravdě uvést, jak bude projekt financován a zda bude finančně udržitelný. Pokud by financování výstavby nebylo transparentní a pokud by nebyl projekt Farmy rentabilní a výdělečný, v žádném případě by dotaci z EU Farma nedostala,“ uvedl auditor Pečeňa.

Z materiálů, které statutární zástupci Farmy Čapí hnízdo předložili u výběrového řízení, lze podle něj doložit, že žadatel o dotaci neříkal pravdu. Což vede k podezření, že to byl úmysl, jak obejít pravidla pro udělení dotace. Tedy že šlo o úmyslný podvod.

„Podle mého názoru vytvořili žadatelé dotace fiktivní a jen formální konstrukci, že výstavbu areálu Čapí hnízdo bude realizovat malý a střední podnik. Ovšem ve skutečnosti se celá stavba financovala prostřednictvím sponzora, tedy skupiny Agrofert, která se zaručila za úvěr u banky. K této konstrukci pak žadatelé dotace přidali údaje o tom, že projekt bude ziskový, avšak ve skutečnosti by ziskový nebyl, pokud by ho nakonec nezastřešila právě skupina Agrofert,“ uvedl auditor.

„Od počátku realizace projektu bylo tedy zřejmé, že žadatel nebude schopen úvěr u banky splácet z provozního cash flow a projekt tak svého realizátora zruinuje,“ vysvětlil Pečeňa.

Navíc podle něj existuje nejen významná hospodářská provázanost, ale také jednání ve shodě mezi Farmou Čapí hnízdo a sponzorem projektu – tedy skupinou Agrofert. „Díky tomu Farma Čapí hnízdo nemusela v žádném rozsahu bojovat se znevýhodněním, kterým obvykle trpí malé a střední podniky a které představují základní opodstatnění pro udělení dotace. Z toho důvodu Farma Čapí hnízdo nesplňovala ani základní podmínku malého a středního podniku, přestože se za malý a střední podnik prohlásila,“ uvedl auditor.

Andrej Babiš se tak dostal do této zapeklité situace úplně sám. Ve snaze ušetřit se v tomto případě pustil na tenký led a neohlídal si všechny mezinárodně právní aspekty této konkrétní dotace. A při kličkování, jak si na ni sáhnout, udělal zřejmě fatální chybu, kterou se dnes snaží hodit na politické soupeře, nenávistné novináře a „mafiány“, kteří mu údajně nepřáli politickou kariéru.

Mně to celé připomíná spíše jakousi frašku samotné osobnosti Andreje Babiše, jehož život formoval také komunistický režim, za jehož éry se zrodil jeho nepochybný talent na byznys.

Znáte to úsloví z dob socialismu? „Kdo nekrade, okrádá rodinu“. Tohle heslo nakonec zlidovělo jako omluva pro drobné rozkrádání státního a podnikového majetku. A reflektovalo pocit, že „erár“ není nikoho, a je tedy legitimní si z něj brát, což se stalo společensky tolerovaným.

Tak o tom je i kauza Čapí hnízdo Andreje Babiše. Je to vlastně příběh o tom, jak se v miliardách, kterým Babiš vládl, dalo ušetřit 50 milionů z eráru, na které neměl nárok. Je to tedy příběh o chamtivosti a moci jednoho vykutáleného obchodního zástupce z Maroka. Spiknutí a mafie v tom je jen s notnou dávkou umělecké licence.