Článek
Ten muž vpravo na snímku je Íránec Mehrzad Seyri. Je mu 38 let a v Česku žije už od roku 1998. Na snímku je vidět, že právě kontroluje hromádky bankovek. Pán vlevo s ledvinkou na hrudi a s dalšími penězi v ruce je jeho kamarád. Jeho jméno není v tuto chvíli důležité. Oba jsou oběťmi podvodu s pražskými byty.
Ten sedící muž uprostřed je hlavní aktér podvodu. Je to člověk, který se vydával za zprostředkovatele, který u magistrátní firmy Trade Centre Praha (TCP) zajistí výhodný pronájem a později odprodej luxusních pražských bytů. Jmenuje se Adam Petrouš a je to poměrně známá osobnost. V devadesátých letech byl úspěšným fotbalistou, byl to odchovanec pražské Slavie a později také hráč Sparty Praha. Na stránkách Českého olympijského výboru je dodnes Petroušova vizitka s fotografií jako pocta za vzornou reprezentaci na olympiádě v australském Sydney v roce 2000.
Úctu k pravidlům fair play, což je jedna ze základních hodnot olympismu, ale Petrouš zřejmě po letech odhodil. V kauze magistrátních bytů totiž vybral od naivních klientů miliony korun a nesplnil, co slíbil.
To přepočítávání peněz v kulisách malého obchůdku v centru Prahy, kde se prodávají piva, připomíná tak trochu atmosféru let, kdy byl vládcem Prahy „Kolibřík“, lobbista Roman Janoušek a „Mazánek“, primátor Pavel Bém. Tehdy to byla téměř „apokalyptická jízda“ postdevadesátkových veksláků, kde platilo, že se i na obyčejném pronájmu stánků s buřty na Václaváku nebo na pronájmu vánočních trhů na Staromáku vydělávaly nezdaněné miliony, které šly do kapes několika pražských kmotrů, na přilepšenou.
Pokud jste si mysleli, že ta doba dávno skončila a že korupce byla s novými elitami pražského magistrátu na čele s jakoby novou ODS a s úplně novými Piráty vymýcena, věřte, že se to zcela nepovedlo.
Posledních pět let vzkvétá v Praze korupce, aniž to možná vrcholní politici vůbec tuší. Jde o podvody, které se týkají získání nájemních městských bytů, které jsou ve správě magistrátní firmy TCP, a. s., a které jsou na atraktivních místech v samém centru Prahy – zejména v lokalitě kolem Staroměstského náměstí.

„S tou nabídkou na pronájem bytu mě oslovil Adam Petrouš. Je to asi čtyři roky zpátky. Kdysi jsme se poznali, když jsem měl ještě opravnu na iPhony. Chodil tam často. Pak jsme se občas stýkali,“ řekl mi Mehrzad Seyri, který má přezdívku Mexa. Petrouš podle něho později tvrdil, že má dobré vazby na magistrátní firmu TCP a že je schopný zařídit protekci, aby získal atraktivní byt na adrese, na kterou se jen tak někdo nedostane.
Petrouš mu – jak Seyri tvrdí – řekl, že byt dostane do pronájmu s možností „doprivatizace“. Tedy že bude mít možnost byt za pár let získat do osobního vlastnictví za rozumnou cenu. Seyri, který má v centru Prahy obchůdek na prodej piva, se nabídky chytil. Byt v paláci Platýz, který mu Petrouš poprvé nabízel, byl skutečně na „nedostižné adrese“. Jen pár kroků od Národní třídy či Václavského náměstí. A nájem? Jen něco málo přes dvacet tisíc korun. Mělo to ale jeden háček. Petrouš žádal „zálohu“ 1,3 milionu korun. „Na začátku mi říkal, že je to záloha, která se musí složit dopředu, aby se mohlo jednat o té budoucí privatizaci. Ale později jsem zjistil, že to byly peníze, které si zčásti nechal a zčásti je asi použil k vyplacení ,odměny‘ úředníkům a dalším spolupracovníkům, kteří v tom systému jeli s ním,“ řekl Seyri.
Íránský podnikatel tvrdí, že do systému korupce museli být zaangažováni i úředníci z TCP a možná i politici. Protože cokoli Adam Petrouš na začátku řekl, to zařídil, aniž by Seyri musel „hnout prstem“. „Já jsem mu dodal jen podklady, podepsal smlouvy a pak najednou přišel v sobotu ráno otevřít ten byt pracovník firmy TCP a bylo to hotový,“ uvedl Seyri.
Na základě této zkušenosti se pak zmínil o snadném nabytí nájemního bytu v centru Prahy dalším rodinným příslušníkům a blízkým kamarádům. A slovo dalo slovo a přišla další setkání s Adamem Petroušem a další dohozené byty. Další luxusní adresa bytu byla přímo na Staroměstském náměstí nebo na nedalekém náměstí Franze Kafky. Pro rodinu a přátele Seyriho tak šlo prostřednictvím lobbisty Petrouše celkem pět bytů. V bytech žije Seyri, jeho bratr, přítelkyně a dva kamarádi. „Celkem jsme Adamovi (Petroušovi) vyplatili 12,5 milionu korun s vidinou toho, že byty si později budeme moci koupit,“ uvedl Seyri.
Jenže zatímco první část dohody byl Petrouš schopen dodržet a nájemní byty klientům opravdu přednostně zajistil, druhou část splnit nedokázal. Ani nemohl. Byty ve správě TCP nebyly určeny k privatizaci, ale jen k nájmu. Problém byl, že Petrouš dokázal navodit dojem, že to k privatizaci míří. Dokonce v jednom případě přinesl podle Seyriho smlouvu o smlouvě budoucí i s razítkem magistrátu. Jenže později se zjistilo, že to bylo falešné razítko.
Jak se na to nakonec přišlo? Seyri začal být po nějakém čase nervózní, protože on sám byl pod tlakem rodiny a kamarádů a pod palbou jejich otázek: „Kde je smlouva o privatizaci bytu!?“ A tak Seyri požádal jednoho přítele, aby zjistil na magistrátu realitu a ukázal kopii smlouvy, kterou obdržel od Petrouše. „Bylo mi řečeno, že jde o podvod. Navíc i to kulaté razítko na jím poskytnutém dokumentu nebylo pravé,“ řekl Seyri.
Tohle se stalo v měsících únoru a březnu 2025. V té chvíli se o případu s falešným dokumentem a s podvodnými sliby na privatizaci bytů dozvědělo také vedení magistrátní firmy TCP. A začalo se to řešit. Vedení pak rozhodlo, aby se všem klientům TCP, kteří mají v nájmu městské byty, rozeslal varovný e-mail.

Mehrzad Seyri
„Společnost TCP, a. s., jež je hlavním městem Prahou pověřena správou nemovitosti, v níž máte pronajatou bytovou jednotku, si vás dovoluje kontaktovat s následujícím sdělením,“ stálo ve zprávě z 11. března 2025. A dále v ní bylo uvedeno: „TCP byla upozorněna na skutečnost, kdy neznámé osoby, vystupující jako zástupci TCP či Hlavního města Prahy (HMP), nabízí některým nájemcům možnost zajištění převodu vlastnictví městského bytu do vlastnictví nájemce a za toto zprostředkování požadují úhradu provize či administrativních poplatků. Dovolujeme si vás tímto upozornit, že žádný bytový prostor, který má TCP ve správě, není k takovémuto převodu vlastnictví určený. Upozorňujeme, že o takovémto kroku nemá žádný jednotlivec právo rozhodovat ani jej ovlivnit. O prodeji majetku HMP rozhoduje volené zastupitelstvo HMP“.
Podle úřednice Barbory Steinbachové, která e-mail rozesílala, „nezakládá uzavření nájemní smlouvy žádné právo ani legitimní očekávání, že k takovémuto převodu dojde nebo v budoucnu dojít může“. „Pokud vás kdokoli s podobnou nabídkou kontaktoval, obraťte se prosím na policii,“ dodala.
Nekonkrétní informace
Mehrzad Seyri na policii ještě nebyl. Ale bude tam muset… Když jsem minulý týden pokládal dotazy na TCP a sdělil jim základní údaje příběhu o Petroušovi a Seyrim, ozvala se mi právnička společnosti Kateřina Sommerová, která je zároveň vedoucí kanceláře představenstva Trade Centre Praha (TCP). A sdělila mi, že by měli zájem o informace, které jsem nasbíral. A požádala mě také o to, zda by se jim Seyri neozval nebo aby rovnou navštívil policii.
„Ve chvíli, kdy se společnost TCP dozvěděla o možných podvodech, podala trestní oznámení na neznámého pachatele,“ uvedla Sommerová. TCP se o možném podvodu dozvěděla tak, že ve stejnou dobu, kdy začal rozhýbávat celý případ nespokojený Íránec Seyri, přišly na magistrát dopisy od údajných nájemců s informacemi, že se čachruje s nájemnými byty a že vše provází korupce. V jednom případě to byl anonym, ve druhém tam byl podepsán nájemce, ale ten pak prý popřel, že by to psal on. I tak TCP předala případ policii.
Informace, které vedení TCP dosud mělo, byly – jak uvedla Sommerová – „útržkovité a neucelené“ a třeba jméno hlavního poškozeného Seyriho slyšeli na TCP poprvé až ode mne.
„K nám, jako k TCP, se to dostalo před pár měsíci takovým zvláštním způsobem. A my jsme vlastně neměli něco konkrétního nebo čím konkrétně podložit to trestní oznámení. Protože ve chvíli, kdy jsme si z těch střípků, které se k nám dostávaly, začali něco skládat a pak chtěli po lidech nějaké informace, tak najednou nikdo neviděl, neslyšel, neznal a podobně,“ uvedla Sommerová. A dodala: „Na jméno pan Seyri, se kterým v té věci spolupracujete, jsem narazila poprvé. Tak kdyby měl něco, nějaké informace, které by nám mohl předat, tak my se tomu určitě nebráníme. Naopak to vítáme. A budeme rádi, když budeme mít co nejvíce informací, které té policii budeme moct předat.“
Sommerová zároveň potvrdila, že v udáních, která obdrželi, bylo také jméno Adama Petrouše.
„Pan Petrouš s TCP nespolupracuje ani nikdy nespolupracoval. Nicméně právě jméno pana Petrouše figurovalo v informacích o možných podvodech s byty a pan Petrouš také pravidelně absolvoval prohlídky nabízených prostor k pronájmu, které má ve správě TCP,“ řekla Sommerová.
Šetření policie kvůli nedostatku svědků podle toho vypadá. Kriminalisté prý nemají dostatek informací. A nikam se neposunuli. Takže Íránec Seyri, s nímž jsem mluvil, může teprve vše pořádně odstartovat. Sdělil jsem tedy Sommerové, že vzkaz Seyrimu vyřídím a že bude na něm, jestli se jim ozve.
Pokud by tak neučinil, doporučuji sledovat můj podcastový projekt Zákulisí Jaroslava Kmenty na HeroHero nebo Forendors, kde v následujících dnech zveřejním detaily i s nahrávkami, které dokazují, jak korupce a podvody s pražskými byty probíhaly.
A abych nezapomněl. Jak se k tomu staví Adam Petrouš? „Ne. Nic. Ne. Vůbec,“ říkal skoro na každý můj dotaz a podrážděně řekl: „Co je to za hovadinu!“
Je to tedy případ podvodu s nájemními pražskými byty, v nichž ale zřejmě nefiguruje jen bývalý fotbalista Adam Petrouš. Do celého podvodného schématu musel být zapojen i někdo z městské firmy TCP nebo přímo z magistrátu. Tenhle případ navíc ukazuje, že vedení Prahy nechalo tenhle systém zrodit a fungovat. Buď úmyslně, nebo bez aktivní účasti. Ale každopádně je to v obou případech špatně. V politice totiž platí presumpce viny. Politici za to nesou odpovědnost.

Jaroslav Kmenta